O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987)

Mé předsevzetí se každoročně v období Vánoc a zejména na Štědrý den (pokud čas dovolí) věnovat postarším pohádkám, co jsem dosud neviděl, mě tentokrát dohnalo k něčemu, na co bych nejraději okamžitě zapomněl. A o to víc nepobírám, jak vlídné přijetí se kolem jedné z mnoha otřesných pohádek otřesného režiséra točí. Divák je zde okamžitě vhozen do náhodného, nepřehledného děje, kde se zkrátka a pouze dějí jen divné věci za účasti neherců nebo herců, co hrají naprosto příšerně. Korunku tomu nasazuje oscarový výkon Michaely Kuklové, která měla pravděpodobně ve scénáři napsáno pouze to, aby během 90 minut 62851352x zařvala "Jíroo!". Tohle už fakt nikdy ne, prosím. [viděno na OnePlay 24.12.2025]

Dělal jsem si osobní žebříček československých filmových pohádek z 80. let a tahle se mi umístila na 4. místě. Troškův rukopis je na ní jednoznačně znát. Výborná Růžičková se do role čarodějnice hodí snad ještě líp než na Škopkovou v Hošticích. V dětství na mě i přes komičnost své role působila opravdu strašidelně, stejně jako Blanarovičová. Tokoš byl sympatický král, Kuklová hezká princezna, triky s ohledem na dobu vzniku dobré. Pro Potměšila to byla jedna ze zlomových rolí, bohužel osud mu nedopřál, aby svou kariéru mohl naplno rozvíjet i po sametové revoluci. Celkově sympatická pohádka s dobrým obsazením.

Pohádka je jiná, než jsme zvyklí od Erbena a Němcové. Napsal ji zasloužilý umělec Jan Drda v rámci souboru dvanácti pohádek, které vyšly v roce 1959. Jan Drda by přesvědčený a aktivní komunista. Režim se nakonec obrátil proti němu, poté co vyjádřil nesouhlas s okupací vojsky Varšavské smlouvy. Možná i toto se odrazilo na jeho zdravotním stavu a v 55 letech zemřel. Tímto lze vysvětlit, proč může pohádka působit jinak než Popelky, Sněhurky ... Vrchnost je přihlouplá, král lehce pomatený, princezna bude raději pracovat, než aby žila panským životem .... Švec - člověk z lidu - je poctivý, pracovitý a všechny přelstí. Z pohledu vrchnosti (feudální společnost) je švec ďábel (proletariát), který může zničit královský rod. V tomto kontextu udělal Zdeněk Troška maximum, aby z námětu vykřesal poměrně poutavý příběh. Herci (Kuklová, Potměšil, Růžičková) jsou výborní a pohádka se vysílá na svátky i v německé televizi (titul: Die Prinzessin und der fliegende Schuster), což jen potvrzuje, že se Troškovi povedlo natočit kvalitní film.

V podstate dobrá rozprávka, občas milá, občas strašidelná, a s výbornou čarodejnicou Růžičkovou. Zákony fyziky v rozprávke platiť nemusia, ale čo je veľa, to je veľa, aby človek iba vlastnou silou lietal bez akýchkoľvek čarov. To by tam malo byť aj upozornenie: Toto doma neskúšajte. Lepšie tri hviezdy, lebo na štyri ma to až tak nebavilo, a s filmom neevidujem žiadne spomienky na detstvo.

