Dva muži ve městě (1973)

Dva muži ve městě jsou v tomto filmu jako dva kohouti na jednom smetišti. Jedním z nich je potrestaný a napravený bankovní lupičGino Strabliggia druhým nepříjemný inspektorGoitreau, který se žene za slepou spravedlností. Dále je tu milý pán jménemGermain Cazeneuve, který odešel od policie, aby mohl pracovat jako vězeňský instruktor a učit vězně, jak mají žít po propuštění z vězení a jak se vyhýbat návratu ke zločinu. Germain se zaručí za Gina, který je podmínečně propuštěn z vězení po deseti letech místo dvanácti za bankovní loupež. Gina se pokouší zlanařit jeho staří dobří kamarádi v čele s Marcelem, aby se vrátil ke svému starému zaměstnání. Gino ale nechce, má práci s tiskařské továrně, maká jako šroub a vydělává si pořádné peníze. Jeho šéf mu dokonce říká, že kdyby měl syna, tak by chtěl, aby byl jako on. Na Gina čeká jeho krásná a věrná manželka Sophie a jejich vztah se rychle obnoví. Germain zase vezme Gina domů ke své rodině, která mu nabídne přátelství. Germainův syn Fréderic je stoprocentně na Ginově straně a nadává na systém, který chce jen trestat a ne napravovat. Všechno se vyvíjí dobře, dokud při jízdě na venkovské silnici nedojde ke smrtelné nehodě, při které zemře Sophie. Gino je z toho zhroucený a chvíli žije na venkově, kde se setkává s bankovní úřednicí Lucy, se kterou si začne vztah a Lucy se k němu nastěhuje. Jednoho dne se to ale posere a při pravidelně návštěvě policejní stanice se Gino setká s inspektorem Goitreauem, který ho původně zatknul. Inspektor jej od té doby vtíravě sleduje a věří tomu, že bude zase loupit. Nevěří v jeho nápravu. Gino na benzince dostane od Marcela adresu jejich úkrytu, kterou mu Marcel dá do kapsy. Inspektor pak Gina zatkne, získá adresu, ale hodný pan Germain ho zase nechá propustit. To inspektora ještě více nasere a začne být extrémně vtíravý, vyslýchá jeho šéfa v tiskárně a jeho přítelkyni v bance. Gang pak provede loupež, a inspektor ví, kde se skrývají, a tak je všechny zatkne a je si jistý tím, že Gino se loupeže také účastnil. Totálně mu jebne, vtrhne ke Ginovi do bytu a začne dorážet na Lucy, a na místě se objeví Gino. Tomu dojde trpělivost a toho zasraného policejního hajzla uškrtí. Zcela pochopitelná reakce, ale pro Gina to znamená dost děsivý a nevyhnutelný osud. Nejprve je rozebírán celý jeho dosavadní život před státním zástupcem. Jsou zde svědci Ginova nepřístojného chování – pouštěl si nahlas hudbu ve svém bytě a také rozbíjel auta na vrakovišti, jinak by musel zbít toho policajta.  A pak následuje soud – vrchol celého filmu. Zastane se ho pouze Germain, Lucy a jeho obhájkyně řekne dost silná slova o tom, v jakém hnusu a špíně musí žít vězni, jak je s nimi zacházeno a že trest smrti gilotinou je dost barbarský. Žalobce je proti němu zcela otevřeně zaujatý a přesvědčí také porotu. A ten úplný konec? Ten je naprosto šílený a nedá se na něj dívat, kdybych se na tu scénu v cele smrti a cestu na popraviště měl dívat pořád dokola, tak bych se asi zbláznil.Dost drsný a nevybíravý film o tom, jak se sice jeden bankovní lupič napravil, ale okolnosti mu nepřály a přes veškerou snahu se dostal do negativní spirály, ze které nebyla cesta zpět. Velice intenzivní zážitek, který si zaslouží hodnocení 4*.

