Nadie oyó gritar (1973)

Obdivovateľov európskych starších kúskov a giallo filmov tento film nemôže nepotešiť. Aj keď sa v podstate o klasické giallo nejedná, tá atmosféra a skvelá hudba tam je, nehovoriac o úchvatnej hlavnej ženskej postave a krásnom španielskom prostredí. Pointa... No, neviem, ale rozhodne prekvapila. Každopádne skvelý "giallo- like" kúsok.

O žiadny horor sa nejedná. A aj na triler je tu relatívne málo napätia. Pritom úvod s vraždou a vydieraním susedky ma celkom navnadil. Ďalší dej však s nezaujímavými hercami skĺzava do menšej či väčšej nudy (chata pri jazere, nočný klub, nevierohodná romantika). Záverečný zvrat je preto vítaným oživením, na viac ako len na číry priemer to však nestačí.

V první třetině se rozjíždí hodně obstojný horror s děsivou konfrontací tajemného pachatele (s vizáží obrýleného intelektuála) a náhodné svědkyně, jízda krvavým výtahem patří k tomu nejintenzivnějšímu v celém filmu. V rámci tvůrčí snahy vytvořit zprvu co nejméně cest pro vzbuzování podezření či možné východisko se zde umně pracuje s faktem, že hlavní incident a mnohé následné události probíhají v rozestavěném, mimo dva sousední byty ještě téměř nezabydleném baráku. Další dění se pak začne od původního žánru odklánět, navrch způsobem, kdy napjatý vztah ústřední dvojice koketuje až s poněkud cynickou romancí... ale to i zčásti proto, aby přišlo v závěru jedno pekelní překvapení.„Vidím, že nejste na překvapení zvyklá. Já se musím přiznat, že překvapení miluju!“Tudíž přiznávám, že závěr mě odrovnal a zajistil tu 4. hvězdičku, o jejíž udělení jsem těsně před ním již chvíli začínal pochybovat. I kdyžTýden vraha(1972) řadím stále výš, i v tomto žánrovém kousku s opětovným obsazením Vincenta Perry ukázal Eloy de la Iglesia, jak umí skvěle pracovat nejen s pohlednými herečkami, ale taky odměřeným vrstvením zvratů s nečekaným vyústěním. Za mě rozhodně jeden z těch inteligentnějších tvůrců vstupujících ve své době opakovaně na pole horroru...[75%](06.09.2025)

S režisérem Iglesiem jsem se již setkal u rok staršího Cannibal mana, který se mě velmi líbil. Podobně je to i u tohoto filmu "Nikdo neslyšel výkřik". Žánr je trochu jinde, avšak styl natáčení je stále na kvalitativní úrovni. Kamerové rošády jsou opět úžasné,  herecké výkony taktéž. Hlavní dvojice, která se snaží zbavit mrtvoly zahráli Vicente Parra, známý právě z Cannibal mana a Carmen Sevilla, která mě neskutečně připomínala Helenu Vondráčkovou za mlada! Škoda, že se bála obnažit :). Stylově by snímek pasoval do kategorie gialla, zápletka a rozuzlení je "žlutá" klasika. Hudba jela opět na plné pecky a nádhernej vizuál zážitek jen umocňoval. Není nouze o překvapivé zvraty v průběhu děje a musím uznat, že i Španělé uměli točit v sedmdesátých létech bezvadný bijáky.(21.09.2021)

Iglesiovo "Nadie oyó gritar" je často označováno za režisérův majstrštyk, já bych v tomto případě šetřil takovou chválou, ale celkem bez problému bych ho označil za velmi kvalitní inteligentní kriminální psychologický thriller s menšími prvky hororu. Ro '73 byl pro režiséra Iglesiase vůbec plodný, a stal se bez debat jeho nejspěšnějším rokem vůbec, natočil v něm patrně tři své nejlepší filmy, které spadají do jakési jeho osobní trilogie, byly to filmy "Cannibal Man", známý "Nasties" gore-horor film a vykrádačku (nebo spíše jakousi osobní verzi) světové klasiky "A, Clockwork Orange", "Murder in a Blue World". Herci Carmen Sevilla a Vincete Parra v nezapomenutelném představení, oba dva byli dvorními a oblíbenými herci režiséra Iglesiase, krásná Sevilla si zahrála už ve filmu "Glass Ceiling" z roku "71, a Parra ztvárnil nezapomenutelnou roli chladnokrevného vraha v "La Semana del asesino" z roku '73. "Nadie oyó gritar" je zajímavý thriller s velmi dobrým ale zase nikterak novátorským scénářem, snímek je v mnoha svých částech a cestách, podobný tomu, co se točilo tou dobou v Itáliii, není zde nouze o různá překvapení a zvraty, divákovi se dostává patřičně vysokého napětí, a za zmínku stojí i vynikající závěrečná zápletka, obsazené je skvělé, atmosféra, kamera a hudba rovněž. Nej scény (výtahová šachta a zabalení mrtvého zkrvaveného těla, mrtvé tělo v kufru auta, drcené pod sílou kufru opakovaně při zavírání kapoty, to vše za dohledu policie, nebo divoká sekvence na jezeře-krásné to prostředí mimochodem, dke bych se strašně rád vykoupal). Maximální spokojenost, tenhle španělský zapomenutý klenot, musím konstatovat že Iglesia měl skutečně talent.(08.11.2011)