Tichá dohoda (1969)

Tichá dohoda- byť originální názevUspořádáníje příhodnějším vymezením - je tím nejniternějším Kazanovým výtvorem. V adaptaci - stejně tak jako v Kazanově románu - se především identifikuje ideologie "americké cesty za úspěchem". Hovořit o krizi (středního věku, partnerské, či jiné) nebo o vyhoření lze pouze zvnitřku dané ideologie, avšak zde se tato ideologie obnažuje do své podstaty z niterného vyhodnocení vlastního prožitku lidského bytí. Vlastně se dostáváme do stejné roviny, již nabízí Heideggerovo autentické a neautentické bytí, nebo Čapkova dichotomie duše/Osoba. Potom se dobíráme zjištění, že vlastně nejsme tím, čím jsme, že nerealizujeme sebe sama, nýbrž všeobecná očekávání spořádaného života "amerického" vyznání, v němž jde především o vydělávání a úspěchy v (sebe)prodávání, ekonomické zhodnocování a zasloužené pohodlí. Přijmutím ideologie za svou se však také nutně zbavujeme větších či menších částí sama sebe, činíme kompromisy s vlastní duší, a stoupáme vzhůru za úspěchem, přitom však vnitřně prázdní, vyždímaní vlastním prostituováním, to znamená nenaplnění. Hrdinou niterného konfliktu s politicko-společenskou ideologií je Evangelos Topouzoglou neboli Eddie Anderson alias Evans Arness (Kirk Douglas), ten velmi úspěšný reklamní manažer, jehož otřes je uveden do pohybu ukončením mileneckého vztahu a pak vede přes hlubiny jeho vlastního nitra. Ten jistý "nepřehledný" formát děje filmu vlastně jen odráží vnitřní nejistotu a nejasnost všeho dosavadního a důvěrně známého. K výrazným postavám příběhu patří Evangelova spořádaná manželka Florence Anderson (Deborah Kerr), Evangelova ta spíše nekonformní milenka Gwen (Faye Dunaway) a Evangelův již zestárlý, ale ideologii stále oddaný tatík Sam Arness (výborný Richard Boone), ten prazdroj hrdinovy rozervanosti. Z dalších rolí: bojovníci za Florenciina práva, tj. advokát Arthur Houghton (Hume Cronyn) a psychoanalytik Dr. Leibman (Harold Gould), Evangelův pokojnější bratr Michael (Michael Higgins), jeho zuřivější žena Gloria (Carol Eve Rossen), obratem hrdiny překvapený zaměstnavatel Finnegan (Charles Drake), trpělivě netrpělivý Gwenin nápadník Charles (John Randolph Jones), Evangelova dcera Ellen (Dianne Hull), nebo již unavená Evangelova maminka Thomna (Anna Hegira).Tichá dohoda/Uspořádánízapadá do charakteru té "kazanovské" provokace americké společnosti, jejíž politicko-společenská ideologie tvaruje člověka, odosobňuje ho a zahlcuje vnějškem, zbavuje vlastní identity a niterně vykuchá. Aneb je celkem zásadní rozdíl mezi sebe-realizací, diktovanou zvnějška, a tou, která je řízena z vnitřku.

Knížka Tichá dohoda patří k mým nejoblíbenějším a tak jsem byl zvědaví, jak se s tím filmaři poperou. A musím uznat, že se na filmové plátno samozřejmě nemůže vejít celý do detailů vykreslený příběh, jak byl napsaný, ale i tak se přece jenom tu nadčasovost celého problému podařilo obstojně ztvárnit. Za mě spokojenost.

Při vší úctě k ostatním filmům Kazana a K. Douglase, tohle bylo doslova úmorné. Pokusem o sebevraždu počínající krize středního věku jednoho boháče. Inu kdo si sáhne na život, měl by být aspoň vyšetřen a hospitalizován, ne že se všichni tváří že nic a chtějí, aby se choval normálně. Je tu žena, která se tváří jako opora a nechápe, že ji už dávno nemiluje a tlačí ho do toho co znala předtím, je tu milenka, co nechápe že je víceméně na sex a frustrací si vybíjí na friendzoňákovi. A taky je tu otec (hlavní postava z Ameriko, Ameriko), kterého hrdina zachraňuje z domova, i když jim opovrhuje. Čili Kazan odbíhá do spousty linií, prokládá to flashbacky, halucinacemi a ještě to zahlcuje úmornými a mimózními dialogy - a nic z toho film neposouvá. S ubíhající stopáží vám tak začne být jedno jak to skončí a modlíte se ať už to skončí. 2* opravdu jen kvůli slušným hercům, především Douglasovi a kvůli jemné kritice tabákového průmyslu (na rok vzniku nezvyklé), jinak nejslabší Kazanův film.

Mezi knihou a filmem si Elia Kazan nechal rozestup dva roky. Stejně tak dlouho mohlo trvat období mezi "odkotvením"(...která ruka a čí tak zčistajasna zasáhla a strhla volant... až mě to přimáčklo k boku kamionu) a"zakotvením"(Věděl jsem, že vše, co bylo pro mě možné na samém počátku, je pro mě možné teď znovu. Avšak jedno jediné nebylo: abych ještě někdy byl takový, jako dříve)jeho hrdiny. Američané (zřejmě i jinde narození) tomu říkajísecond chance, a modlí se k ní skoro všichni. Zde je období mezi první příležitostí (pokud nějaká byla) a druhou poměrně dlouhé a rozdrásané. Eddie tvrdí, že nechce dělat NIC, ale stále dělá NĚCO, a v podstatě totéž co dříve: špekuluje, argumentuje, hádá se a podvádí.Druhé šancese nakonec dočkal, i když to bylo jen o fous, a patrné, že ne každému se to podaří.

Mám s tímto filmem malý problém, psychologická studie muže ve středním věku, který má vše (milující manželku, půvabnou dceru, krásný dům, auto, úspěch v práci, peníze), a nabrnkne si milenku o pětadvacet let mladší, mi není ničím blízká.. Všechno se mu (hlavní postavě) vzápětí sesype na hlavu, včetně nemocného otce, a začne „bláznit“..  Poskakování v čase mi nesedlo, minulost-přítomnost-představy-střih a k tomu mi ani jedna z postav nepřirostla k srdci.. Chápu tvůrcův záměr i sdělení, nelíbí se mi forma.. Domnívám se, že člověk sám před sebou nikdy a nikam neuteče..