Zatracený otec (2001)

Silný autobiografický snímok veľkého režiséra, ktorý na sklonku života vzdáva poctu svojmu otcovi, bez ktorého pričinenia by bol popravený vo väzení koncom štyridsiatych rokov a svet by bol tým pádom ochudobnený o niekoľko jeho skvelých filmov a kníh. Práve to Giovanniho citové zainteresovanie dáva tomuto filmu vysokú kvalitu a silu, aj keď dej plynie pomaly a nič zásadné sa nedeje. Prím hrá skvelý výkon Bruna Cremera a sledovanie počínania jeho postavy, ktorá aj napriek nie najlepšiemu vzťahu so synom, robí všetko pre to, aby ho zachránil a dostal z väzenia. Priznám sa, že tento Giovanniho epitaf na mňa zapôsobil viac ako niektoré jeho klasiky zo 70-tych rokov.

Vcera som to akurat dopozeral, ale ako reziser ma Giovanni absolutne neoslovil. Film je to dost schematicky jednoduchy, nudny, bez vyraznejsieho hereckeho mena, ktore by ma oslovilo. To uz fakt radsej ostanem verny filmom takeho Truffauta nez tejto nude. Pripadne este Luc-Godard, Henri Verneuil a Claude Zidi. 35 %

Copak jsem si mohl nechat ujít poslední film mistra Giovanniho ? Hrozně mě potěšilo, že příběh je vyprávěn zdánlivě nenápadným způsobem, netlačí na pilu a přitom čím vcí se blíží konec tím víc jsem z toho všeho byl na sračky. Tohle je stará poctivá škola dávno zašlých let francouzské kinematografie dámy a pánové, kterou si vychutný každý, kdo tuhle školu dříve pravidelně navštěvoval ve vyprodaných sálech našich kin. Bruno Cremer je v roli otce naprosto strhující a nevěřím, že jeho herecký výkon s váma nezamete. Původně jsem chtěl dát spíše čtyři, ale když člověk vidí kolik hereckého a režisérského mistrovství, v době kdy se film mění v rychloobrátkové zboží do tohoto příběhu dali pánové Giovanni a Cremer nemůžu jinak. Monsieur Giovanni se rozloučil s diváky se ctí. Dokázal dát do filmu emoce, lidství, civilnost i myšlenky, ostatně jako do většiny svých filmů a díky tomu je mých očích jedním z největších režiserů všech dob.

Moc pěkná studie vztahu otce a syna zasazená do atraktivní mezní situace po vynesení rozsudku s trestem smrti, která otce donutí přemýšlet o otcovské lásce, povinnosti ji náležitě projevït, o výchově, odpovědnosti za ni nejen vůči dětem, ale také vůči všem ostatním. Navíc je zde všechno vyjdřováno velice umírněnými, střízlivými prostředky, čímž film působí navzdory napětí a tématu uhlazeně a téměř mile.

Solidní film laděný do stylu 70.-80.let, s pomalým vývojem děje, podle starého střihu.