O zatoulané princezně (1987)

O existenci téhle pohádky jsem neměl tušení... i když v mnoha pasážích je to spíš film pro děti z cirkusového prostředí než pohádka. Princezna sama je ostatně nezvykle malá (v době natáčení jí prý bylo 16, ale v mnoha scénách vypadá jako dítě)... a asi neni zrovna výchovné chytnout se prvního pobudy, kterého potká sama v lese. Pozoruhodností je tu ale víc - 1) nikomu v civilním obyvatelstvu nepřipadají zvláštní kouzla ani strašidla, 2) princezně se "ve světě" vůbec nestýská, ani po mámě, ani po domově... to o něčem vypovídá, 3) kočky táhnoucí vozíček? co je na tom? proč jsou z toho všichni paf?, 4) Lucifer v pekle někomu vyká? a navíc malý holce?, 5) ten kluk Frantík, co celou dobu vypadá jak mladej Valenta zeMlejna, není Valenta? To je asi největší překvapení. :))

Pohádku jsem si pustil v němčině při žehlení. Překvapilo mne, že tato v Česku málo oblíbená pohádka má své diváky na kanálu RBB. Titul zní v němčině neutrálně "Prinzessin Julia" a v první moment jsem si ho s Ladovou pohádkou nespojil. Příběh celkově nenadchne, ale ani neotráví, mohl jsem od žehlení odcházet, aniž bych ztratil červenou nit: Princezna se vykašle na královský život a přidá se ke komediantům (v roce 1987 to předznamenává seriál Cirkus Humberto z roku 1989). Že by skrytá šifra, že režim v ČSSR v 80. letech je fraška a cirkus? Hrají zde tehdy méně obsazovaní herci a hrají dobře, např. Lucie Tomková, Johanna Tesařová, Táňa Fišerová. Mulisák a Brčál jsou pohodáři, cirkus má vyprodáno ... Kdo by nechtěl vidět kočku zpívající operní árie! Základním motivem je, že Jůlinka touží po svobodě - snad paralela na touhu vypadnout za železnou oponu? Ať tam ty přesahy jsou nebo ne (já myslím, že ano, protože pohádky byly jednou z mála možností vyjádřit metaforicky názor na tehdejší režim) - pro mne zajímavý objev. Kdo se natáhne na gauč, zůstane při sledování v harmonii bez zrůd a vetřelců.

Já oceňuji věrné zobrazení Ladovy fantazie. Trochu to škobrtá v královských interiérech, kdy je Ladova lidovost použita trochu nešťastně na mezistátní diplomacii a připomíná toTroškovu tvorbu. Jenže i to vychází z Ladovy poetiky a je zbytečné se durdit. CSFD bohužel neuvádíJanu Knitlovou, která je pod podepsána pod dramaturgií; ale poznáte ji podle koncepce dětských scén, které jsouLyžníkůmvelmi blízké. A především scény z koňského hřbetu (ať už interiérové/cirkusové či exteriérové) jsou báječně nasnímané a malé holčičky toužící po poníkovi moc baví. Vtipný je i mluvící kůň/Mulisák. Celému projektu ubližuje nedostatek financí, vždyť závěrečné pekelné drama levné trikové pasáže vyloženě shazují. Možná měla Jůlinka kvůli Pepovi vycídit peklo mýdlem od Kanimůry jako v předloze, vyšlo by to levněji a lépe.

No, nic moc. Byla to taková ta typická pohádka o království, které vypadalo jako větší vesnice, největší autoritou se mohl pyšnit místní zubtrh pan Nebuč a vrcholem zdejší kulturní sezóny byl příjezd minicirkusu. Celá záležitost na mě působila dojmem odbyté práce na scénáři, jehož autorce zjevně nepřekáželo, že si musela občas převzít nějaký ten nápad z úspěšnějších počinů. Ve výsledku si příliš nepomohla, protože vznikl takový zvláštní slepenec, v němž zůstaly některé postavy podivně nevyužity (vodník a strašidlo), královská armáda kdysi evidentně (kdovíproč) bojovala u Solferina, a v němž byl angažován nejeden neherec (viz. zcela prkenný Petr Mikula). A pak se holt divák nemůže divit, když na královské hostině obstarává hudbu DJ Dudák. Jak říkám- větší vesnice. / Poučení: Když už uzavíráš smlouvu s ďáblem, přej si alespoň něco pořádného.

Pohádka je sice co do výpravy docela skromná – malý cirkus, malé království, ale zároveň také celkově uměřená – nikdo se tu nepitvoří, nešišlá, nikdo není trapnou karikaturou. Lucie Tomková jako princezna je sympatická, Mulisák s Brčálem si udrželi ladovské kouzlo a čert byl pro mě v dětství hodně sugestivní („Propadl jsi peklu, Dejmore!“). K tomu pěkná krajina, ladovská hospodská rvačka (bohužel skončila docela rychle) a ninjovské salto přes útočícího berana.