Žena u okna (1976)

Těžko říct, kam tento snímek žánrově zařadit, chvíli jsem měla pocit, že sleduji politické drama o Řecku, pak jsem se přehoupla do romanťárny, kterak se bohatá nudící kráska zamilovala do odboráře (jako fakt?), neb její manžel o ni nejevil zájem (jako fakt?) a Metaxas je tu líčen jako největší zlořád světa, člověk, který se postavil Mussolinimu... Nicméně krom předhozených filmových puzzlí, ano, mám na mysli střih, však hanět nechci. Herci do jednoho výborní, Romy Schneiderová je tu tak krásná, až se tají dech a Philippe Noiret dal toho věrného přítele a zamilovaného muže bezchybně. S Lanouxem mám trochu problémek, asi že hrál komunistu... Pěkně natočené + příjemný hudební podmaz.

Nebavilo, nelíbilo. Je to divné, ale všude kde se objevila Romy, mám pocit podobný, že to je nuda. Tady je už navíc dost stará a do téhle role to chtělo někoho fakt sexy. Victor jako homme fatalle dost dobrý, neseděl mi tentokrát ani dabing. Exteriéry parádí, kousek od Korintu, cikády uměly vyřvávat.

Toto spojení Romy Schneider s francouzským snímkem P. Graniera-Deferreho zaručuje nevšední filmový zážitek a scénář v podobě jakési skládačky typu puzzle. Hnedle zkraje si divák láme hlavu s tím, zda se nekouká na film od prostředka a postupně však dostává k dispozici střípky vysvětlení, které si následně musí v hlavě seskládávat a řadit tak, aby vše chápal chronologicky. Je to náročnější, ale krásné. K tomu všemu si připočtěte zasněný éterický pohled krásné Romy Schneider, přirozený herecký přednes Philippa Noireta, krásnou hudbu - u francouzských filmů z té doby tak charakteristickou, .... a divák nekomerčních filmů si přijde na své. Jen jedno si neodpustím kritizovat. Ty poměrně časté skoky ze současnosti do minulosti měly být přece jenom ve snímku jasně definované např. nějakým textovým rozhraním s uvedením roku. Ono totiž rozpoznat současnost od minulosti, která je v rozmezí cca 5 let je velmi složité, zvlášť, když oba děje se odvíjejí ve stejném prostředí (např. hotel, atd.) či podoba postav se neliší stářím.

Upřímně nevím. Z příběhu jsem byl trochu zmatený, než jsem se v něm hlouběji zorientoval, nicméně příběh samotný podle mého soudu mohl být pojat trochu jinak, dynamičtějí a bez těch stálých flashbecků - jednoduše příliš mnoho odboček bývá zpravidla ke škodě, a to je ten případ. Nicméně Romy Schneider, Philippe Noiret a Victor Lanoux podali slušné výkony.

(2x) Obávám se, že Une femme a sa fenętre je jen obyčejnou levicovou slátaninou. Odehrává se v letech 1936-1967 (podle jiných zdrojů 1936-1972) v Řecku a ve Francii a jediné, co za to stojí, je Romy v některých kostýmech. Skutečně jen v některých, jinak je to klasická Romy roku 1976, stejně jako celý film. Je nepoměrné její zosobnění dvojrole Rakušanky Margot Santorini a její vlastní dcery oproti celému ansámblu. Otázkou ovšem je, zda ze sebe nevydala příliš ve filmu, který si to nezasloužil. Dobová výprava jako vždy v těchto letech totálně selhává a liché je také opětovné spojení značky Schneider-Noiret, které ani nepočkalo na to, až dozní dojmy zeStaré pušky. Absurdní tečkou na závěr je pak věčné citování všech těch Odysseů a Oidipů bez jakékoli pointy.