Ostrov v ohni (1969)

S postavou "tichého Američana" se setkáme nejen v obou stejnojmenných filmových adaptacích Greeneova románu (novější Noyceova je věrnější a lepší než starší Mankiewiczova, která prý spisovatele rozzuřila tím, že vyznění postavila na hlavu - z obžaloby se stala oslava!). Ze stejného těsta je - nepočítám-li "Niňa" v Damianiho špagetové variaci "Kulka pro generála" a brazilskou "Zelenou kobru" ve stejnojmenném snímku Wernera Herzoga - i William Walker, skutečná historická osobnost a antihrdina "Ostrova v ohni" Gilla Pontecorva i pozdějšího "Walkera" Alexe Coxe. "Ostrov v ohni" (v originále "Queimada") je dramatický příběh z koloniálních dějin, v jistém smyslu bohužel pořád aktuální; odehrává se v barvitě evokovaném a autentickými statisty oživeném prostředí Malých Antil. Původní název filmu "Quemada" (španělsky "Spálená") označoval fiktivní místo na území svého času podrobeném Španěly; po oficiálním protestu z Madridu, kde se cítili dotčeni kritickým pohledem na minulost, režisér přesunul děj na skutečný ostrov Queimada, kolonizovaný pro změnu Portugalci. Jejich potomci se ukázali jako tolerantnější a nic nenamítali. Pontecorvo to ale neměl lehké ani s americkými producenty díla: William Walker tu nakonec vystupuje jako Angličan a do role Josého, vyhrazené pro Sidneyho Poitiera, si režisér musel vydupat nýmanda - chudého místního venkovana.

Člověk, který bojuje za ideály, je hrdina. Hrdina, který je zabit, se stane mučedníkem a mučedník se okamžitě stává mýtem. Mýtus je mnohem nebezpečnější než člověk, protože mýtus nemůžete zabít. Pomyslete na legendy a písně. Lepší ticho než písně.. Revoluční guidebook od natažení zápalné šňůry iniciace přes rozhoření zuřivého požáru až po jeho zadusení těly nepohodlných. Mouřenín posloužil, mouřenín může jít.. V Pontecorvových rámech neo-realismu se fráze o svobodě stávají prázdnými, přezíravě arogantní Brando si to v roli agenta provokatéra náramně užívá a na těch správných místech využije příležitost Morricone. Někteří vkládají do pořádání revolucí peníze, jiní život. Návratnost investice bývá často dopřána jen těm prvním..

Ostrov v ohni aneb politika za časů kolonialismu. Paradoxně ji můžete uplatnit i dnes. Povolit - přitáhnout. Ať se obchod hýbe. Bohužel tento snímek jasně poukazuje i na smutnou skutečnost, že jedinými vizemi revolucionářů byly svoboda a volnost, případně zrušení otroctví. Ale z hlediska dlouhodobých plánů a cílů politika takových vůdců selhává. S každou revolucí je totiž nutné vyřešit ekonomiku, aby byla zajištěna prosperita dané lokality, spravedlivé zákony, které stejně nebudou vyhovovat všem atd. A konkrétně v tomto příběhu jsou zdánlivě osvobození lidé pouhými šachovými figurkami na šachovnici. Exteriéry byly výborné, herecké výkony slušné, Marlon Brando samozřejmě vyčnívá.

Marlon Brando mě dokonale vyrazil dech svým herectvím a dialogy které nejsou nějak pompézní, ale jsou neskutečné uderné. Jeho postava působí značně nenápadně, ale přitom otáčí vývojem dění a počtem mrtvol na ostrově. Neskutečná síla je především v jednání mocností a způsobu uvažování Williama Walkera, který vynikne zejmena v poslední třetině a dialogem při pálení plantáží. Lidský život obyčejných domorodců v tomto uvažovaní nehraje naprosto žádnou roli je dlouhodobé zisky. Za mě aplaus pro Marlona i pro kameru. Velmi silný zážitek svět a jeho hodnoty v podání mocipánů se prostě nemění.

Strhne k síře. Zapustí jantarové ostří do "konvalinkově" kokosových alejí. Mefistofeles, ďáblův muž, jehož šál si řekl o trn(k)ový žár. Ohání se pochodní, "robinsonádou" vzpour. Stojí si, strojí se jako stožár, poněvadž horko bývá držiteli zápalných šňůr, co má nejblíž ke knotům, po kterých se rozběží nekontrolovatelné plameny z dynamitu pochopů držav, až se zalidňuje Styx.