"Každý bol sám sebe nepriateľom. A ja som ich musel chrániť pred sebou samými."Umiestnenie tejto kriminálnej drámy v prvej 300-ke (256. najlepší film, 85 %) sa mi zdá trochu prehnané, opäť sa uchýlim k môjmu obľúbenému porovnaniu s IMDb, kde je to hodnotenie primeranejšie (73 %) a očividne menej subjektívne zaťažené. Ako hlavný problém tohto príbehu naplneného melanchóliou (príhodná hudba Philippa Sardeho) vnímam spôsob jeho rozprávania, z ktorého sála chlad, nie je v ňom cítiť takmer žiadne emócie, ak nerátam silný záver, ku ktorému všetko smeruje. Kým sa ale dej k nemu dopracuje, plynie tak akosi skratkovito, nezúčastnene. Josého Giovanniho beriem skôr ako scenáristu viacerých výborných filmov, než ako schopného režiséra. Obrovskou devízou snímky (v podstate jedinou) je skvelé obsadenie ústrednej dvojice. To, čo Jean Gabin (Germain Cazeneuve) a Alain Delon (Gino Strabliggi) dokázali v závere filmu vyjadriť len čisto pohľadmi, je niečo úžasné. Ich postavy ešte majú nejakú hĺbku, čo sa už ale nedá povedať o ostatných nevýrazných postavách s ich strojenými prejavmi (mám pocit, že medvediu službu tu mohol spraviť aj dabing). Napríklad Ginova prvá, nekonečne oddaná družka Sophie (Ilaria Occhini) je ako taká módna figurína, zaujímavá asi len tým, že má zakaždým iný účes a iné šaty (druhá družka Lucie v podaní zaujímavej Mimsy Farmer je na tom podstatne lepšie), veľmi otravná je potom jednorozmerná "zaľúbená žaba" Évelyne v podaní slabučkej Cécile Vassort. Čo ešte trochu snímku pozdvihuje, je vrcholne nepríjemný inšpektor Goitreau (presvedčivý Michel Bouquet), ktorý svojou dotieravosťou doháňal Gina k šialenstvu. Tu by som sa ale pristavil pri značne prehnanej Ginovej reakcii, obzvlášť za daných okolností. Veď Gino mal v podstate všetko, čo si len mohol priať: finančne vysoko ohodnotenú prácu (so skvelým šéfom), milujúcu ženu, priateľov, čo za ním pevne stáli. V danej situácii nemal na taký čin dôvod, nejaký prehnane horlivý inšpektorko (ktorý sa asi musel strašne nudiť, keď nemal nič iné na práci) mu mohol byť úplne ukradnutý."Som presvedčený, že je škodlivý. A dokážem to."

Dejte pozor, viníka lze i vyrobit!SPOILERYPříběhy o mužích, kteří udělali všechno dobře, a přesto špatně končí, mají Francouzi rádi. Já také. Zde navíc pomáhá známé psychologické pravidlo, že pohledným lidem se odpouští snáz.
I přes celkem obratné budování situace neviny se špatnými důsledky, které je jen tak didaktické, jak se u filmu s Delonem dá strpět, film by nebyl méně působivý, kdyby se omezil na závěrečnou cestu pod gilotinu.
Depardieu svým cca dvouminutovým výkonem herecky hravě přestřílel obě hlavní hvězdy.
(Plakát na dveřích:)ZABAWA W MASAKRE

"VÍMEPŘECE,ŽEVINÍKAJEMOŽNOIVYROBIT." Čekal jsem velké věci, legendy francouzské kinematografie v akci (na začátku se k nim na chvilku přicmrdne i Depardieu), hodnocení tak vysoké, téma nadějné, ale výsledek, v poměru k velkému očekávání, spíš zklamání. Přišlo mi to vedené hrozně tendenčním způsobem, jako by ta hranice, ke které se snímek vyjadřuje, byla černobílá a strany na těchto hranicích prostě jenom prohozené. Závěr je určitě působivý, ovšem způsob, jakým se k němu dopracovává, silně postrádá nejednoznačnost.60%

Typický francouzský kriminální film, kde můžeme spatřit Alaina Delona ve svých nejlepších letech. Jean Gabin exceluje ve snímku, kde i přes svou prvotní vágnost nalezneme podtext, jež je velmi nadčasový a nutí nás přemýšlet nad systémem, který se vlastně od té doby příliš nezměnil a příběh, kterým nás film provází se děje naprosto běžně i v současnosti. Nejlepší francouzský film do nynějška.