Smůla (1972)

Jeden z těch horších belmondů. Poměrně skákavý děj se nicčemu pořádně nevěnuje a je z toho gangsterský guláš, který nezachrání ani vyvoněný dezert servírující Claudinkou, která film rozjasní, ale s J-P film z podprůměru nevytáhnou. VěčnáSMŮLA, že se z toho nevytřískalo víc, když se produkce ujal sám autor předlohy.37%

Klasické krimi, které francouzská společnost Gaumont nabízela na filmovém trhu Filmfórum roku 1972 v Brně. Do distribuce však zakoupen nebyl, uvedla až po listopadu ČST a byl vydán na DVD. Samotný film je remake snímku „Un nommé La Rocca“  z roku 1961, také s Belmondem. Rozdíly mezi oběma filmy jsou minimální, přičemž původní verze je možná realističtější, co se týče vězeňských scén (sám J. Giovanni strávil nějaký čas ve vězení). La Scoumoune však byl mnohem úspěšnější v distribuci, protože Belmondo i Cardinaleová již byli v té době filmovými hvězdami.

Jean-Paul Belmondo a božská Claudia Cardinale opět spolu. Smůla pro ty, kteří jsou v jeho blízkosti, keden by se těch mrtvých skoro nedopočítal. Přestože je děj poměrně obsáhlý a odehraje se během řady let, je to takové vlažné celou dobu. Na samém konci má malinký štěk také mladý Gerard Depardieu. Dabing ČT s Jiřím Krampolem 1997. 6,5/10

SMŮLA se pohybuje - a zdařile - na rozhraní klasické gangsterky a sociálního dramatu na pozadí hned několika dějinných zvratů. Titulní postava - Roberto Borgio - je gangster staré školy - bez zábran, ale se zásadami a lidskými vazbami. Konfrontace s americkým podsvětím sice pro něj fyzicky končí dobře, ale skandální judikát mu pro tento případ odmítne uznat právo na sebeobranu; obdobně dopadne i jeho přítel krutě potrestaný za zločin, který nespáchal. Podivnou příchuť má i poválečné odminovávání pláže, ve své podstatě jinak pojmenovaný rozsudek smrti. Dobře zpracovaná literární předloha a následně scénář tak vytvářejí mezižánrové dílo, jež dalekosáhle přesahuje hranice "lehčího" žánru a nabízí řadu mimořádných hereckých příležitostí (Belmondo, Cardinálová, Constantin, začínající Depardieu) a to všechno dotváří také mimořádný divácký zážitek.

Když si Belmondův Roberto Borgo před vámi sedne doprostřed místnosti na židli a v mírném předklonu si opře ruce o nohy, neznamená to, že je unavený. Znamená to, že máte smůlu. Máte ho přilepeného na patách i s jeho čárou života ve tvaru kruhu a aby toho nebylo málo, stojí za ním strážný anděl s flašinetem.. Free style gangsterka, kterou se táhne silná nit přátelství a tragikomiky osudu těch, co ze své strany zákona mají blíže k cele věznice i celtě márnice. Do nevázaného konceptu zapadá i hudba, která osciluje mezi genialitou (minimalismus při ostré přestřelce s černošským gangem) a Cirkusem Humberto.. Američané měli Eddieho Bunkera, Francouzi zase José Giovanniho. Oba do toho dali vlastní zkušenost, soustředili se na postavy, které neprošly Yalem a Sorbonnou a nikdy jejich počínání nesoudili..