Zvláštní případ (1981)

Louis je na začátku vcelku normální snaživý úředníček, žijící pro svou krásnou ženu Ninu. Na konci je z něj nemyslící vlezdoprdel, který žije jen svou prací a bez svého guru se nedokáže ani pohnout. Bertrand je slizký a arogantní manipulátor, který se rád opájí neomezenou mocí a za pomoci svých dvou podobně prohnilých asistentů vyrábí ze svých zaměstnanců do vysílení pracující žrádlo pro psy. Zápletka je lehce absurdní a mnohem lépe by fungovala jako satirická komedie alá Vlk z Wall Street. V tomhle podání jsem pár scénám příliš nevěřil (například, když se Bertrand nastěhuje k Louisovi), snobské prostředí působí odporně a s žádnou postavou jsem se neztotožnil. Takhle nám zůstává docela zajímavý film, který stojí a padá na hercích v čele s výborným Michelem Piccolim, ale díky výše zmíněným důvodům se na něj nejspíš už víckrát nepodívám. 60%.

Téma o závislosti na firmě bylo zpracono mnohokrát, Je to silné téma. Závislých manažerů a politiků, kteří to jedou jako o život je mnoho a znepokojivé na tom je to, že značný podíl moci a toku peněz je v rukou takto nemocných lidí. Film ale bohužel ničím nepřispívá k rozklíčování tohoto fenoménu, ale jen otravuje a nudí.

Michel Piccoli v roli šéfa ovládá svýho podřízenýho jako loutku. Nunto dodat, že ten podřízenej byl takovej debílek a vlezdoprdelista, že mi ho nebylo vůbec líto. Naopak jsem mu přál to nejhorší. Jinak mi to přišlo celý dost přehnaný. Nebo snad připadá někomu normální, že ten šéf zazvoní u podřízenýho a ve dveřích mu úplně v klidu oznámí, že jde k němu na pár dní bydlet? A ten podřízenej reaguje stylem: "Jó, žádnej problém, my vám hned s manželkou uvolníme ložnici a půjdeme spát na podlahu." To bych tomu šéfovi asi ty dveře od bytu omlátil o držku a šel bych radši pracovat k popelářům. Tohle je prostě poněkud odtržený od reality.

Nastolit svoji kariéru ve své pracovní profesi s naprosto nejasnou budoucností na úkor přisluhovačství a ztráty partnerského vztahu.  Zajímavá studii o tom, kam až je takový člověk ve své podřízenosti a ochotě schopný zajít bez ohledu na následky. Práce je jedna věc a soukromý život druhá. Když se překračuje důmyslná hranice snesitelnosti, není divu, že se někde objeví trhliny. Příběh je převážně konverzační a na dnešní rychlou dobu již bohužel krapet nezáživný. Téměř to vypadá, jako by se jednalo spíše o mírně přepracovanou divadelní hru. Sympatie však kupodivu nemá žádná s postav a tak se ani nelze s hlavní postavou děje jakkoliv ztotožnit. A tak se jedná o snímek nemající sebemenší šanci nadchnou každého diváka, ale za pozornost stojí.

Dávám spíš horší 4*. Mělo to takovou zvláštní atmosféru. Herci mi sympatičtí moc nebyli. Hlavně Bertrand a Francois. Oba to byli zřejmě manipulátoři a manipulovali s Louisem. Bohužel ke smůle Louisovi. Konec byl divný... Je to typické drama. Žádný vtip ani hláška tam neproběhne. Bertrand rozvrátil Louisovi rodinu a pak zmizel. O to mu zřejmě šlo. Michel Piccoli hrál výborně. Jedna z mála světlých a normálních postav byla žena Louise. Byla prozíravá, tušila něco nekalého. Ale Louis měl svou hlavu, nedal si říct a "naletěl". Uvědomil si to, bohužel, až když bylo pozdě. Bertrand nesnášel svého otce. Možná byl také manipulátor. A syn to měl po něm.