Laputa (2015)

Hezká holka a kupa jejích kamarádek a hlavně kamarádů. Keci, chlast a sex v baru, který chce být kavárnou. A jako ten bar i hlavní hrdinka touží být nějak lepší, najít svému životu směr a partnera. Bez zbytečného vysvětlování divákům, zde postavy samy sebe hledají, nacházejí i ztrácejí. Příběh plyne prostě, s drobnou kapkou poezie, s pochopením pro všemožné typy lidí.

Film, kde je tolik otázek, ale málo odpovědi. Nevím, jakou chtěli původně tvůrci dosáhnout atmosféru ve filmu, ale udělali ji perfektní. TR skvělý výkon, který mně jen trošku kazil fakt uveritelnosti, kdy by žena v tomto věku byla tak bezradná a nevěděla vůbec co chce, snad kdyby byla o pár let mladší. Hudba skvělá, dávám 3.5 hvězdy

Film by sa mal volať La Puča (alebo Putana), pretože takých sprostých kačen ako hlavná predstaviteľka je tak mnoho ako cigaretových ohorkov pod oknami cigánskej bytovky. Ale to som už odbočil. Otázka je prečo som to dopozeral až do konca.  Asi som chcel vedieť ako moc jeblý je tento film a ako veľmi jeblá bola scenáristka.

Tento snímek ocení asi jen pražští kavárensko-barový povaleči. Mohlo to mít potenciál na hlubší myšlenku ale konstrukce je  slepá jako podmáznutý rozhodčí. Nějaký nádech to prostředí má, to ano. Ale kdyby se pořadně napsal scénář, využil herecký potenciál Terezy a hlavně Igora Orozoviče (který se pěkně poschouchá, dobře hraje a ještě se na něj dá dobře dívat). Neříkám, že z toho měl být zamilovaný příběh, to ne. Ale Johanka se svými pěti vztahy a tím, jak byla vlastně vylízaná - mně dost štvalo...2 hvězdy za obsazení  a nádech "kavárny"

Celé je to soutěžní hra, ve které má divák během hodiny a půl uhádnout, jaký má postava Voříškové záměr (po pár minutách budiž nápovědou, že určitě ne podnikatelský). Odpověď je, že žádný a jen dělá to, čím si v různé formě a délce prošla, či v případě dospívání teprve projde, většina z nás. Období zábavy, zážitků, protloukání a křehké nezávislosti, co oddaluje okamžik, který si nechceme připustit, že přijde. Stání na křižovatce a zjištění toho, co vlastně chceme, ideálně z vlastní vůle. Scény grilování s rodinou kutila od naproti a ta poslední s náhledem na Laputu „zvenčí“ jen potvrdí to, co je tomu po dějové stránce vytýkáno. Bezradnost, směr odnikud nikam, žádný smysl či přeměna. No ano, Mlho, o tom tu celou dobu hovoříme.. U domácího pokusu o Trees Lounge vidím spíš problém v uchopení postav, které možná vycházely ze zkušeností autorů a pokusů o stylizaci, ale mně často nepřišly autentické a zbavené pocitu, že stojí před kamerou. Každopádně nic pro toho, kdo pracuje jako dělník na směny a 5x týdně jde do hospody, kde nadává na vše od Prahy po Brusel. A přitom paradoxně sám odžívá podobný part, jen v bledě hnědém..