Služební román (1977)

Pro Rjazanova mám velkou slabost. Jeho romance jsou naprosto přesně ukotvené v době slavného "budování lepších zítřků" a nabízejí zajímavý pohled, jak se v tehdejším socialistickém Rusku skutečně žilo. Ale to, co mě nejvíce okouzluje, je jeho tragikomický pohled na pomalé, postupné sbližování zdánlivě nesourodého páru. Na dvojici, která už má leccos za sebou a do nového vztahu vstupuje se strachem a obavami, ale i s úžasným odhodláním. Je to tak lidské, bez příkras a zbytečného kalkulu. A mě to pokaždé znova a znova totálně odrovná.

Točit romantické komedie v délce kolem tří hodin asi nemá ve zvyku mnoho režisérů, vlastně neznám žádného takového kromě Eldara Alexandroviče Rjazanova. Měl jsem ale už s ním skvělou zkušenost v podoběIronie osudu, na kterou jsem se díval 4 roky nazpátek rovněž na Silvestra a nezklamal mě Rjazanov svou rozsáhlou hříčkou ani tentokrát, ačkoliv... dostával jsem se do toho během první půlhodiny trošku obtížněji a také přeci jen jsem tu v rámci romantického žánru postrádal nějaké pohledné ženské stvoření, jakým vIronii osudurozhodně byla Barbara Brylska. Na zdejší „soudružku“ ředitelku s kovaným výrazem a typickým kancelářským účesem jsem si déle zvykal, ale postupně jsem jí jako postavu vzal na milost o to víc, když se zeSlužebního románustávalo současně i výrazně psychologické drama o neobvyklém (a často i vtipnými až groteskními příhody naplněném) vztahu na pracovišti. Velice dobře napsaný scénář s podrobným vývojem vztahu a inteligenntími dialogy hravě obhájí i dlouhou stopáž a Andrej Mjagkov v hlavní roli ušlápnutého nesmělého úředníka s rafinovaným plánem mě svým výkonem a něžně uhlazeným humorem velice bavil. Přestože jsem od pana režiséra očekával jistou kvalitu, opět se do jisté míry neubráním překvapení nad tím, jak se ve Sovětském svazu minimálně v 70. letech velkým a neotřelým romantickým filmům opravdu dost dařilo.[75%]

Tento film hodnotím poměrně vysoko přesto (nebo spíš právě proto), že obecně mívám se sovětskými komediemi problém - nepřijdou mi legrační a moc mě nebaví. Tato komedie je ale výjimečná tím, že je místy opravdu a kupodivu vtipná a zábavná jakýmsi svěžím způsobem, na SSSR neobvyklým. Žádný prvoplánový, nucený humor typu "jé, on zakopl/přeřekl se/zatvářil se jako trouba", nýbrž film, který je místy ironický, místy nostalgický, romantický, úsměvný. Všichni herci hrají na výbornou a jejich postavy si vás získají, například výborná sekretářka Liji Achedžakovové - умереть не встать! :-) Dovedu si představit, že by podobnou komedii (navzdory některým typicky sovětským reáliím) mohli natočit i leckde jinde... A to považuju za ohromný klad! Až se divím, že tenhle film se u nás nikdy neprosadil...

Veľmi podarená komédia, ktorá ma odzbrojila svojou jendoduchosťou a iskrou. Alisa Frejndlich mi v dobrom pripomenula moju učiteľku fyziky na gympli:) Neupravená, no neskutočne rozhľadená a inteligentná žena s pevnou rukou a svojským humorm, ktorá však za tým svojim čiernym humorom skrývala dobré srdce a ochotu pomôcť. Presne týmto mi ju pripomenula postava riaditeľky Kaluginovej, ktorá však svojim (spočiatku) odmeraným chovaním a bežným výzorom, vôbec nevysielala signály o svojej skutočnej osobnosti. Veľkým plusom bola tiež humorná zložka filmu, ktorá fungovala perfektne. Pri niektoých scénach som sa nemohla ubrániť výbuchom smiechu. Škoda, že nemáme možnosť pozrieť si takýto film v televízii, viem si úplne predstaviť, ako by som si ho pozrela v pohodový nedeľný večer v TV... (namiesto neuveriteľne náročného zháňania filmu).

Alisu Freindlichovou i Andreje Mjahkova mám ráda už dýl, vím, co od nich očekávat a film od Rjazanovova by mne zklamat nemohl, ale i přesto jsem se bavila nad očekávání. Režisér skvěle vede herce, dokumetuje dobu a společenské poměry. Mjahkov ve většině rolí, které s ním znám, dík své herecké poloze a vzhledu často budí účast, tady ovšem ve chvíli, kdy se snaží upoutat pozornost ředitelky úřadu improvizovaným vystoupením nejen cikánského tanečku, mne opravdu odzbrojil....geniální moment.