Podivné vyšetřování (1970)

Důkaz? Já jsem důkaz! Sebejistý svícen, pod kterým servilní nacházejí jen tmu.. Vizualizace scén, přehrávání, řvaní, levičácký podtón a koneckonců i ten Morricone motiv patří do Petriho výrazné stylizace, kterou buď vezmete, nebo necháte být. Téma paradoxní povahy moci ve vlastnictví mužů v krátkých černých ponožkách brilantně rozkvete v snové sekvenci, která na tu rozbouřenou hladinu absurdity zapůsobí jako utišující se vítr. Těžko říct, jestli se teď Volontého přezíravý Il Dottore dočká a půjde ke dnu..

Filmy o psychicky narušených vrahoch sú klasika, no filmy o psychicky narušených vrahoch, ktorí sú zároveň aj policajní vyšetrovatelia - to je novinka. Volonté bol skvelý, podporený veľmi dobrým scenárom, dobrou hudbou - a na svete bol dobrý film. Teda keby som nemusel pol filmu rozmýšľať, či sa scéna odohrala reálne, alebo to bola len spomienka, či ilúzia.

Podivné vyšetřování je vynikajícím filmovým ztvárněním korupce a zneužití postavení. Příběh téměř "kafkovský" (ve finále je dokonce citován) velmi zneklidňujícím způsobem přesahuje do vysokých pater italské společnosti a dal by se označit za přímou metaforu tehdejších politických poměrů v Itálii. Tím se však stává aktuálním i dnes. Elio Petri, režisér se sociálně-politickým cítěním, natočil v 70. letech celou řadu velmi zajímavých filmů, které se více či méně vyjadřovaly k politickým a společenským poměrům v Itálii - za všechno jmenuji slavný snímek Dělnická třída jde do ráje. V Podivném vyšetřování však zašel zřejmě vůbec nejdále a kromě výrazné alegorie natočil také skvělé detektivní drama, přičemž vrahem je sám detektiv - v tomto případě vrcholný policejní inspektor, mimořádně ztvárněný Gianem Mariem Volontém. Volontého sólový výkon je výstřední, chvílemi snad až příliš, přesto však dokáže v divákovi snadno probudit mrazivý pocit strachu a napětí. Stále nejistou a těžce předvídatelnou zápletku perfektně doplňuje Morriconeho hudba, která by se v tomto případě dala označit za malý, přesto neuvěřitelně působivý experiment. Závěr filmu se nese v poměrně depresivním duchu. Z mého pohledu je Podivné vyšetřování dobrý film, možná trochu pomalejší na to, o čem vypráví, přesto dokáže zaujmout a hlavně má co říct i dnes. 7,5/10.

Spíš absurdní fraška a extrémní sociální kritika, než krimi thriller. Ač je záměr a myšlenka dobrá, film při víš snaze sdělit svou zprávu, trochu selhává v tom, být dobrým filmem ke sledování. Přespříliš se tlačí na pilu, aby každý pochopil, jak je to špatné a prohnilé a všechno se děsně přehání. Jakákoliv uvěřitelnost je hozena stranou, jen pro zdůraznění pointy a osobně přeci jen preferuji méně přehnaně podané příběhy. Výrazně mě zaujala hudební stránka filmu.

Dost zvláštní italský snímek. Komisař, které mu nikdo neřekne jinak než Doktore, si je tak jistý svou nedotknutelností, že spáchá vraždu. A dost ledabyle. Sám se tedy dostává k jejímu vyšetřování a může si dělat takřka co chce. Částečně si ale přeje být dopaden. Díky svému postavení je ale velmi těžké ho obvinit, nebo mu něco dokázat. Je to místy dost zvláštní. Florinda Bolkan tu vypadá skvěle. :) Filmu dost přidává vynikající hudba Ennio Morriconeho. Snímek dokonce dostal Oscara. Podaří se mu vyklouznout, nebo bude odhalen? "Jak mě zabiješ dnes?"