Džentlemanská dohoda (1947)

Džentlemanská dohodaje angažovaným didaktickým filmovým dílem, v němž je předložen závažný společenský problém, a to podle stejnojmenného románu Laury Z. Hobson z roku 1946 (nejprve byl vydán v časopise). Ve své době šlo o dosti provokativní téma, avšak bylo zapotřebí to otevřít. Kazan se opět dotknul věci, o niž se veřejně nemluvilo, přestože byla hluboce a široce zakořeněna. Zájem se soustředí především na antisemitismus, byť se otvírají i jiné předsudky, jako rasové a genderové, Nesnášenlivost bývá výsledkem vyhrocenějšího nacionalismu a osobních frustrací, při nichž se hledá viník z vnějška. Hrdinou, jenž začne pracovní pobídku brát jako své humanistické poslání, je Philip Schuyler Green (Gregory Peck), úspěšný reportážní novinář a vdovec s již neočekávaným vzplanutím lásky. Důležitou postavou je Kathy Lacy (Dorothy McGuire), rozvedená žena s vyšším společenským postavením. Mlčení (spolu se strachem) poskytuje větší prostor k rozrůstání stavu nesnášenlivosti. Z dalších rolí: Philův nejlepší kamarád z dětství židovského původu Dave Goldman (John Garfield), ta milující a nyní nemocná Philova maminka (Anne Revere), Philův liberální a angažující se zadavatel pracovní pobídky (Albert Dekker), Philovi přidělená sekretářka Elaine Wales (June Havoc), Philem okouzlená významnější pracovnice z novin Anne Dettrey (Celeste Holm), Philův malý synek Tommy (Dean Stockwell) či docela roztomilý profesor Fred Lieberman (Sam Jaffe).Džentlemanská dohoda: nesnášenlivost plodí diskriminaci a segregaci. Film se zaměřuje zejména na ty nejvyšší společenské vrstvy, do nichž se řeže. Angažovanost a závažnost však automaticky neznamenají rovněž jedinečný filmový požitek, ta didaktičnost je příliš cítit.

Film má popisovat v té době aktuální stav antisemitismu v USA. Několik jedinců se chová nepřátelsky k Židům, protože je nenávidí nebo jim jejich přítomnost vadí, protože jim například kazí obchod. Většina pak tyto projevy ignoruje, protože se nechce zaplést do konfliktu. A možná většina má společností vetknuto do podvědomí, že být Židem není úplně ideální. Určitě to není ideální stav, ale toto pravděpodobně už žádný film nezmění. K určitému posunu určitě za tu dobu došlo, protože pochybuji, že by si dnes Židé měnili příjmení. Pozitivní je, že film zahrnuje všechny tyto postoje k Židům. Ukazuje naivitu hlavní postavy, která je tím vším šokována a přitom sami Židé jsou zvyklí již po mnohá staletí tomu čelit a přizpůsobovat se, pokud to ovšem nepřeroste v takové tragédie, jako byl například holocaust. Film mohl klidně být o 20 minut kratší, protože některé konverzace tam byly zcela zbytečné a nudné.

Prvníhollywoodský film, jenž se takřka edukativním způsobme zabývá tématemantisemitismu.Kazanje ve stylu vyprávění a prezentování společenského problému velmi zdvořilý, ale o to se víc zaměřuje na skrytýantisemitismusširoké, na venek tvářící se velkorysé společnosti, kterou cíleně usvědčuje z nenávisti. Navíc se tato analýza projevuje jemným stylem, který pomocí vizuálních ukázek šíří morální rozhořčení, které postupně sílí, ale naopak nechává diváka v poklidné atmosféře vstřebávatsociální probléma vytvořit si tak vyjasněný a srozumitelný názor dané problematiky. Největším problémem je znatelně pokulhávající věrohodnost celého příběhu, naivita hlavních rolí a optimistický závěr, jenž dohromady ubírají z celkového filmového zážitku velmi důležitou ostrost.

Nadčasový film, ktorý úspešne reflektuje aj dnešné spoločenské problémy, ktoré sa v podstate za tie roky vôbec nezmenili, ba skôr naopak. Nenávisť je nenávisť, a bude to horšie. A úplne najhoršie je, keď sa pritom zabúda na zdravý sedliacky rozum, človek tak stráca možnosť sám posúdiť, kto je priateľom, kto sa tak len tvári a kto je nepriateľ. Na druhú stranu snímok disponuje pomerne veľkou naivitou, čo dosť uberá na kvalite a obsahovej hodnote. Podnet na zamyslenie tu ale je. Lepší priemer.65/100

Další oskarovka a nesmírně těžký film na hodnocení, zvláště pro mě. Novinář se pokouší psát sérií článků o antisemetismu. Aby zjistil, jaké to je, rozhodne se vydávat za Žida a sledovat reakce. Jsme bohužel ve 40. letech, takže se většinu filmu nedočkáme žádné dřeně, ale spíše klouzání po povrchu a většina filmu je spíše romancí. Romancí mezi vdovcem s malým synkem který zapoměl na lásku a ženou, které už jedno manželství nevyšlo. Na dřeň to jde až ve finále, kdy se naplno projeví rozdíly - Peckův hrdina se stává idealistou, který věří, že proti antisemtismu se musí postavit a bojovat, jeho přítelkyně je konformistka, která sice znechuceně odvrací tvář, ale nic neudělá. Jejich vztah se málem rozpadne, což by ve 40. letech neprošlo, takže vše končí happyendem. Peck hraje fantasticky, stejně skvělá je i jeho partnerka Dorothy McGuire a také další ženské postavy. V jedné chvíli řekne Cathy - co je špatného na tom být pyšný, že jsem křeštanka a ne židovka. A to je přesně ono. Špatného na tom není nic. Člověk by měl být hrdý na to kým je a nemuset se ohlížet na to, koho tím urazí. Bohužel podobný idealismus jako předvádí Peck nás dovedl k opačnému extrému - politické korektnosti, obrácenému rasismu, pozitivní diskriminaci, nemožnosti pojmenovat problémy pravým jménem, protože by to nebylo korektní. A paradoxně v dnešním obráceném světě jsou to opět Židé, kteří čelí diskriminace a to jak evropští židé, od muslimských imigrantů, tak Izrael jako takový, který se brání jak umí a přesto čelí neustále kritice různých "osvícených" politických špiček. Drama roku 1947 a Oskar tu přišel oprávněně, po druhé světové válce to byl nesmírně důležitý film.