MMXX (2023)

Cristi Puiu natočil před 20ti letySmrt pana Lazaresca– film, od kterého jsem dostal vše, co bych od mimořádného filmového dramatu očekával: zajímavě rozpracované téma se zvoleným pohledem na něj, silný příběh, přirozeně vyvolané emoce a napětí, originální styl i nepřehlédnutelný přesah navíc. Všechny další filmy (teď již 3), které jsem z Puiuho další tvorby viděl, se však místo podobně silného zážitku pro mě celkem brzy v proměnily v nekonečné tři hodiny, až na pár svetlejších momentů pokaždé střídavě iritující a míjící... kdežto tady mě už Puiu hlavně nechával lhostejným. Čekal jsem nějaký komplexnější či nečekaný pohled na éru COVID-u a jeho vypuknutí v roce 2020, to se ale moc nekonalo a film předvedl čtyří povídky, které spíš než příběhy evokovaly často pouhé načrtlé útržky. Zatímco tematicky spřízněný francouzskýZásekdokázal před třemi lety (i navzdory tomu, o jak průměrnou, zcela obyčejnou komedii šlo) vyvolat kontroverzní rozruch pro zpracování tehdy živého covidového tématu, obecný nezájem o PuiuhoMMXXi můj celkový dojem z něj mi spíše ukázaly, jak se téma covidu již mezi tím stalo menším passé. Zjišťuji, že mi tenhle návrat k tématu nic nového nepřinesl a ničím mě neobohatil. První povídka nepřinesla víc než nezajímavý dotazník mezi dvěma ženami, druhá má v sobě aspoň trochu absurdity a vyvrcholí v působivé drama o pozitivně nakažené příbuzné, s nějakým tím silnějším momentem během telefonátu s covidovou nemocnicí, ale v nejzajímavějším žel skončí. To platí i o třetí povídce, kde většinu stopáže zabírá dlouhé plácání dvou mužů v karanténě o všem a o ničem; čtvrtá povídka zpestří dojem exteriérovými scénami, točením dramatu postavou na kameru a silnějším závěrem... ale i když se druhá a čtvrtá povídka ke třem hvězdám u mě blížily, celkové hodnocení nezachrání. Vážně zlatýZásek, ačkoliv jestli zajímavý a neotřelý film s covidovým tématem, tak za měOUCA,OUCAa zaseOUCA. :-)[50%](18.02.2025)

Tento film nesadne mnohým a u mňa určite zavážili aj podmienky, za akých som ho videla. Ide o štyri zdanlivo nesúvisiace príbehy, ktoré sú založené na vizuálnom minimalizme - často sa dej oodhráva v jednom byte, jednej miestnosti, neraz obsahuje minimum záberov. Čistá konverzačka, aj to neraz o takmer banálnych veciach. Pre mňa bolo zásadné, že som si mohla na pár minút zdriemnuť, občas popremýšľať o čomsi inom - a nič mi neušlo. Dokázala som vďaka tomu oceniť autentické herecké výkony, nekonečne sa ťahajúce dialógy a neraz veľmi dobre naplánovanú kameru v dlhočizných záberoch. Je to takmer simulácia reálneho života, bez filmového prikrášľovania. Videla som len tri zo štyroch príbehov, necítim sa však ukrátená a moje hodnotenie považujem za pozitívne, lebo hej. Prvkov, ktoré na tomto experimente oceňujem je viac než tých, ktoré by mi vadili. (IFF Art Film Košice)(29.06.2024)

Život nabízí různé osudy a příběhy. Někdy zdánlivě malicherné a obyčejné, jindy smutné a tvrdé. A tento rumunský film nabízí čtyři vzájemně nesouvisející povídky, řešící mnohdy zdánlivě banální věci. Je to vlastně úplně obyčejné skoro divadelní pojetí, kdy se nic moc neděje, a vydržet 160 minut sledovat jednotlivé konverzace bude asi pro každého diváka výzva. Já se přiznám, že jsem zvládl všechny povídky kromě té druhé, u níž jsem usínal. Ale jinak to bylo v zásadě snesitelné. Ať už se jedná o příběh, kdy pacientka řeší s terapeutkou dotazník, kdy dva záchranáři řeší milostný zážitek a následky jednoho z nich, nebo kdy policista vyslýchá ženu v případu kuplířství a obchodu s orgány.  I tohle všechno může přinést život, a to i v covidovém roce 2020. V rámci možností jsem to zvládl, překlenul jsem se i přes nudný příběh s řadou telefonátů a film hodnotím jako velmi netypický průměrný festivalový zážitek. [30. Art Film Fest Košice](22.06.2024)

Filmový festival v San Sebastianu, film číslo 5. Tento film není možné sledovat v unavenosti nebo vyčerpanosti. V podstatě jde o tříhodinovou konverzačku v divadelním pojetí. A pak už je jen na nás divácích, jestli nás ta konverzace a zvolená témata baví nebo ne. Hodně zvláštní byla druhá část, kde neustále někdo s někým telefonoval, těch telefonátů bylo bezpočet. Když si všechny čtyři části poskládám, musím se ptát, co nám tím vším chtěl Cristi Puiu sdělit. Možná šílenost a zmatek, které nás provázely v době pandemické.(25.09.2023)

Čtyři příběhy, které se mne příliš nedotkly. Až na ten předzávěr s modlitbou. A nakonec ti lidé zezadu zabíraní, jak kamsi jdou loukou?(03.02.2026)