Věc (1982)

Carpenter dokázal něco naprosto šíleného. Vzal naprosto banální a neustále opakující se filmový koncept o skupince lidi která se snaží zastavit nějakou hrozbu a natočil jeden z nejlepších a zároveň nejděsivějších hororu všech dob. Každý jeden záběr a každý jeden herecký výkon je tady naprosto skvělý a chemie mezi postavami kdy tady v podstatě nikdo nevěří nikomu upevňuje ta neskutečná atmosféra stanice v antarktidě. Nečekal jsem že mě to bude bavit až tak ale tohle je zatím asi ten nejlepší horor jaký jsem kdy viděl a to už jsem si jich viděl fakt dost. Dokonalý film, který už se teď řadí mezi to nejlepší co mé oči kdy spatřily. 10/10 (Morriconeho hudba v tomhle filmu je peak)

.... moc som si film z minula nepamätal a ......bolo to fakt dobré.....napätie výrazne podporené hudbou.....a  výbornými -ešte- klasickými trikmi  ......P.S: tak ma napadá keby nórska výprava vedela lepšie strielať  -na začiatku -  američania by boli zachránení.....ale zasa by nebol fim :)))).......csfd 86%

Vyrůstat v osmdesátkách či devadesátkách, asi jsem z toho úplně hotový, protože mezi pomalu černobílými začínajícími filmy by tohle byl dar z nebes. Dnes však film neskutečně zestárl a nemá vůbec čím oslnit. Herecky průměrné, v postavách se divák trochu ztrácí, scénáristicky jde o klasickou šablonu a vizuální efekty "monstra", které tehdy musely šokovat, dnes působí dost směšně. Řemeslná kvalita se filmu rozhodně upřít nedá a za tohle jej stará generace bude cenit až navěky, protože Carpenter i Thing svým způsobem formovali kinematografii, ale já zde zkrátka nemám za co chválit...

The Thing Johna Carpentera je přesně ten typ filmu, který s každým dalším zhlédnutím neroste díky překvapení, ale díky atmosféře, detailům a paranoii, která se vám pomalu dostává pod kůži. Jako rewatch funguje výborně, definitivně lépe než při prvním zhlédnutí, kdy to bylo pro mě 3.5/5 a nudilo mě to při prvním zhlédnutí a nechápu proč. Carpenter mistrně pracuje s izolací a nedůvěrou. Antarktická základna není jen prostředím, ale pastí, ze které není úniku. Jakmile se do skupiny dostane „něco“, film se mění v psychologickou hru, kde si nemůžete být vůbec ničím jistí. Každá konverzace má takový podtón podezření. Kurt Russell jako MacReady je ideální hrdina, unavený, vtipný, ale zároveň chytrý. Není to klasický vůdce, spíš člověk, který přežívá díky jeho chladné logice. A právě to dává filmu uvěřitelnost, rozhodnutí nejsou hrdinská, ale nutná. Vedlejší postavy jsou také velmi výrazné. Největší síla filmu zůstává v praktických efektech Roba Bottina, který i dnes působí nechutně, díky 80s efektům. Enniova Morriconeho minimalistická hudba pak vše drží v mrazivém rytmu, je totiž jednoduchá, ale dokonale zneklidňující. Pokud má film slabinu, je to možná fakt, že při rewatchi už víš, kam trochu směřuje, ale tentokrát jsem tento problém neměl, protože jsem si pamatoval jen první půlku filmu. Napětí ale nezmizí, sleduješ detaily, reakce, pohledy, a kladeš si otázku, kdy se to zlomilo. The Thing není jen horor o monstru. Je to film o rozpadu důvěry, o strachu z neviditelného nepřítele a o tom, jak rychle se civilizace rozpadne, když už si nejsme schopni věřit. I po letech zůstává mrazivý, inteligentní a extrémně vlivný. A měl jsem tento snímek vidět v kině při double feature The Hateful Thing.

Nemôžem inak. Tento snímok od Johna Carpentera mal, má a vždy bude mať všetko, čo divák od takejto žánrovky chce - tajomno, ošklivosť, paranoju a stiesnenosť (čo interiéry antarktickej stanice len podčiarkujú), napätie a trochu čierneho humoru, no najmä komplexnosť a nevyumelkovanosť (teda to, že si jej dej tvorcovia nevysúkali len tak z prsta, ale naozaj si pri ňom dali záležať). Tentobody horrormá teda všetky predpoklady, aby sa zapísal do pamäte všetkých filmových nadšencov a právom je označovaný ako kultový. Kurt Russell nikde (možno okrem ďalšieho filmu od Carpentera - Útek z New Yorku) nemá tak dobre vybudovanú "auru" neohrozeného, chladnokrvného "hrdinu" ako práve tu. Atmosféru temnoty a (aj podľa slov samotného režiséra) "apokalyptickosti" dodáva snímku i výborne skonštruovaná hudba - a od koho iného, než od môjho "miláška" Ennia Morriconeho. Po prvom zhliadnutí tohto filmu pred asi 14 rokmi s otcom (ešte na starej VHS, ktorú sme "omylom" zabudli vrátiť späť do požičovne...) som mal z tohto filmu nočné mory. A pocit znechutenia vo mne stále vyvoláva doteraz, aj keď som už podstatne starší a "vytrénovanejší" aj na iných snímkoch. Kurva, nechcel by som byť v koži tých polárnikov... 10/10