Cikán (1975)

K tomuto filmu jsem se dostal teprve půlstoletí po jeho vzniku, dílem kvůli jeho nedostupnosti u nás před rokem 1990. Ale napoprvé jsem zklamaný, na Delona i Giovanniho je to slabé. AG a BG (tedy Girardotová a Giraudeau) jsou tu dost nevyužití, Annie se poprvé objeví až někdy v polovině. Nepochopil jsem, zda je Hugo skutečný Gypsy nebo ne - pokud ano, pak jeho přezdívka v této komunitě ztrácí smysl. Taky mi nebylo zcela jasné, o co v tom filmu vlastně jde, kdo je hlavním hrdinou (jestli Delon nebo Meurisse), kdo je tu "klaďas" a kdo záporák. Ale možná jsem jenom "zmlsaný" lepšími francouzskými (nejen Delonovými) kriminálkami. Dám tomu určitě ještě druhou šanci, ale před tím si raději musím pustit nějakou Delonovu "slabotu" typu Hlavně v klidu, abych mohl hodnocení Cikána zvýšit...

Alain Delon hraje Cikána, který zločinem bojuje za Cikány, ale ze začátku vypadá až moc civilzovaně. Pak po setkání se svým protipachatelem, kteráho hraje Paul Meurisse, se trochu ukazuje, že je to nedovzdělaný Cikán. K tomu je několik ztěžka snesitalných romantických pomazánek a o napětí si můžeme nechat jen zdát. Mnohem přesvědčivějšího Cikána zahrál třeba Brad Pitt ve filnu Podfu(c)k (2000).

Film má řadu hlušších míst, ale zaslouží si pozornost v prvé řadě svým přístupem, který je rozhodně objektivnější, než je ten současný. Díky tomu se dosáhlo určitě větších sympatií k danému etniku, než přístupem současné "vládnoucí" třídy ve společnosti, která svou metodou vrcholně pochybné pozitivní diskriminace dosahuje u racionálně uvažující části populace bohužel spíše opačného výsledku. Cikáni jsou a byli takoví, jací jsou. Představa, že by o nich někdo natočil film jako tenhle Giovani, je dnes nemyslitelná. Podobně, jako by už dnes nikdo nenatočil tak nádherný a pravdivý film, jakým byli Cikáni jdou do nebe.

Pamatuji si po revoluci 1989 kdy jsme se rozjeli do světa, tedy kdo na to měl chuť i za cenu “laciného”  vandru mě to stálo v roce 1991 neuvěřitelných 17.500,- Kčs která jsem rozměnil cestou za Marky, Franky a Liry a cestoval jsem na vlastní pěst místní dopravou, vlakem až do Marseille a dál tam jsem potkal místní cikány-rómy byly stejní jak naši čeští jen měli díky bohaté Franci vyšší životní úroveň než čeští tj. měli karavany zapřažené za mercedesy jezdili jak nomádi po Francii všude kolem nich byl čurbes no jak jsou zvyklí ale to už je 30 let Jestli ve Francii ještě stále kočují nevím, film je suprový že božský Delon hraje cikánského granda.

„Příběhy jako naše vždycky končí za svítání..“ Hrozní fízlové a jejich nikdy nekončící házení klacků pod nohy těm, co jsou v jádru dobří, ale tuze zlý systém je donutil stát mimo zákon. Tentokrát i s etnicko-sociálním podtextem, že sice můžete dostat cikána z cikánského tábořiště, ale nedostanete cikána z chlapa.. Typický Giovanni s typickými hrdiny, byť tentokrát Alain až lehce parodicky představoval něco mezi Jurajem Kukurou a Oldou Kaiserem ve scénce Olééé. Ve finále ale rozhodně zajímavé tím, jak se Delon vzepřel očekávání (viz. úvodní citát)..