Na krátko (2018)

Prvotina Jakuba Šmída mě příliš neoslovila, ale mladé autory si snažím vždycky podržet z v oku. Obdobná téma už měla v minulosti svoje zpravování ať už to bylo Sluníčko na houpačce nebo Útěky domů. Nemůžu se ubránit dojmu, že na hlubší zpracování měl pan režisér ještě málo odžito nebo vcítěno. na každou stranu něco chybělo. Nedotažená linka ať už ke vztahu k babičce nebo k ségře, nekonala se tu žádná velká proměna, prostě lidově řečeno kluk dostal rozum a vrátil se. Chyběla mi větší dohra, rozvinutí prožitého. Dialogy byly minimalistické, což mi nevadilo, přidat chtělo víc do výrazu.

Petra Špalková si mě získala v Pustině, je to velmi kvalitní herečka se smyslem pro mimické vyjádření pocitů. Jsem ráda, že se s ní setkám i v relativně zapadlém filmu, jako je "na krátko". Obecně mohu říct, že výběr herců byl velmi dobrý. Pointa filmu spočívá především v tom, že si hlavní hrdina myslí, že něco zásadního postrádá. Mužský vzor. Matka je stále unavená z práce, sestra je podstatně starší, procházející pubertou - bratr jí jen obtěžuje. Zároveň mají oba rozdílné otce, přičemž sestra toho svého zná, věnuje jí pozornost a posílá dárky. Co ale otec Jakuba? Velká námořník žijící v daleké a chladné Skandinávii...velký, ač imaginární vzor pro malého kluka. V podstatě celý film se točí kolem naděje střídající nedorozumění a hledání sebe samotného. Pakliže se jedná o ideály a iluze malého kluka je situace v rodině podstatně komplikovanější. Chování jednotlivých postav je více než realistické. Není afektované ani příliš chladné a odměřené. Paradoxně místo ani roční období mi nepřipadá depresivní, možná naopak. Film působí nezvykle útulně.

Filmová výzva, žánry - knižní adaptace. První vlaštovka a v zásadě dobré. Zfilmování knih Petry Soukupové vyžaduje obrovskou odvahu a nesmírnou pečlivost, proto určitě stojí za zamyšlení oslovit samotnou autorku, aby se ujala scénáře. Výsledek je opravdu slušný, přestože musím subjektivně konstatovat, že mě film tolik nechytl za srdce jako kniha, resp. povídka.

Realisticky ztvárněný film o rodinných vztazích v neúplné rodině a o tom, jak to psychicky poznamenává děti. Každopádně svým střízlivým realismem předčí velkou většinu současných českých filmů, které jsou zpravidla zcela mimo realitu, a tudíž vylhané. Na druhou stranu ale snímek působí naprosto bezútěšnė a bezvychodně a o moc víc než trochu deprese a blbé nálady si z něj divák asi neodnese.

Současné české filmy jsou pro mne většinou neuvěřitelné, umělé, vykonstruované. Prostě jim nevěřím. A když se objeví hraný film, u kterého mám pocit, že zobrazuje život takový, jaký je, jsem z toho opravdu nadšen a jsem schopen udělit 5*.Tento mi připadá tak na 4* a kousek, ale vzhledem k nepochopitelně špatnému hodnocení zaokrouhluji nahoru. Toto je film, který si nevymýšlí, tak by to mohlo být a tak podobně to opopravdu často je. Vidím to ve svém okolí díky své profesi.... Knihu jsem nečetl. Hodnotím pouze z pozice filmového fanouška.... Ale i tak musím říct, že jsem se po letech naučil u všech filmových adaptací literárních děl oprostit od srovnávání s původní předlohou. Film je film a kniha je kniha. Tady nejde o soutěž, co je lepší nebo horší. Pokud by film doslovně převyprávěl knihu, byl by to špatný film!