Parad planet (1984)

Můj druhý Abdrašitov a zase to byl zvláštní zážitek. Film odehrávající se na sotva nějak předem vymezené území, jež se při jeho zkoumání neustále proměňuje, mění povahu a snad i pravidla, stejně jako u charakterů protagonistů, kde to ale smysl dává, jelikož se nachází na zvláštním pomezí mezi životem a smrtí. Přitom nikde není ukázáno, že by skutečně zemřeli, jen jim to generál hrdě oznámí po zdařilém povinném vojenském výcviku a bere se to jako hotová věc. Nabídne to mnohonásobně víc otázek než odpovědí, těžko se něčeho pevnějšího (natož narativnějšího) chytat, ale mám pocit, že o to tady nešlo. Primárním je lehce surreální poetické zobrazení hypotetického stavu jakéhosi "předposmrtného" života, kdy tělo fyzicky smrt přijalo, ale duše ji ještě není schopná pochopit. Na to jediné mi nahrávalo víc scén a i vzhledem k závěru si víc stojím za tím, že skutečně umřeli než že by to tak nebylo - ale zároveň je to film natolik otevřený, že hranici mezi oběma možnostmi nejen, že stírá, ale hlavně přestává existovat. Pak už jen záleží na tom, jak moc se tím necháte pohltit. Ono to asi ani jinak nejde, protože to nabízí minimum možných vodítek, kterých se dá chytit a mnohem víc se tak sází na pocitovost - o kterou ale podle mě šlo. Svoji interpretaci jsem už stručně napsal a popravdě mě to oproti jiným filmům s podobným tématem víc zaujalo tím, jak moc to nechává čistě na divácké úvaze a nic není stoprocentně jasně. Což je originálnější přístup než třeba uJeden večer, jeden vlak, ale zase na druhou stranu si nejsem jistý, jestli takový záměr světí silnému výsledku. Zaujalo mě to dost, čtvrtou hvězdu bych i klidně dal, ale nejsem si jí teď až tak jistý, takže možná časem, až se mi to rozleží v hlavě. Lepší 3*(09.01.2026)

Imaginárno a topos jsou průvodci příběhu vskutku více než lehce fantaskního (a má jediná výtka je, že mohl klidně ještě více přitlačit na pilu). Film má jistě hodnotu jako na hraně surrealismu vyprávěný příběh, oslovující spíše divákovy emoce a představivost než schopnost racionálního řetězení faktů, jelikož karteziánská úhlednost přímky seřazených planet zde nevyvolává záchvat racionalismu, ale spouští řetězec událostí fantazijních (avšak stále oděných do realistického hávu více méně standardních filmových výrazových prostředků). /// Pár poznámek: společenská kritičnost - scéna u ohně, v níž postavy samy poznávají, že socialistická společnost nevytvořila jeden lid, ale opět se rozštěpila na společenské vrstvy, které spolu nemají vůbec nic společného, kde nevymizeli zloději ani ziskuchtiví řezníci, provozující korupci v nedostatkovém hospodářství. Topos vesnice - v 20. a 30. letech sovětská kinematografie triumfálně přivezla traktor na zaostalou vesnici, která se tak podílela na zničení starého a vybudování nového; od post-stalinského tání přes 60. léta už vesnice neplní utopické úkoly, ale pomalu se modernizuje a svůj úděl shledává v postupném dorovnání s městem, někteří toto nostalgicky reflektují, obdobně jako jinde v Evropě; od 80. let dodnes pak ruská vesnice představuje bizarní a temné místo, odkud prchá všechno, co vlastní nohy ještě unesou. Naši městští hrdinové tak prochází skrze smrt a tím pádem skrze fantaskní prostor ruské vesnice.(30.04.2016)