Filmová pohádka natočena podle knihy Jana Drdy nás přenáší do království, kterému vládne stárnoucí král, jenž kvůli svému věku a zdravotnímu stavu nedokáže plnit své panovnické povinnosti. Tento muž, nacházející se v druhé polovině svého života, je sužován slabostmi, nemocemi a vrtochy stáří. Nastal tedy čas, aby byl nahrazen králem novým. Tento otec má jedinou spanilou dceru Jasněnku, která byla určena klatbou zlé čarodějnice z Černých lesů za manželku pro obyčejného „usmoleného“ ševce. Tuto předpověď zmírnila Sluneční paní příslibem, že Jasněnku čeká v životě štěstí. Tato situace naznačuje, že každou klatbu lze zrušit nebo alespoň zmírnit podobně, jako zmírnila třetí sudička sudbu v pohádce o Šípkové Růžence. Důležitý je vztah mezi Jasněnkou a královským otcem, který symbolizuje archetypální rovinu propojení otce a dcery. Pro Jasněnku figurují v životě tito tři osudoví muži: její otec, vysněný princ a skutečný Jíra z masa a kostí, což vede na číslo tři. Dále odhalujeme symbolickou Kvaternitu klíčových postav: zlé čarodějnice z Černých lesů, princezna Jasněnka, švec Jíra a Sluneční paní.
Jak lze charakterizovat hlavní postavy? Zlé čarodějnice ztělesňují temnotu - jsou podlé, zákeřné, nepřející, chamtivé a sobecké. Jejich vzhled odpovídá jejich povaze: Oděny jsou ve špinavé černé cáry hader a žijí na svém hradu obklopeny sovou, ropuchou a krysami. Překážejí hrdinovi a princezně, protože usilují o zachování statusu quo, tedy kontroly nad princeznou. Jako svého sluhu mají zloducha Řimbucha. Povšimněme si, že v pohádkách obvykle je usilováno o život princezny ať už drakem nebo černokněžníkem či v našem případě čarodějnicí. Milá a sympatická princezna Jasněnka dostala jako šlechtična do vínku nejen krásu, ale i cit pro spravedlnost a laskavost. Symbolizuje femininní princip, intuici, ideál krásy a duchovní čistotu. Jméno „Jasněnka“ evokuje světlo, čistotu a jasnou mysl. Princezna je často izolována například ve věži (symbolické odloučení od světa), což poukazuje na její vzácnost a nutnost projít zkouškami, aby byla „osvobozena“. V lidském životě takovou princeznu interpretuje například snivá dívka, která žije odtržena od reality. Pohledný ševcovský tovaryš Jíra pochází sice z prostých poměrů, ale pyšní se mládím, urostlým tělem a sílou; nadto je také chytrý, pracovitý, zručný a upřímný se smyslem pro humor. Reprezentuje maskulinní princip, odvahu a tvořivost. Ztělesňuje archetyp hrdiny, který musí projít cestou zrání, aby překonal své nízké postavení (ševcovský tovaryš je společensky níže než princezna). Jeho schopnost létat symbolizuje překonávání omezení. Sluneční paní personifikuje světlo, které svou dobrotou stojí v opozici k temnotě čarodějnic. Přestože její paprsky hřejí a osvětlují cestu, mohou také pálit, pokud jejich žár není snesen. Zajímavostí je koncept pohádek, kdy pro urozenou princeznu si přijde prostý chasník neurozeného původu - takový hrdina svým úsilím dokazuje, že i zdánlivě obyčejný člověk může dosáhnout velkých věcí a být hodný vznešeného postavení.
O čem vypráví děj pohádky? Jednoho rána zavládla tma, protože slunce nevyšlo - čarodějnice z Černých lesů (Helena Růžičková a Yvetta Blanarovičová) totiž připravila o život slunečního kohouta. Starému králi (Lubor Tokoš) se nechce vstávat a zabývat se problémem odloženého svítání. Vzápětí se na hrad dostaví čarodějnice z Černých lesů i Sluneční paní (Venuše Humhey s hlasem Jany Preissové) se stížností na svou sousedu, která zabila a upekla jejího zlatého kokrháče. Král sice váhal, ale nakonec rozhodl spravedlivě ve prospěch oslnivé vládkyně dne. Kohout na pekáči znovu obživl a zakokrhal, sluneční kotouč vyšel na nebe. Rozzlobená čarodějnice však v odvetě předpověděla, že se Jasněnka (Michaela Kuklová a Silvie Sequens) provdá za usmoleného ševce (Jan Potměšil). Princezně to pranic nevadí, ale králi ano, a tak nechal dceru zavřít do věže, aby kletbě zabránil. Mezitím čarodějnice vidí skrze kouzelné zrcadlo v lese dva chasníky, kteří se přou, kdo z nich je ve svém oboru lepší. Pošle za nimi svého sluhu Řimbucha (Oto Ševčík), který jim poskytne materiál a lhůtu tří dnů, během níž má každý vyrobit to nejlepší, co dokáže. Kovářský tovaryš Ondra (Stanislav Tříska) vyrobil železnou slepici, která běhá a snáší železná vejce. Švec Jíra si vyrobil  peruťky a odlétl. Když se dozvěděl o princezně zavřené ve věži, vyletěl na ochoz, aby ji spatřil. Oba se do sebe zamilovali, ale přistihla je chůva (Antonie Hegerlíková), která zavolala pana krále. V poslední chvíli oba odletěli na křídlech z věže. Spokojeně hospodařili v malé světničce - švec Jíra šil boty a Jasněnka je prodávala na trhu. Jejich štěstí však záviděla dcera čarodějnice, Černava. Spolu se svou matkou princeznu unesly a uvěznily na svém hradě. Jírovi po princezně zůstal jen červený střevíček, který mu ukázal cestu kudy k dívce svého srdce. Utrmácený dlouhou cestou přes království Sluneční paní se nabídl, že jí spraví její prošlapané zlaté boty. Za svou dobrotu dostal od paní kouzelný prsten, který jej má zachránit z každého nebezpečí. Na hradě čarodějnic se snažil osvobodit Jasněnku zápolením se zloduchem, nad kterým díky prstenu zvítězil. Cestou pryč z hořícího hradu se však napil kouzelného lektvaru zapomnění. Podle kletby si vzpomene pouze tehdy, pokud najde něco, co nikdy neztratil. A to se mu povedlo ve chvíli, kdy našel ztracený střevíček princezny. Nakonec osvobodil Jasněnku i ze spárů Černého prince (Zdeněk Podhůrský), který toužil po princezně.
Tento snímek je kladně přijímán, na ČSFD získal 70% - a právem se tedy řadí k českým pohádkovým klasikám. Na dobu svého vzniku a vzhledem k jistě omezenému rozpočtu je pohádka po vizuální stránce podle mého názoru velice zdařilá. Citlivá filmová kamera pana Brabce je velice chválena i v tomto případě. Rovněž nemohu nezmínit množství triků, se kterými si tvůrci vyhráli. Pohádka není kýčovitá, ale nese poselství vítězství dobra a lásky nad temnotou. Snímek plný slavných hereckých tváří se mi velice zamlouvá a nenudí mě. Kuklová s Potměšilem se k sobě hezky hodí. Při natáčení nad vodou sedící Růžičkové s Blanarovičovou se údajně pod nimi zlomila větev a obě se nechtěně vykoupaly. Ačkoliv kostýmy někomu evokují cáry hader, podle mne jsou zvoleny přiléhavě. Já nemohu jinak než z lásky k pohádkám dát krásných 85%.Zdroj: https://kritiky.cz/o-princezne-jasnence-a-letajicim-sevci-retro-pohadkova-recenze-85/