Psi (1979)

Už úvodní poznámka zdravotní sestry, že se nový doktor bude divit, kolik úrazů bude muset ošetřovat, spolu se sérií psích kousnutí, která se začínají hromadit téměř jako epidemie, vyvolává pocit, že tady něco není v pořádku. Napětí, spojené s otázkou, proč město působí tak drsně a zkaženě – jako místo určené jen pro ty nejsilnější povahy – a co se skrývá za sérií psích kousnutí, si film zdařile udržuje až do samotného konce. Vedle toho ilustruje  portrét upádkové pokleslé společnosti  ve které je ambice o , vlastní bezpečí    a údajný boj proti násílí pouze zástěrkou pro další násílí a budování militantně založeného obyvatelstva, které si bude represivní praktiky  ospravedlňovat paranoidně  vytvořenými obavami o vlastní nebezpečí. Z důvodu sebeobrany se pořizují pořizují a následně vycvičují další a další psíčci..až se ale zase výhybka zvrtavá na druhou cestu  a ke stabilnímu prostřed  to zdaleka nevede.  Výcvik psů neplní pouze žádoucí funkci posílení vztahu se psem, ale autoritářsky se přirovnavá k vojně.  A to ta vojna, dokáže přivést postupně psi i páničky do dost nežádcoucího transu..Docela dobré podobenství o možnosti devastace lidské společnosti s tlačením na ty nejnižší pudy (i za podpory Institucionalizovaná diskriminace). Gerálda Depatdieua coby autoraktického Morela film zachycuje ve skvělé filmě, naplno ponořeného do své zaporné polohy. Victor Lanoux by byl jako bojovník proti zlu s jasnou ideologicickou pozícíi taky přesný a charakteristický...Jen kdyby mu scénář ještě nepřipsal romamtický vztah s mladou učitelkou, což mi snad jediné přišlo trochu WTF. Film je ale jinak silný i po formální stárnce, což se projeví ať už během vzpomínkové sekvence s barevným filtrem, která nabírá rovnou podobu historického eposu, nebo u pasáže utikání před budoucím násilníkem se silným důrazem na bezelstné ťápání botek slečny učitelky.

Jak poznáte, že jste viděli skvělý film? Zajímá a baví vás nejlépe po celou dobu sledování a současně zanechává ve vás myšlenky a dojmy i delší čas po skončení. Zatím snad nejlepší snímek od Alaina Jessuy, co jsem viděl, mi už po úvodních incidentech a hlavně u následného povídání pacienta o tom, že dříve po večerech chodil do kina, ale teď se už promítá jen samé porno, dával znát, že celý děj bude směřovat k výraznému podobenství se širším přesahem. Zobrazené téma násilí, které plodí další násilí, ozvláštnil Jessua přítomností psů, kteří se často stávají hlavními aktéry velkého zla i (sebe)obrany, ale když zazní víckrát„nejsou zlí psi, jsou jen zlí majitelé“, ještě více tento proslov dává vyniknout obrazu zkažené a současně zuřící společnosti, volající uprostřed úpadku po obraně. Některé prvky zavání i absurditou, třeba scéna schůze významných občanů města na terase, kde každý z početných hostů má vedle sebe obrovského psa. Jiné scény zase realisticky zachycují divoký výcvik psů, takže už to hlavní téma v prvním plánu nabízí dost zajímavého a příběh funguje i jako napínavý krimi thriller o pátrání po záhadném vinníkovi či objesňování „epidemie“ ukousnutí... takže už v tomto směru bych byl spokojen. Ale film toho nabízí ještě víc, mj. dvojí pohled boje proti zločinu v podobě organizovaného výcviku (cvičitel) směřujícího k dalšímu násilí, verzus humanitárního boje s hledáním spravedlnosti (doktor – pod lékařskou přísahou nucen navíc pomáhat každému pacientovi, tedy potenciálně i svému nepříteli). Velmi dobré jsou i herecké výkony ze strany Victora Lanouxe (jako obvykle v postavě s jasným politickým stanoviskem) a Gérarda Depardieua, kterého je vážně zajímavé vidět naplno hrát tak mladého, ještě nezkaženého rusofilií a hlavně účinkováním v naprosto čemkoliv.[85%]

Na malém městě není bezpečno, řádí tu znásilňovač, černí přistěhovalci rozkrádají auta a mladí chuligáni ruší pořádek, proto si "řádní" občané houfně pořizují psy a cvičí je v útocích na lidi (= berou spravedlnost do vlastních rukou), aniž by si uvědomovali, že tím zároveň přiživují agresivitu a nesnášenlivost u sebe samých. A to vám povím, že přítomnost velkých hafanů, všude doprovázejících své majitele, hodně zneklidňuje, přestože po thrillerové stránce snímek strádá a nedokáže eskalující násilí mezi dvěma tábory dostatečně podat. Tematicky je ovšem dnes možná aktuálnější než v době vzniku. Mezi 3 a 4 *

Tuze zvláštní a vlastně i tuze zajímavý snímek, jejž jsem objevil v nabídce Netflixu. Považuji jej i za poměrně nadčasový svým tématem a pokládá otázky, na něž bych nedokázal odpovědět i při nejlepším vědomí a svědomí. Francouzská kinematografie mě opět potěšila, přesto se nedivím, že Psi nejsou zabarveni červeně, věřím, že diváky dokáže rozdělit.

Jedna z plošin Deleuzovy filosofie se jmenuje "Stávání se zvířetem". Film Alaina Jessuy označený lakonicky "Psi", přestože je o lidech, je pro toto dobrým příkladem. Nechci to rozvádět jen dorbný poukaz: Mladá žena, která kastrovala násilníka zuby svého psa, byla sama oním kastrujícím psem. Pan Morel (Gérard Depardieu) svoji přeměnu v psa absolvoval jako první a vytýčil schůdnoou cestu i pro ostatní... Film skutečně trpí nedotaženou režií. Ani začlenění "Senegalců" nebylo koherentní, přestože bylo účelné.