Neobyčajné všedné dni (1986)

Joj to boli ale časy, keď sa pracovníci tešili z istoty práce a nejakého zavedeného režimu a pritom si ešte pospevovali pesničky od Elánu. Dnes nemysliteľné, dnes sa musí tvrdo rapovať, tváriť sa tuho a namyslene sa tváriť, že som influencer a tým pádom robiť netreba. Neobyčajné všedné dni nie sú filmársky zlé, ale tie inscenačné štýly sme videli v kratších a pružnejších verziách.

Tady někde byl položen základ takových skvostů slovenské televizní tvorby jako například Chlapi neplačú, Divoké kone apod. Už tehdy to sloužilo vyloženě jako výplň vysílacího času.

Není to špatné, ale zbytečné natažení do dvou dílů je ve výsledku ke škodě. Na druhou stranu by dnešní televize neváhala takový námět roztáhnout do dílů minimálně dvaceti.

Přesto, že se zdráhám podlehnout nostalgii, prostředí pošty 80. let ve mne vzbuzuje vzpomínky z dětsví. Snad trochu naivní příběh plný životního ponaučení a složitých vztahů provázený přívětivou slovenštinou, která dává celému televiznímu filmu zajímavou atmosféru.

Aj taká bola socialistická televízna tvorba, nemalo to ďaleko od dnešných telenoviel. Z prostredia pošty by dnes asi nikoho nenapadlo natáčať film. Zamontovali do toho pár vzťahových problémov, chlapca bez rodičov alebo Vajdu ako ťažkého alkoholika, no nestačilo to na viac ako podpriemerný dojem.