Ema a smrtihlav (2024)

Vůbec se nedivím, že tenhle film získal 5 slovenských filmových cen Slnko v sieti(obdobu Českých lvů)za rok 2025. Plus M.Ondrík byl nominovaný na Českého lva za rok 2024 v kategorii Nejlepší herec ve vedleší roli.Rok 1942: typičtí gardisté, brali si všechno, co se jim hodilo. Holt, arizovali... . Dost dobrý je konec, když při štědrovečerní mši zpívají v kostele gardisté slovensky a místní Maďaři maďarsky tu samou koledu, nebo se spíš přeřvávají... .Výborná je slovensko-maďarská herečka Alexandra Borbély-Marika a M.Ondrík coby kapitán HG. A taky malý Nico Klimek coby židovský chlapec Šimon.Coby jeho matka se na začátku filmu mihla Táňa Pauhofová. Filmje podle novely Ema a smrtihlav od Petera Krištúfka.*** Do 22.5. byl dostupný na ČT 2, pátek 8.5.2026, 21.50 .

Ač se teď sama na sebe zlobím, musím napsat, že toto dílo po filmařské a především dramaturgické stránce není ani zdaleka ošéfováno. To, jak postavaMariky(oblíbená Alexandra Borbély) akapitána(Milan Ondrík) z valné většiny děje vychází,  se jeví jen jako záplava jistého druhu sexuálního harašení, kterým jsou zasaženy hlavní aktéři, včetně německého důstojníka, čímž základní dějová linka záchrany židovského chlapce před deportací téměř zaniká. Roztřesená kamera panaŠtrbyobdobí Slovenského státu vůbec nesluší. Jediný, kdo ve mně našel odezvu, a taky proto jsem původní hodnocení navýšila, je precizní práce a kumšt paníKataríny Štrbové Bielikové- ta pozvedá o stupeň výše každý historický snímek, jenž v základních atributech selhává. // Slaboučké, roztěkané a lehce průstřelné - hysterický afekt.

Snímek Ivety Grófové si vzal za své hned několik témat, ale ani jedno není dotažené, spíše je každé jen načrtnuté. Jedním z těch úvodních jsou vztahy na slovenském pohraničí. Přičemž nenávist mezi Slováky a Maďary trvá dosud, je pověstná a terčem řady vtipů z obou stran i nezávislých pozorovatelů okolo. Jak je ale vidno ve filmu, což je mimochodem dalším z témat, žádná osoba není černobílá. I člověk hlásící se k nacistické ideologii může vykonat dobrý skutek. Strach je totiž mocná zbraň. Posledním tématem je záchrana židovského kluka. Všechno se tak nějak míchá dohromady a ani jedna část nedostane dostatečný prostor se rozvinout. Škoda. Vedle kvalitních scén je zde totiž řada hluchých míst. Korunu tomu následně nasadí useknutý závěr.

Maďarka, žijúca na Slovensku ukrýva židovského chlapca. Po smrti manžela jej to prichádza celkom vhod, lebo nemusí tráviť tento bolestivý čas úplne sama a okrem toho tiež cíti, že robí niečo dobré. A v tom sa v jej blízkom až intímnom okolí začne obšmietať veliteľ Hlinkovej gardy... Práve som zistil, že Milan Ondrík a jeho práca začína byť pre mňa lákadlom. Totiž okrem toho, že som chcel vedieť prečo má Ema a smrtihlav tak nízke hodnotenie, tak aj jeho meno bolo rozhodujúce v tom, že som sa na tento film pozrel. Takže Milan, bravo, toto sa v mojom prípade zatiaľ podarilo iba Ivanovi Rajniakovi a potom už len zahraničným hercom. Ale poďme k filmu. Asi sa za to budem musieť ospravedlniť, lebo viem že režisérka chcela byť čo najviac autentická, príbeh si to vyžadoval a produkcia to možno chcela ľahšie v okolí predať, ale mňa tá multijazyčnosť za dve hodinky úplne vyšťavila. Jedna veta maďarsky, hneď druhá nemecky, potom dve zase maďarsky a jedna slovensky. Fuuu. Radšej by som bral slovenčinu a v prípade nutnosti nemčinu, lebo aj mne to miestami (hlavne na začiatku filmu) padlo ako píše marhoul, ako guláš. No ale, je to aj o spolunažívaní a (ne)znášanlivosti Slovákov a Maďarov, výprava je fajn a všetko to ozaj vyzerá ako v 40 rokoch. Okrem toho má ten film žiaľ pravdu, habanie a zabavovanie majetkov, to by bolo niečo pre Slovákov! No na obranu musím povedať, že mne sa to hnusí, takže našťastie, nie je zase Slovák ako Slovák. Je tu aj zopár silnejších momentov (no zase nič svetoborné) a tiež pár dobrých nápadov, napríklad detaily hmyzu, alebo ten obrovský tieň smrtihlava. Ten bol ako z dobrého hororu (pozrel som si dvakrát). Najväčším mínusom bol strašne prehrávajúci farár na konci a fakt, že to v strede dlhšiu dobu drhlo. Pravda, pani režisérka to mohla aj lepšie poskladať, ale až tak zlé to zase nebolo. Celkový dojem 59%.

No, to bolo asi umenie. Bohužiaľ. Bohužiaľ až príliš artové. Ťažká téma a je určite dôležité si aj dnes pripomínať aký kokot je napríklad taký Mazurek, či Uhrík, ale forma, ktorú Iveta Grófová zvolila mi proste nesadla. Malo to silnejší záver a určite dobrých hercov, no na viac ako dve hviezdy to nevidím a v zásade ma to aj vcelku mrzí. Takto silná vec si zaslúži viac, toľko môj nefundovaný odkaz réžii.