Pan Armaguedon (1977)

Le petit chacal a jeho prostoduchý mediální asistent touží po publicitě, ale pokud tam v dáli někdy byly nějaké ušlechtilé úmysly, zadupala je do země první vražda. Odpočítávání tomu dodávalo jistý procedurální rámec, ten konec, byť je jasné, kam myšlenkou směřoval, působil vedle toho, co se dělo předtím, poněkud ustřeleně. A cvokař Delon? Pozdní nástup na scénu s polonahou skokankou legrační, stejně jako jeho léčky, sebelítost a apetit (překvapivě ne sexuální). Jak to souvisí s neochotou hvězdy držet se při natáčení pokynů režiséra, nechť posoudí divák..

Neobyčejný kriminální thriller z pohledu jak policie a spolupracujícího psychologa (přehlédnutelný Alain Delon), tak vyhrožujícího teroristy – nenápadného sociopata, který nenávidí současnou (zkaženou, stádní) společnost a chce ji svými velkohubými zločiny vyburcovat a sebe zviditelnit. Čili téma, co od doby vzniku filmu nabralo na palčivosti a z něhož dnes mrazí ještě víc – obzvlášť, když mu závěr dává svým způsobem za pravdu.

Taková ta klasická kriminálka,který chybí to hlavní.Tempo.Tohle není žádný vypravování,spíš jen náměť se skvělýma hercema,kdy se kopne do pedálu až po 50 minutách.Střih my nepřišel vůbec dobře zvolený,jsou tu rychlé prostřihy,který nemají na tempo vůbec žádný vliv a neustále se vrací na začátek.Konec bez konce je sice asi jasný pláčem,přesto proč tomu nedopřát.Ze začátku se vážně nudil,pak to bylo dobré,ale ničím zajímavým,kromě terorismu v civilnější podobě se skvělým s Jean Yanne.65%

To byl zase zážitek! Nejdřív se na to dlouhou dobu těším, pak si to pustím a od počátku v duchu nadávám, proč se na něco tak deprimujícího vůbec dívám a nejraději bych to možná vypl. Jenomže to by mě tenArmaguedonnesměl od první chvíle tolik pohltit, vyvolávat pořád očekávání, jak se děj bude vyvíijet dál, a hlavní antihrdina by nesměl být zahrán tak luxusním způsobem, že se od toho prakticky nedokážu odtrhnout. První polovinu 70. let natáčel Jean Yanne jako režisér, scenárista a herec v jedné osobě nekompromisní politické komedie a tady si v tematicky spřízněném thrilleru Alaina Jessuy střihl pro změnu vážně pojatou roli psychopatického intelektuála, který z letargie v obklopení společneským marasmem začne vyhrožovat a plánovat teroristický útok...„Je mým osudem probudit vás, probudit svět...“Až děsivě hluboký odkaz v zamýšlení ze strany tak odpudivé postavy před diváky v sále je skutečně působivým vyvrcholením filmu, které ve mně vyvolávalo zajímavě rozporuplné pocity. V posledních minutách se film nezastaví a kriticky míří i na zběsilé chování prostého davu v propuklé panice. Mírným zklamáním na tomto zdařilém psychologickém thrilleru zůstává pro mě poněkud nezáživný výkon Alaina Delona, jehož největší přínos na tomto snímku spočívá asi v spoluprodukci a přilákání většího počtu diváků na slavné jméno. Naštěstí se film víc než na komisařovo počínání soustředí na postavy teroristy a jeho společníka, přičemž Yanne má vedle sebe též výborného Salvatoriho.[75%]

Film, který předběhl svou dobu o dobrých 20 let. Je škoda, že dnes, kdy by byl mnohem aktuálnější, je pohřbený na filmovém Slavíně, tedy mezi kvalitními filmy, které už ale skoro nikdo nezná. Dokonce i mně trvalo pořádně dlouho, než jsem ho sehnala. Na rozdíl od současných snímků na téma terorismu, kde to každých 5 minut udělá strašně bum, Jessua s akcí šetří a soustředí se více na psychologickou stránku problému (ačkoli těch pár úmrtí je pozoruhodných – ostatně je to jeho specialita). Duel mezi hysterickým psychopatem „Armaguedonem“ (výborný Jean Yanne) a racionálním dušezpytcem Ambrosem (ledový král Alain Delon) je velmi silný, vyzdvihnout ale musím především výkon Renata Salvatoriho v roli retardovaného teroristova kamaráda „Einsteina“. Na konci mi ho bylo hodně líto… Jo a je to první thriller, u kterého jsem dostala hlad. Delon se totiž cpe v každé druhé scéně. :)