Nevesta hôľ (1971)

Nečekal jsem od tohoto dalšího filmu z nabídky VRK vůbec nic. Přece jenom romantické dramata nejsou zrovna moje parketa – nicméně jsem byl nakonec docela překvapený. Nevím, jestli mile – ale překvapený určitě. Tahle Československá zvláštnost dokázala zaujmout svým až „bizarním pojetím“ – psycho hrátky s barvami, halucinace, svůdné tance i odpudivé záběry na zuby tamních vesničanů (z toho by asi zubaři moc radost neměli), uhrančivá, tajemná a velice přitažlivá Mária de Riggová, netradiční svatební tanec, Kňažko podal slušný výkon a stejně tak i buranský Július Pántik. Místy to mělo své osobité kouzlo, jindy z toho barevného psycha boleli i oči. Zajímavý kousek a netradiční pojetí. V mých očích lepší průměr. 60%

Někam do 50. minuty jsem myslel, že chápu smysl veškerého střídání barev, ale od scény Liborova koupání se Zunou v rybníce to teprve začal být přebarvičkovaný chaos, že jsem o něco později už rezignoval. Nepomohla ani teorie vylepšeného původního významu virážování v němých filmech, kde jednotlivé barvy značily emoci konkrétní scény. Ve výsledku mi tak zůstalo jen to, že čím psychedeličtější scéna, tím víc emočně silná má být, ale co z toho, když to ve výsledku jen boří lyriku horských scenérií a příběhu se v ní odehrávající. Nejde to dohromady, snad jen jako slovenský pokus o Paradžanova, ale na to je vše málo stylizované. Samotný příběh, který je jakousi lehce magickou, baladicky zabarvenou legendou z hor, by měl svoji sílu, ale v tomhle poloexperimentálním provedení prostě nemá jak vyznít - a o emocích tuplem nemůže být řeč. Nakonec cením hlavně odvahu s tím jít tehdy ven (ačkoli jestli se to schválilo do výroby před normalizací...), jelikož tak radikálně jiný film by na začátku sedmdesátých let neměl jak projít. I když vznikl daleko od Prahy, v níž byla cenzura nejpřísnější. Jen moc nechápu, o co se Ťapák snažil, protože veškerou potenciální sílu ubyl prapodivným vizuálem, který by fungoval jen v případě, kdyby v něm bylo natočeno všechno. Snaha hezká, ale kdesi nepěkně zaseklá, bez šance dostat se ven a vykvést. Možná i proto je to tak zapadlé. Slabé 3*

"Nemáte potuchy, pán horár, medzi aký primitívny národ ste sa dostali! Priam zulukafri sú to, čestné slovo!"Vo veľkom svete vyškolený horár Kňažko prichádza do rodnej dedinky, chvíľu sa dojíma malými domčekmi, ktoré nevidel celé roky (copyright F. K. Veselý), ale nedlho na to musí konštatovať, že tam akosi nezapadá (vraj čosi s dychom), ľudia sú tam divní, a k tomu tie fascinujúce farebné fantasmagorické fenomény. Z ľudí v čudáctve vedú príťažlivá divožienka de Riggová s nevalnou povesťou, démonický uhliar Pántik s náušnicou a prízračný veterán Majerčík s neistou príslušnosťou k živým alebo mŕtvym. Pokiaľ ide o výtvarno, s tým sa režisér Ťapák ozaj vyhral do sýtosti, keď spojil svoje osvedčené ľudové motívy s miestami až psychedelickými farebnými filtrami, efektami a nečakanými uhlami kamery do výsledku, ktorý by hádam ocenili aj vtedajšie halucinogény zobajúce subkultúry na západ od železnej opony. Dojem dotvára ako vždy podarená Stračinova hudba. S príbehom je to trochu ťažšie, časom som sa trochu strácal v tom, kto je vlastne kto a prečo činí to čo činí, k plnému dojmu si asi budem musieť prečítať predlohu. A celkom zaujímavé by mohli byť názory hojného prostého ľudu z komparzu, keď v hotovom filme videl okrem seba aj rúhačské či obnažené scény. Každopádne nevšedný filmový zážitok za tri a pol tónu z drumble.(vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania)

Ho, ho...To som já. Zdravím ťa peklisko..."Větší filmový experiment, aby člověk pohledal. Díky využití celé škály filtrů se :Martinu Ťapákovi  podařil husarský kousek. Film doslova hraje všemi barvami a po vizuální stránce jde za mě o neskutečně vymazlenou záležitost. Jenže co naplat, sebelepší forma nenahradí obsah a já tedy moc obsahu (a poselství) tohoto filmu nerozuměl. V reálných kulisách slovenské horské oblasti se na jednou setkáváme s nadřízenými jevy a pohádko-hororovým vyprávěním o někom, kdo byl zrozený z vlka a ženy. Zuna je možná čistá jako lilie, ale taky to je skoro něco jako upír. Asi nejsem zas takový intelektuál, ale je mi líto, tohle jsem úplně nepobral. Ale jinak ta forma byla rozhodně jedinečně psychedelická (až  surrealistická). Tak nakonec za tu formu dávám čtyři hvězdičky. Ale moc rád bych potkal někoho, kdo by dokázal vysvětlit, co tím chtěl jako "básník"/režisér říct...PS: Viděno v rámci Virtuálního RETRO KINA (VRK)

„Zuna je čistá ako ľalia”, a tak náhodou, aby sa ešte tomuto horárovi i postupne nezunovala.•Slovenské dedinské experimentálne dielo, v ktorom teda rozhodne, predsa mala forma značnejšiu prevahu nad obsahom, no, napriek tomu, vskutku, pomerne dosť pôsobivé; najpôsobivejšie boli naprosto dynamické zábery z podhľadu, a vôbec, čo sa konkrétne týkalo zaobchádzania s kompozíciou obrazu, tak v tom prípade, si myslím, že tvorca menomŤapák, si tentoraz mohol dovoliť i poriadne [za]experimentovať, nakoľko výsledná podoba diela, to nijako extra zvlášť zase ani nepocítila - tým pádom sa iba ozvláštnila o niekoľko prvkov.•Našťastie ale bolo k dispozícii aj nemenej zaujímavé obsadenie, inakšie by sa na to asi nedalo ani pozerať; mladýKňažko, no najmäde Riggová, s bujným poprsím, sú hlavnými lákadlami, prečo dať vlastne tomuto spracovaniu, šancu +PántikakoTavo= rovnako vydarená voľba.•Samozrejme, že každému divákovi, to hneď automaticky sadnúť nemusí, alebo vitajte v klube náročnejšieho diváka.