Pensione paura (1977)

Najväčším mínusom tohto "gialla" je fakt, že ide o samotné giallo", pričom paradoxne, tá prvá polovica je ďaleko lepšia, ako druhá spolu so záverom, ktorý je od úvodu prakticky očakávaný. Zamrzí, že sa dalo z námetu vyťažiť viac. Vojnu cítiť len z nádychu, strach ľudí prakticky nepreukázaný, pričom všetci chľastajú a trtkajú, akoby ani neboli v ohrození života. Doplnok v podobe diamantov je len akýmsi klišé, ktoré nič nerieši. Absolútny záver síce môže prekvapiť, no celkový dojem už príliš nezachráni. Viem koho bude "Pansione Paura" baviť, no za mňa čistý, až nie slabší priemer.

Hudba bola prekvapivo podmanivá.Bol tu veľmi parádne rozvinutý príbeh,ktorý siaha až k druhej svetovej vojne.Tak asi hodinu to je sociálna dráma do života dievčiny,ktorá to v živote nemala ľahké. Mladé dievča bolo krásne,jemné a sálala z nej nevinnosť.Je tam vyobrazené všetko do detailov.Posledných 30 minút som sa dočkal aj vrážd a tak ani moje krvilačné chúťky neboli potlačené aj keď tej krvi tam nebolo veľa.Je to hlavne dráma s prvkami gialla.Ta finálna pointa,myslel som si ju ale len ako poslednú možnosť ale nečakal som že to tak naozaj bude.Je to len tak frcnuté giallom ale sila príbehu bola očarujúca.Som spokojný.

Bohužel tenhle film na mě nezapůsobil, atmosféru jsem z něj moc necítil a i dějově je velmi jednoduchý - v podstatě se děj dá shrnout pár slovy - mladá dívka, obtěžovaná hosty v hotelu jejích rodičů, čeká na návrat otce z války... A to je vážně všechno. Dívka čeká a čeká, hosté jsou úchylní a slizcí a obtěžují a obtěžují... a ani konec není žádné překvapení. Mně se tedy film dost táhnul, jestli ale někoho jeho atmosféra zaujme, asi bude hodnotit lépe.

U nás prakticky neznámá záležitost, kterou není lehko zařadit do specifického subžánru. A to jak umístěním děje do období druhé světové války, tak neotřelým vývojem příběhu, v němž mladičká dívka coby majitelka rozsáhlého penzionu čelí neustálému ponižování a sexuálním útokům tamních hostů. Nemůžu říct, že by mě první půlka vysloveně bavila, protože do hororu má daleko, spíše se podobá sociálnímu dramatu. Teprve až ve druhé polovině se to solidně rozběhne - na řadu přijdou vraždy, bloudění v tmavých chodbách a na závěr i jedno překvapivé rozuzlení. Co ale nesmim opomenout, tak je hudba: na horor poněkud netradiční ústřední motiv, ale tempo nakopává úchvatně.

Vynikající, ponuré a značně atmosferické (především ten starý hotel, kde se to celé odehrávalo) giallo s hodně netradičním příběhem a s naprosto neočekávaným a dvojznačně vyznívajícím závěrem. Člověk by nevěřil, že na tomto samo o sobě tragickém pozadí lze točit ještě takovýto detektivní příběh. Dá se říct, že jsem se vážně moc nenudil, film mě udržoval stále v napětí a navozoval mi ty správné pocity strachu. Po vizuální stránce velmi uspokojující, násilí zde bylo místy překvapivé a dost překvapivé byly i sexuální scény a nahota, na film z roku '77 a na žánr giallo tedy rozhodně. Nebylo zde sice tolik krve a grafických scén násilí jako v jiných žánrovkách, film si to však vynahrazoval právě tou atmosférou, ponurostí a jistou osudovostí, v tom byli Španělé, ale i Italové opravdoví mistři už v 60. letech ve všech těch gotických hororech atp. Od režiséra Barilliho můj první kousek, ještě sehnat "Il Profumo della signora in nero", které kritici vyzdvihují dokonce ještě výše jako tu absolutně originální giallo klasiku. Tento rozhodně zajímavý polozapomenutý film se mi ale i tak líbil, rozhodně doporučuji...P.S.: Luca Merendu jsem zde ze začátku vůbec nemohl poznat. Leonora Fani v roli uštvané dcery, která sloužila jako předmět touhy několika velmi pochybným a tajemným hostům v hotelu, byla nejen krásná, ale i velmi talentovaná, jak to ostatně bylo vidět v tomto filmu.