Nelítostný souboj (1975)

I když si věk vybral daň a odhalil četné chyby, mě tenhle druh filmu prostě chybí. Proč už jsme si na to tak zvykli, že kdo může nás odírá, politika je špína a obyčejný člověk v pytli? Pokud je na naší straně Ventůra, těm špatným se o dost hůř usíná. Je to sice jenom fikce, jenom sen, ale čert to vem. Teď zrovna mi chybí filmy, co by řekly, co je to za dort, co pejsek s kočičkou třicet šest let pekli. A že sou ještě lidi, co to vidí jinak a co se za to stydí.

Dewaere sedm let po "Sbohem, kuře" spáchal sebevraždu; očividně otrlejší Ventura si ještě léta potom užíval jedinou roli a s ní spjatá klišé, která by citlivější náturu mohla unudit k smrti. České diváctvo, zvlášť to, které dospívalo za totalitního režimu, nedá na buldočího Američana v Paříži dopustit - jak potvrzujeJara.Cimrman.jr, neshledává nic divného ani na způsobu, jakým Lino doslova zatočí s bandou krišňáků. Téma pro sociology a psychology.

Naprosto parádní oldschoolová kriminálka, která je natočena s takovou nápaditostí, že v každé druhé scéně a situaci je nějaký hezký gag (hned úvodní scénka s vibrační postelí mě hlasitě rozesmála), obraz či detail prokreslující ten či onen charakter a svět ve kterém se to celé odehrává. Plus je tam navíc zase nekompromisně strhující Ventura, tentokrát v parádně chemicky funkčním tandemu s Dewareem. Konec je krásně badass. Na tohle je prostě radost koukat.

Lino Ventura mě každý další film, který s ním poprvé vidím, čím dál tím více přesvědčuje o tom, že jeho civilní herectví je ještě o kus jinde, než u všech ostatních francouzských legend dané doby. Jeho verze starého ošlehaného policajta dané doby by snad měla být ve školních osnovách všech filmových škol. To je prostě vzor. A zde ho zase vymrsk na jedničku. A kontra mu tady dělá naopak mladej policejní floutek. A vrcholem této kriminálky je pak vztah mezi nimi, který vrcholí stejně tak, jak vrcholí ono vyšetřování. Krása. Klasická Francie 70. let.

Vůbec ne špatná francouzská kriminálka, která zpočátku rozesměje návštěvou v bordelu a obdivováním tamní krásky a postele, aby následně započalo vyšetřování a stíhání násilníka a vraha policisty. Lino Ventura se s tím moc nepáral a svým chováním často doháněl nadřízené, kolegy, politiky i protivníky doslova k „šílenství“. Mělo to vcelku slušnou atmosféru i samotná zápletka nebyla vyloženě marná. Nějaká ta přestřelka či tvrdší výslech taky nechyběli, takže já byl docela spokojený. Nechyběla ani špetka humoru (návštěva bordelu, vyhazování demonstrantů, atd…). Jen toho násilí mohlo být více. I tak jde o lehce nadprůměrnou záležitost.