Poslední magnát (1976)

Poslední magnátje Kazanovým epilogem jeho filmové tvorby. Předloha Francise Scotta Fitzgeralda (byť je nedokončená) propojuje svět filmu a (uměleckého) tvůrčího aktu se světem reálným v rovině světa fikčního, stylizovaného. Kazan do toho vložil mnoho ze sebe, ze svého nitra a zkušeností, a to včetně svého ospravedlnění a dráždění. Pracovní zápal a úspěchy versus niterné naplnění, aneb co je vlastně ve skutečnosti úspěchem člověka? Ideologie "amerického snu" zde prožívá vrchol, avšak po něm přichází strmý pád, a to se vším všudy. Hrdinou lyričtějšího Kazanova epilogu je Monroe Stahr (Robert De Niro), echo slavného a také obdivovaného hollywoodského filmového producenta Irvinga Thalberga. Práce je pro něj vším, přesto však nenahradí niterné naplnění v plné míře. Kritika některých metod filmových studií je očividná. K výraznějším postavám patří Stahrovo stále unikající romantické okouzlení Kathleen Moore (Ingrid Boulting), na Stahrův úspěch a oblibu žárlivý filmový producent Pat Brady (Robert Mitchum) a do Stahra zamilovaná mladá, již dospívající Bradyho dcera Cecilia (Theresa Russell). Z dalších rolí: filmové hvězdy ve slávě i vlastních pochybnostech Rodriguez (Tony Curtis) a Didi (Jeanne Moreau), komunistický odborář Brimmer (Jack Nicholson), ukončený, a to náhle a rychle, filmový režisér Red Ridingwood (Dana Andrews), či hollywoodským stylem práce zaskočený scénárista a spisovatel George Boxley (Donald Pleasence).Poslední magnátje stylovým epilogem Elia Kazana jako (nejen) filmového tvůrce. Jde o jeho nejlyričtější počin.

Keď na začiatku sprievodca hollywoodskym štúdiom prezentuje pikošky zo zákulisia hviezd a fanúšišky vzdychajú záujmom, tak divák asi takto nebude vzdychať nad filmom pohrúžajúcim sa do zákulisia nemenovaného štúdia v 30. alebo 40. rokoch. Večierky, romanťárny, nejaké tie filmovačky, poťavania tvorcov či konflikty u šéfa štúdia. Chýbal mi nosnejší príbeh, resp. aspoň dejový zlom. Nad hladinou tak držia film hlavne niekdajšie herecké elity, ktorých je neúrekom, každá sice v drobných rolách, ale kde inde môžeme vidieť Roberta Mitchuma s Rayom Millandom alebo Dana Andrewsa s Jeanne Moreauovou? Len to zachraňuje celkovú nevýraznosť až nudu. Posledný film velikána Kazana dopadol slabo, podobne ako skoro všetky jeho posledné filmy.

Fitzgerald se samozřejmě vždycky dá natočit jako odtažitá retronuda, ale nemyslím, že to takto Elia Kazan tehdy zamýšlel. Pro něj obvyklá témata (imigrace na počátku 20. století, antikomunismus) jsou poměrně jasně přítomné i tady, což mluví ve prospěch režisérovy osobní angažovanosti. Ale k továrně na sny, o které to má být především, ho musel poutat rozpolcený vztah. Proto i když je Poslední magnát natočený nostalgicky a staromilsky (i na polovinu 70. let), stejně ve výsledku převládá trpkost a zklamání (ale třeba to je dané předlohou, kterou neznám). Překvapivě nevýrazně působí Robert De Niro (a není to jen kvůli zrůdnému dabingu), když uvážím jeho tehdejší a budoucí formu. Stejně tak do ztracena vyznívá i seznam (veřejnoprávní moderátor by jistě použil pojem "plejáda") dalších herců, jejichž zjevení jenom podtrhuje prchavost vzpomínek na starý Hollywood. Tenhle počin mohl mít mnohem zajímavější story za kamerou než před ní.

Predloha Fitzgerald, réžia Kazan, herci De Niro, Nicholson, k tomu Curtis, Mitchum a ďalší skvelí herci... podľa mien by to mal byť jeden z najlepších filmov všetkých čias, no všetci spomínaní boli v oveľa lepšej forme pri práci na iných filmoch, toto akosi žiadnemu z nich príliš nevyšlo. Hlavne u Kazana to je najviac viditeľné, v porovnaní s jeho ďalšími filmami to je veľmi slabé, pravdepodobne jeho najhorší film. Nicholson je tu všeho všudy 10 minút, takže nemá príliš priestor sa predviesť v obvyklej forme. De Niro má priestoru až až, no jeho postava mu toho tiež príliš nedovolí, väčšinu času len bloumá a naháňa svoj objekt túžby. Chýba tomu tempo a ťah na bránu. Vzhľadom na to, že to je príbeh z filmárskeho prostredia, tak je to zúfalo nezaujímavé a škoda nevyužitého potenciálu. To taká Truffautova La nuit americaine je úplne iné kafé.

Posledny film reziserkeho velikana Elia Kazana /Na vychod nod Raje, Viva Zapata, v Pristavu/ je len priemer. Tematicky ide o bohateho magnata, ale dej sa tu jaxi vyparil. Tempo je pomale, a veruze aj nudne, hlavne stredna cast filmu sa priserne vlecie. Dovod, preco som to pozeral, je, ze je to preplnene proflaklymi drzkami. Idem teda konkretne, Jack Nicholson /Prelet nad Kukaccim Hnizdem, Bezstarostna Jizda, Telesne Vztahy/, Robert Mitchum /El Dorado, Lovcova Noc, Nepritel pod Hladinou/, Tony Curtis /Rozbite Zrcadlo, Spartacus/, Jeanne Moreau /Brutalni Nikita, Falstaff, Zlutý Rolls Royce/. No a nesmiem zabudnut na mojho oblubenca Donalda Pleasence /Jestli se rozzlobime, budeme zli, Race for the Yankee Zephyr, bondovka You Olnly Live Twice/. No a este De Niro k tomu. 62 %