Na hraně lásky (2008)

Filmová adaptace divadelní hry Sharman Macdonaldové, matky Keiry Knightley... s Keirou v hlavní roli. Mno, mohlo to být mnohem horší, na to, že jde o fiktivní příběh vsazený do životopisu velšského básníka Dylana Thomase. Ale mnohem víc, než o reálie, jde o lidské osudy. Pozadí tvoří drama 2. světové od náletů na Londýn až po život na velšském venkově. Zřejmě šlo o zachycení povahy lidí v extrémních situacích (a milostné víceúhelníky), ale výsledek není ničím výjimečný. Celkově je to jen další melodram v kostýmech... s Keirou v hlavní roli.

To byl takhle básník Dylan, co měl ženu Caitlin, kamarádku Veru a obě ho hrozně milovaly. Těžko říct, co na něm viděly, ten chlap byl na zabití. No a měli ve vztazích nehorázný bordel. Dylan a Caitlin zahýbali jeden druhému jak o život, Vera zahýbala manželovi s Dylanem a do toho se ozýval dětský pláč. Veřin manžel William tam byl stejně jenom do počtu. Přitom byl jediný, kdo se mi z té čtveřice úplně nezprotivil.
Nuda, roztahaná skoro na dvě hodiny, nesympatické postavy, co ve většině případů ani nevědí, co chtějí, a ta "romantika" a "poezie" tomu dodaly korunu. Tenhle film je za trest.

Dost dobrá romance, která trochu připomíná fenomenální Pokání. Příběh básníka Dylana Thomase a jeho žen je ale více civilní a je natočen zkrátka trochu obyčejněji. Filmu vévodí především skvělé obsazení v čele s dvěma krasavicemi Keirou Knightley a Siennou Miller a pak spolehlivý Cillian Murphy ve vedlejší roli. Dylanovi v podání nesympatického Matthewa Rhyse jsem fakt dost záviděl, že měl obě kočky v posteli. Film tahá nahoru také nádherná hudba a nahá Keira v další postelové scéně.

Film je zasazený do 2.světové války a skutečného příběhu, který tvoří čtyřúhelník - nespoutaný básník Dylan Thomas, jeho divoká žena Caitlin, jeho dávná přítelkyně Vera a její muž, voják Killick. Zaujal mě hlavně život Very (Keira Knightley), která dospěje z bohémské zpěvačky v oddanou ženu. Zapůsobila na mě výtvarná stránka filmu, která prohlubuje jeho romanticko-dramatické vnímání. Stejně tak působí i ústřední Dylanova báseň inspirovaná Verou. S Killickem přichází pasáže ukazující hrůzu války, která je protipólem bohémského života Dylana. Shrnuto, jedná se o film, ve kterém do sebe všechno správně zapadá - zajímavý příběh, na který se dobře kouká a místy má člověk slzy na krajíčku.

Převážná část z obou udělených hvězdiček je za Keiru Knightley. Svojí roli zahrála bych řek velmi slušně a navíc v tomto filmu byla celkově velmi kouzelná, a jak jsem z komentářů zjistil, nemyslím si to sám. Ale tím pro mě pozitiva končí a ani Keira ten film nezachránila od smazání okamžitě po závěrečných titulcích. Pro mě to byly téměř dvě hodiny poměrně silné nudy, jakýsi milostný čtyřúhelník, kde se snad hodinu a čtvrt (možná i delší dobu) vlastně nic moc nedělo, anebo když se něco dělo, tak mi to připadalo, jakože postavy vlastně neví, co chtějí, jakýs takýs pokus o vnesení dramatického prvku přichází až v závěru filmu, kdy už jsem byl tak znuděný, že ani to mě výrazně nezaujalo. Takže ano, Keira nezklamala, ale upřímně řečeno nebýt jí, byl by to asi ještě mnohem větší pr**er.