Narcisový dům (1994)

2/2 Dobově zajímavý pohled na vývoj televizního filmu 90. let, který plně ještě vězel v předchozí dekádě. Z nové doby tu není nic, herecké výkony a hlavně téma působí vysloveně anorganicky. Důvod je prostý, Rážovi zřejmě záleželo na natočení jeho vlastního románu, který vyšel jedenkráte v roce 1988 (a nikdy se nestal takovým hitem jako jeho jiný zfilmovaný románProdavač humoru). Neříkám, že klasické drama stojící na vztahu rodiče-děti není univerzální, ale jak už podotkli mnozí, vNarcisovém doměchybí primárně důvod pro truc hlavní hrdinky. Protože aby někdo prožil tak zbídačený život, musí na začátku konfliktu zažít nějakou zásadní rozbušku, což ale scénář pomíjí.

Nedávno jsem to viděl po letech a musím uznat, že to funguje. Tuto dvoudílnou televizní inscenaci, která opravdu na první pohled vypadá jako něco z počátku 80. let, drží pohromadě hlavně silné herecké výkony ženských představitelek - Jany Hlaváčové a Taťjany Medvecké. Obě herečky předvedly neskutečně působivý a přesvědčivý herecký koncert a bylo nad slunce jasné, že to mezi nimi jiskří a skvěle na sebe slyší. Scénář se trochu zmítal v bludném kruhu (zvlášť ve druhém díle) a někdy se zdálo, že už je těch konfliktů příliš a není to kam posunout. Některé situace působily vyloženě nepříjemně a já musím opět smeknout klobouk před herci. Jiří Schmitzer zahrál zeťáka Otu velmi přesvědčivě, ostatně tyto typy chlastajících hajzlíků má v malíčku. Nelíbilo se mi ovšem zbytečné přehrávání Eduarda Cupáka. Mé nostalgické oko zajásalo, když se na obrazovce mihlo i několik téměř zapomenutých a dávno nežijících herců v menších rolích - například Jana Drbohlavová, Bořivoj Navrátil, nebo Viola Zinková.

Perfektní psycho dramatická mini série o soužití dcery s milujícími rodiči. Ve filmu je skvěle vystižená atmosféra a tlak, kterým působí nejprve rodiče na dceru, aby se dobře vdala, ovšem vzápětí po té se situace rapidně obrátí proti nim. Některé scény jsou vyloženě depresivní. Nálady se zde střídají, jako sinusoida dle toho, jaká strana ustoupí a přistoupí na požadavky té druhé. Některé rozhovory svou protivností a vzájemnou či jednostrannou nepříjemností dokáží vyvolat okamžité pocity antipatie a emocionální chuť rozdávat facky! Film ani tak nenabízí přiklonění se k jedné ze stran, nebo hledání pravdy, jako spíš varování před špatnou volbou partnera a přístupu k výchově vlastního dítěte. Je to námět na hledání toho, co bylo špatně a co zapříčinilo vygradování celé situace. Co by milující rodiče neudělali pro své dítě a co by dítě bylo ochotné udělat pro rodiče, které ho milují?

Kvalitní televizní inscenace. Celý život zažívám, jak moje matka přesně ví, co je pro mne nejlepší a co bych měla dělat a jak je zklamaná, že to nedělám. Jako máma dvou dětí chápu i tu druhou rovinu - jako rodič chci, aby moje děti byly šťastné a vím, že jejich život za ně žít nemůžu. Musím jim nechat svobodu, i když jim třeba jejich rozhodnutí nepřinesou štěstí. Přesně o tom je Narcisový dům. Excelentní výkon Eduarda Cupáka. Ráda si přečtu i knihu.
Podle stejnojmenné knihy Romana Ráže, scénář Roman Ráž

Převážně se natáčelo v Říčanech u Prahy, v mém rodném městě. Po místech, kde se pohybovali herci se také velmi často procházím nebo jimi alespoň projíždím autem. Atmosféra tohoto příběhu byla taková těžkopádná až možná divná. Rodinné vztahy jsou komlikované. Nejlepší výkon předvedla Taťjana Medvecká, i když mě její Marie přiváděla k šílenství. Její chování bych dlouho nevydržela a musela bych ji profackovat. Ale to by nebylo zřejmě to správné řešení celé situace. Mě ta mladá žena přišla jako psychicky nemocná nebo byla přinejmenším hrozně labilní. nechápu, proč s tím Otou vlastně byla. To dělala všechno jako rodičům na truc? Protože jinak si její konání nedokážu vysvětlit. Nicméně, jsem jí do hlavy neviděla. To by museli posoudit jiní.