Hosté (1972)

Radko**** píše:Čo si sa raz za vojny naučil - v civile akoby si našiel.Z toho se dá vyjít a tento stav specifikovat jakonesnesitelnou touhu po opakování. Něco o tom vím - samozřejmě v menší, celkem neškodné míře - z vyprávění některých lidí, kteří měli na vojně nějakou rozhodovací funkci (poddůstojníci mazáci, absolventi a pod.). Jsou to ti lidé, kteří rádi vypravují svoje zážitky z vojny. Cítil jsem přitom vždy jejich neodbytnou touhu si zopakovat některé svévojenské okamžikyalespoň ještě jednou v civilu. Elia Kazan nás nechává celý film vibrovat v otázce, jak daleko to návštěvníci dotáhnou. Přitom se musíme obávat se i toho nejhoršího: přijeli přece s puškou. A nepřijedou znovu? - A stejně tak jejich obhajoba, žeto ve válce bylo normální, nás neopravňuje k tvrzení, že v civilu tomu tak není nebo to odbýt tím, že se jedná o pomatené osoby.Válka je příčina a civil důsledek.-Kazanova genialita rozšiřuje komorní příběh o jednom páru a dvou návštěvnících ještě o dalšího protagonistu: otce děvčete, který byl ve 2. světové válce. Jeho roli tu nelze podcenit, filmu dává příchuť masa ze zabitého psa. - Agresivita a násilí se samozřejmě nerodí na vojně ani ve válce, je to jeden ze základních lidských pudů. Ve válce se pouze uvolní a v civilu se už nezkrotí. A tak jsme zpět u první věty:Co se na vojně projeví, v civilu jak bys našel.Jestli toto je vietnamnský syndrom, budiž; jisté je, že je tu s námi od nepaměti.

Čo si sa raz za vojny naučil - v civile akoby si našiel. Ak sa niekto naučil počas bojov bezškrupulózne znásilňovať a vraždiť, tak prečo by si čosi z naučených vojnových znalostí nevyskúšal v civile? Navyše, ak ide o súčasť pomsty voči bonzákovi, ktorý aj podľa rozhodnutia súdu nahlásil niečo, čo bolo úplne v poriadku. Temná návštevnícka dráma, umocnená tým, že všetci prítomní - s výnimkou malého chlapčeka - sa chovajú ako veľmi podivní psychomagori.

Zvláštný komorný film, hlavne svojou atmosférou, ale aj celkovým vyznením. Spracovanie vyzerá nízkorozpočtovo. Svojská obhajoba vojny vo Vietname, aspoň tak dopadáva ústny súboj medzi jednou a druhou stranou. Je to vraj vojna a toto sa vojne deje. Napätie je pozvoľné, ale postupom času hustne. Niektoré konania postáv som však nedokázal spapať, ako napr. to, že nezvaných a nepríjemných hostí, ktorí sú na odchode, niekoľkokrát prehovoríme, aby ešte ostali, aby si dali večeru, čaj, šlofíka, pozreli zápas v telke a pod. Dalšou blbosťou bol zvláštny prístup partnerky a matky, ktorá nielenže išla s nezvaným hosťom tancovať, ale sa dokonca od neho ani nechcela pred maželom odlepiť. Vyprokovaný konflikt tak vyznieva teatrálne, aj keď z pohľadu zápletky očakávateľný.

De facto film se stejnou tématikou byl natočen později. Jmenuje se Oběti války a je v něm vše, co tady nefunguje. Zde postavy jednají podivně a navíc bezdůvodně. Žena se od počátku chová podivně vztřícně k cizincům, které nezná a pouští je k sobě do domu. Brzy by bylo i malému dítěti jasné, že něco není v pořádku. Její manžel, který ví o co jde jí klidně nechá samotnou s pomstychtivým vrahem a klidně si hodinu vykládá pasiáns.
Postava černocha je úplně zbytečná a nemá v příběhu žádné opodstatnění. Je vlastně jan stafáží. Ani nevíme, nakolik byl účasten znásilnění a zabití Vietnamky.
Poté, co se žena doví Billovu verzi vraždy mladé Vietnamky, je vyděšená a plná obav, ale ke svému příteli pocítí obdiv. Místo aby se s oběma vetřelci co nejdříve rozloučila, vše protahuje, s vrahem se pouští do hádky a obviňuje ho. Nepochopitelně pak pouští hudbu a jakoby začne bývalého vězně svádět. Tančí spolu a objímají se. Vše pochopitelně vyústí rvačkou a nakonec i znásilněním.
Nepochopitelné zvraty a anglická lidová hudba, k tomu zbytečně dlouhé záběry, které se ještě občas opakují. Nemají výtvarnou hodnotu, jsou ryze dokumentární a syrové. To jediné se mi snad líbilo. O herectví se moc nedá psát, protože postavy (až na ženu) neprocházejí žádným vývojem a spíše se v obraze posunují.
Při srovnání s Oběťmi války či Strašáky film neobstojí. Důsledky války jsou tady jen malou berličkou a retrospektiva se objeví na chvilku, ale netušíme, zda je tady jako Tonyho sebeobviňování nebo jako paralela se znásilněním Marthy.

Reziser Elia Kazan /na vychod od Raje, Tramvaj do stanice touha/ natocil len priemerny film o pomste za to, ze akysi clovek x proti nim krivo svedcil.Slusny psycho fryler, nielen o dozvukoch vojny z Vietnamu, ale aj o pomstu. James Woods a Patrick McVey odviedli dobre herecke vykony, ale nuda aj tak dostala priestor. Tempo sa dost casto uvolni, atmosfera slaba a nevyrazna akurat to znasilnenie bolo dost extremne. 69 %