Nádraží pro dva (1982)

Jeden z vynikajících ruských filmů (vzpomínám si ještě např. na film Hastroš, který nás také fascinoval) které jsme s manželkou viděli v osmdesátých letech v prázdných pražských kinech. Po Madisonských mostech druhá nejzajímavější filmová love story, jakou znám. O tom, jak se zrodí pravá láska mezi klavíristou, nespravedlivě odsouzeným k lágru na Sibiři, a nádražní servírkou, s níž se náhodně setká cestou vlakem na Sibiř. Menší, ale výraznou roli si tu skvěle zahrál Nikita Michalkov.

Nenechajte sa zmiasť, nádražie rozhodne nepatrilo iba tejto dvojici, tam to bolo plné ľudí a neinak tomu bolo aj v jeho okolí. Kde sa pohli, tam bolo živo. Film treba brať ako rozprávku pre dospelých, nad ktorou si kedysi poplakali naše mamy a niekde vzadu v hlave sa mi marí, že som ju už kedysi dávno videl. Kam to celé smeruje je síce od začiatku dané, ale keďže ide o vzťah ľudí vo veku, kedy už stratili mnoho životných ilúzií a viackrát sa v živote sklamali, tak náhľad do ich duší pôsobí aj napriek nedôveryhodnosti celej zápletky úprimne. Ale možno sa len svet zmenil a kedysi sa ľudia spontánnejšie púšťali do reči. Proste taký inteligentný doják so sympatickými hercami a kto videl Iróniu osudu tak presne vie, v akom duchu sa ponesie aj Nádražie pre dvoch. 70%

Stretnú sa dvaja, on a ona, úplnou náhodou, a strávia spolu takmer celý film. Koľkokrát sme to už videli, viac či menej romantické. A tu je to zase celkom iné: sovietske, zápletka pre rubeľ dvadsať, v staničnej reštaurácii bez michelinskej hviezdy, a podmazom je okrem dychovky len hluk a trúbenie vlakov. Zároveň vďaka príbehu, dialógom, vtipu a kamere neuveriteľne zábavné, pútavé, a nebojím sa napísať, aj romantické. Plus výborná záverečná pieseň, ktorá si ako jediná vyslúžila aj kompletné titulky.
––––Ako ma vy kŕmite, tak ja spievam. –––– Hovoril som ti, aby si strážil melóny. Nič viac!

Tak musím konstatovat, že mě Eldar Rjazanov už po třetí příjemně překvapil. Až uvidíte Věrunečku, nádražní servírku a z počátku stále kušnícího klavíristu Platona v příběhu z dob dávno minulých, tak mi možná dáte za pravdu, že do průměru ho snad ani nejde dát. Celý film se nese pochopitelně v duchu totalitní doby a k tomu jsem musela chtě nechtě také přihlédnout, ale v některých situacích jsem se musela smát, protože u nás to bylo nemlich to samé, například co se týkalo šmeliny. Botičky, šampony z ciziny, jo to byly rajský kšefty. Jejich vzájemné pošťuchování a poznávání bylo úsměvné, přitom ale i dojemné. Některé hlášky, co tam zazněly -"Odkud máte tu modřinu, soudruhu klavíristo?"mě úplně odzbrojily. Naopak, třeba to hašteření na tržnici mě zase moc nenadchlo. Ale celkově je to moc příjemně zabalené v mašličkách různých žánrů, ne jenom té romantické, ale i dramatické a komediální. Z celého filmu opět silně vyplývá fakt, že Eldar se vyzná moc dobře v lidských duších.

Skvelé herecké výkony hlavných predstaviteľov, od prvého momentu je divák vtiahnutý do deja, citi sa akoby sám vystúpil z vlaku, priam cítite ten "smrad", nielen z kuchyne ...Ľudmila je neodolateľná vedúca, také kedysi vládli aj nejednej slovenskej vývarovni. A scéna z harmonikou (spoiler) ma vždy priklincuje k sedadlu.