Halloween (1978)

Tento film je důkazem, že John Carpenter je skutečný mistr hororu. Hudbu si složil sám – je jednoduchá, ale vyvolává silný pocit neklidu. Práce s kamerou navíc vytváří tíživý dojem, že vás někdo sleduje, i když vlastně nevíte kdo. Za zmínku stojí i drobný detail, kdy se postavy dívají na The Thing from Another World – což je ironické, protože Carpenter o pár let později natočil jeho vlastní verzi The Thing. Děj sleduje Michaela Myerse, který v dětství zavraždil svou patnáctiletou sestru a byl umístěn do psychiatrické léčebny. Odtud se mu podaří utéct, opatří si kombinézu a ikonickou masku a začne vraždit na poklidném předměstí. Po jeho stopách jde doktor Loomis, který se snaží přesvědčit policii, aby případ nezveřejňovala v médiích, protože by to vyvolalo paniku – lidé by Myerse viděli všude. Otázkou zůstává, kolik obětí si stihne vyžádat, než ho někdo zastaví. Film stárne velmi dobře. Je to pomalý horor, který si dává načas s budováním atmosféry, což nemusí sednout dnešní generaci zvyklé na rychlé střihy a neustálé lekačky. Carpenter však nesází na laciné jumpscary, ale na psychologické napětí, nepříjemné pocity a neustálý pocit ohrožení. Shrnutí: Skvělá hororová klasika, kterou rozhodně doporučuji. Jen mladšímu publiku může vadit pomalejší tempo, ale právě to je součást jeho kouzla.

Halloween je věčná a nezapomenutelná klasika slasher žánru, vyvražďovač, který definoval celou éru a stal se blueprintem pro desítky kopií. Zrození legendy Michaela Myersa, který se vrací téměř 50 let – od útěku z psychiatrie po Haddonfield, kde stalkuje babysitterky, je to příběh „pure evil", který inspiroval Freddyho, Jasona i celý slasher boom.
Ikonická melodie Johna Carpentera – ty piercing piano tóny – nastavuje tón hned od úvodu, signalizuje, že klid je iluze a napětí neustoupí. Jeden z prvních slasherů nezapře vliv italského gialla: zapojení dětí, chladné nože, sexuální motivy, Point of View záběry a creepy hudba nápadně připomínající Argentovu Tmavě červenou.

Príbeh:Po pätnástich rokoch strávených v psychiatrickej liečebni sa Michael Myers vracia do svojho rodného mestečka Haddonfield práve počas halloweenskej noci. S bielou maskou na tvári a kuchynským nožom v ruke začína ticho prenasledovať skupinu tínedžerov, pričom v pätách mu je jeho neúnavný psychiater doktor Loomis. Príbeh vrcholí krvavým súbojom o prežitie, v ktorom sa mladá Laurie Strode musí postaviť čistému stelesneniu zla.Herecké obsadenie:Hlavnú úlohu Laurie si zahrala Jamie Lee Curtis, ktorú práve tento film definoval ako „scream queen“ a neskôr zažiarila v komédiách ako Ryba menom Wanda či v akčnom hite Pravdivé lži.Prevedenie:Réžia Johna Carpentera sa spolieha na dlhé, atmosférické zábery z pohľadu vraha a ikonickú, ním skomponovanú hudbu, ktorá sa stala synonymom pre filmový strach. Nízkorozpočtová výprava dokázala z bežného predmestia vytvoriť desivé miesto, pričom scenár šikovne pracuje s princípom, že to, čo nevidíme, nás straší najviac.Pocity:Je to bezpochyby jeden z najlegendárnejších slasherov a Michael Myers je jeden z najlegendárnejších vrahov, akých sme v kine kedy mali. Akurát treba priznať, že film je už trochu otrokom doby, v ktorej vznikol, a to synťákové budovanie napätia už dnes v porovnaní s novinkami dávno nefunguje. Z nostalgie a vďaka odhaleným kozičkám tomu ale dávam nadpriemerné hodnotenie.Pridaná hodnota:Základný kameň moderného hororu, ktorý naučil svet báť sa tichých postáv v bielych maskách. 🔪🎃72%

Môj najobľúbenejší horor nie je od nikoho iného, než od majstra "temného" remesla Johna Carpentera. Podstatné v tomto komornom, no o to viac temnom príbehu nie ani tak postava zabijaka Mikea Myersa, ako strašidelná atmosféra stiesnenosti a beznádeje. Samotné vraždy nie sú ani tak dôležité (skôr sú akoby pre efekt, a teda sú možno zahrané až "prehnane" melodramaticky), ale práve to, že postavy nemajú kde sa pred "stelesnením zla" ukryť, pretože to si ich nájde všade. Jamie Lee Curtis si zaslúžila vďaka tomuto filmu zažiariť vo svete kinematografie a Donald Pleasence ako herecký veterán jej skvele v tomto snímku sekundoval. Osobne mám radšej horory, kde sa človek nebojí z nejakej "neprirodzenej" príšery či "nadprirodzenému" zlu. Pravé horory sú práve takéhoto charakteru, ako je tento - človek sa bojí skrze zlého človeka, ktorý spôsobuje neistotu a (spomínanú) beznádej, a to ako hlavným postavám, tak aj divákovi. Práve "(ne)ľudská stránka" zabijaka je na tomto filme desivá, rovnako ako aj tá možnosť, že sa s niečím podobným dá stretnúť i v reálnom svete. To je to, čo robí z tohto hororu jedného z najlepších reprezentantov žánru. Zimomriavky mi behajú po tele i teraz, už len keď si spomeniem na ústredný soundtrack, ktorý patrí medzi tie, čo človek rozozná už po prvej sekunde. 100/100.

79%? Děláte si prdel? :D Doslova první hodinu se absolutně nic neděje, pak přijde pár nezajímavých vražd, kde neukápne jediná kapka krve, lekačky žádný, ani náznak děsivý atmosféry či napětí, zkrátka nic. S bídou 2*. A dvojku ani zkoušet nebudu, radši si spravím náladu Halloweenem z roku 2007 nebo 2018. To jsou aspoň horory!