Pátá loď (2017)

Veľmi pekný smutno poetický film využívajúci snovú poetiku Jarkinej detskej fantázie ako únik zo smutnej skutočnosti, v ktorej sa o ňu nikto nestará a nezaujíma. Jediným priateľom je submisívny chlapec zo susedstva, Kristián, na vzťahu s ktorým opakuje vzorce správania odpozorované od dospelých. Produkcia je celkom kvalitná a zahaľuje nepeknú realitu do prchavej atmosféry naplňujúcej scény naliehavými emóciami a melanchóliou. Obsadenie, ktoré tvoria výhradne neherci si počína veľmi dobre aj keď určitá neohrabanosť sa tu dá nájsť. 70%

Tohle je za mne jediný funkční film I. Grófové, který je postaven na velmi dobrém scénáři a castingu dětských protagonistů. Na film se dobře dívá i díky své stručnosti, přiměřené stopáži a určité komorní sevřenosti, díky které vystupují křehké duše dětí a dospívajících. Už původní knižní předloha je velmi čtivé a jemné dílo a film tomu naštěstí nijak neuškodil. Je zajímavé, že ostatní filmy Ivety Grófové jsou skutečně na skartaci, ale tento snímek je světlou výjimkou její kariéry, určitě si ho nenechte ujít v další televizní repríze. Vřele doporučuji.

Akosi neviem prísť na chuť poetizovaniu detstva. Nejde o to, že by detstvo vskutku nebolo magické, ale skôr o to, že ono je magické vo svojej všednosti. Deti nerozprávajú v poetických holých vetách a irónia je, že dieťa vykonáva magický akt hraním sa pokojne aj s hračkou vyrobenou kapitalistickým korporátom. Príbeh je to vskutku dojemný, pekne zahraný, s výborným vizuálom a pár silnými momentmi (napr. solárko) avšak hoc je vo filme dostatok ako špiny tak aj krásy v konečnom dôsledku mi film príde akosi fádny. Neviem prísť na chuť tej slovenskej scenáristike, ktorá je založená na jednej strane na minime dialógu (čo je v poriadku, i keď niekedy postavy neodpovedajú alebo nehovoria len preto, že také je pravidlo slovenskej scenáristiky - použiť slovo až keď to nejde ukázať inak - hocako nelogické, neprirodzené a odcudzujúce to vlastne je - hold ľudia sú ukecaní a aj v bullshitoch, balaste, smalltalkoch je istá poézia, znova však tá všedná), ale na druhej strane väčšina toho dialógu šuští papierom. Neviem prečo sa na jednej strane slovenskí scenáristi boja toho aby scenáre mali literárnu kvalitu a odvolávajú sa na akýsi realizmus, ale na druhej strane ich samotné texty pôsobia často ako nezručná parafráza Paola Coelha. Tak buďto kusliteraratúry, alebo neznesiteľnéticho!Môj pes Killerje však horibilnejším príkladom tohto nešváru (diskrepancie) a Piata loď je vlastne peknou filmovou ilustráciou knižnej predlohy. Je to prozaické, zľahka magicky realistické a určite nie hlúpe. Pekný film.

Před pěti lety jsem na Lfš zhlédl jiné slovenské sociální úmělecké drama: Nina. V  komentářích totohto filmu uživatel Autogram vtipně napsal, že úmělecký film se pozná i tak, že hlavní hrdina hodně čumí, chodí, běhá, cestuje, v tomto případě i plává.:D To samé by skoro šlo napsat i tady.:D Dokud se tedy hlavní hrdinka neodhodlá a neukradne dvě miminka, o které se pak začne se svým dalším malým kamarádem starat. Ale ani to nevykřeše tolik akce. Určitě je tady pěkná hra s kamerou, občas i s celkovou atmosférou všedního nudného  života a opuštěného domova bez lásky, s nevšímavou matkou a nemocnou babičkou,  kdy se děcko může cítit opuštěné a nenaplněné. Úplně tomu dokážu rozumět. Téma bylo určitě dobré, ta reálná hra na rodinnu ve druhé půlce je taky zajímavá, ale úplně jsem si tu útržkovitost a chladnost filmu  a nenaplněného života (i přes pochopení)   taky stoprocentně neužil. Nebo jsem prostě jen nebyl na LFŠ. Nebo prostě jen nejsem takovej inťoš. Ale to není moc pravděpodobný.

Pekný vizuál a šikovní detskí herci. Ako to však pri porevolučných slovenských filmoch chodí, opäť to padá na scenári. Vôbec nie sú využité možnosti, ktoré námet ponúka. Prvá polovica je strašne natiahnutá, druhá odfláknutá. Asi sa niečo stratilo pri adaptovaní knihy. Keby sa to zostrihalo na polovicu, mohol to byť fajn študentský film. 55%