Odvážný Severino (1978)

Pod názvem Odvážný Severino opravdu nečekejte typickou indiánku či western. V první řadě určitě zaujme fakt, že se celý děj odehrává v jižní Americe a ne v USA či Mexiku, jak bývá obvyklé. Severino také není klasickým indiánem. Učil se od bílých a ví, že indiáni se od nich něčemu naučit mohou. Jenže příměří je až moc křehké a nenávist je až silně zakořeněná. Tvůrci tak vypráví mj. i o tom, jak těžké je vycházet tam, kde už bylo prolito mnoho krve a způsobeno hodně neštěstí. A také o tom, jak těžké je to celé vybalancovat, když nestojíte ani jedné straně a vysvětlit ostatním, že boj není nutný za každou cenu. Neodehrává se zde mnoho přestřelek, místy bych dokonce řekl, že jde o jakýsi druh psychologického dramatu. Sledujeme jak se kupčí s pozemky, jak obejít zákon, když chcete hrát podle pravidel, ale vlastně ne zase tak moc a jak může i nenávist být silnější než pouto k vlastnímu lidu. Točilo se v opravdu krásném prostředí.

No. Dobre. Koniec srandy. Po štyroch mitićovkách som sa rozhodol, že toto už ďalej nemám fakt za potrebné, odmietam sa naďalej trestať a predčasne končím s kompletizáciou hereckej tvorby dlhovlasého chorvátskeho velikána. Nedá sa to totiž pozerať. Dlho by som hľadal aspoň drobné plusy. Nevhodná hudba, akčné scény o ničom, scenáre nestoja za bečku hnoja.

Neobvyklá mitičovka, v ktorej v podstate nie je žiadna akcia, skôr naopak, dosť veľa sa tu rozpráva, ale celkove je mi príbehovo bližšia než tie klasické "prérijné" mitičovky a spolu s Tecumsehom a Osceolom ju radím k tým lepším. Dokonca aj Gojko vyzerá, že v niektorých momentoch by z neho mohol byť aj herec, okrem toho sa mi páči aj hudba, aj keď gitary sa k indiánke až tak nehodia, ale znie to lepšie než tie pojašené cirkusové melódie z predchádzajúcich filmov. 45%.

Mitičovky nemám rád, snažil som sa ich pár dopozerať ale bolo to utrpenie tak som to vzdal. Na Severina som narazil náhodou a na rozdiel od ostatných Mitičovských indiánok ma zaujal. Nie je to zábavné ani akčné, len čiernočierna mrazivá ( bŕŕŕŕ´) depresia a beznádej bez happyendu. Neviem čo by som to chcel vidieť ešte raz, ale na prvý krát to bol pre mňa vtedy dosť silný, v rámci žánru neobvyklý zážitok.

"Řekl jsem, že se nechci prát, ale neřekl jsem, že to neumím." Gojko Mitič hovorí málo a k veci.