Sieranevada (2016)

upřímně nechápu zdejší hodnocení. Silně natahované. Už jen samotný začátek naznačí, že půjde o otravný film, kdy v jednom záběru na ulici hledíme asi pět minut na to, jak se tam vůbec nic neděje. V samotném bytě pak jsme polovinu doby svědky toho, jak jednotlivé postavy pořád těkají po bytě sem a tam, občas pronesou nějakou větu nebo jen nějaký útržek k někomu, kdo je v jedné z pootevřených místností, často ani není jasné, komu to říkají nebo proč. Je to vůbec silně chaotické, spousta přebíhajících lidí s nejasnými vazbami vůči sobě. Debaty, které se tam vedou, jsou převážně velmi nudné nebo špatně vypointované, jen takové útržky. A nebo třeba zaujatě probírají 11.září, což by se dalo pochopit, kdyby to ale nebylo 15 let po této události. Takto to ale působí naprosto nevěrohodně. Velmi mi také vadí naprostá absence humoru, ať už takového, o který by se zasloužila některá z postav nebo humoru, který by byl na úkor chování některých členů rodiny. Krásně to třeba dokázala v české klasice rodina Homolkových, kdy probíhají dialogy o ničem, ale divák se u toho královsky baví. Tady se ovšem jen velmi nudí, alespoň tedy já.

Rodinná sešlost u vánočního stolu, kde čekají až přijde kněz a dá požehnání. Mezitím se rozjíždí skvělá konverzačka v podání Rumunů ve velkém stylu. Upřímnost nade vše. Vyblila to Chorvatsko? Viš co? Vyser si . Drž hubu nebo ti ji jednu vrazím. Prosím tě, běž je hlídat nebo se mezi sebou přizabijou😂 Vánoční svátky v klidu a míru v balkánském stylu🙂

Pokiaľ máte chuť ísť do divadla, ale vonku je prietrž mračien/snehová kalamita. Jedno prostredie (viac menej), rodinná udalosť (úmrtie otca) a množstvo kostlivcov v skrini (klasika...). Takže pokiaľ máte radi žáner "všetci sa stretli za jedným stolom a konečne si všetko povedali do očí", Sieranevada patrí k jeho vrcholom. Jednou z dôležitých tém sú lži a samozrejme rumunskí muži, taktiež ako tí naši (my), namiesto porovnávania dĺžky viete čoho si zvyšujú ego mudrovaním o geopolitike a konšpiračných teóriách, pretože sa v nej/nich pochopiteľne "dokonale" vyznajú. Je to až bergmanovsky presné, len tu ide o otázku vkusu, radšej by som si tento spracovaný scenár pozrel v divadle. 70%

Statisticky vzato je podle mě rumunská kinematografie aktuálně nejdelší evropskou kinematografií, takřka srovnatelná s délkami nejklasičtějších bollywoodských kousků. Sieranevada sice nemá důvod, proč se tak jmenuje, ale za to Vás uvede do světa jedné rumunské rodiny, která je rozjebaná stejně, jako to umí klasická česká rodina nebo jakákoliv jiná evropská rodina. Bylo mi, jako když jsem tenkrát v kině koukal na jiný rumunský film Pororoca. Zajímavé, filmařsky dlouhé, táhlé záběry, má to kouzlo, ale taky to místy dost nebaví. Tedy všechno v jednom v rozmezí tří hodin.

Vždycky, když někde uslyším nebo si přečtu slovní spojení "film pro náročného diváka", jako první se mi vybaví právě filmy od Puiua, a to především Smrt pana Lazaresca a Aurora. Dneska mezi ně můžu slavnostně zařadit i Sierunevadu, jelikož jsem si na ni konečně našel čas a podíval se na ni. A zase to stálo za to. Ona totiž i Sieranevada je pro opravdu náročného diváka, a to nejen délkou. Po člověku je zde požadováno hodně pozornosti, ačkoli se některé scény můžou zdát banální, ale věřte, že v tom všem se dá najít něco hlubšího. Členové rodiny totiž nemusí být nutně jen členové rodiny, ale i obrazem určitých typů lidí. Postavy zde dokonce jsou celkem promyšlené, některé sice víc a jiné míň, ale jsou. Některé scény však mají hloubku jen ve své propracovanosti - například scéna, ve které jeden člen rodiny vypráví dvěma dalším (včetně Laryho) o konspiracích ohledně 11.září, přičemž on sám jim pevně věří, člena naproti němu z toho má srandu a ten uprostřed (shodou okolností Lary) se toho moc nezúčastňuje jen poslouchá a má na to neutrální názor. Tohle dokonale odkazuje lidské názorové rozdělení nejen při tématu konspirací, ale i mnoha jiných. Těch je zde dost, dojde na politiku nebo i nějaká rodinná tajemství a problémy. Trochu mi to připomnělo Domů na svátky od Jodie Foster, ale to spíš jen tématem. Na rozdíl od Domů na svátky Sieranevada veškeré rodinné vazby a problémy promýšlí detailně, ostatně, má na to celé 3 hodiny. Každopádně sledovat 3 hodiny hromadu lidí v jednom bytě může dost lidí unudit, ale když se vám povede do filmu a jeho tématu dostat, čeká vás opravdu zážitek. Mě se to (jako zatím skoro u všech Puiuho filmů) povedlo a i tady jsem se moc nenudil. Někdo by mohl namítat, že se zde nic neděje, ale to bych netvrdil. Spíš naopak, každou chvíli se něco stane, jedna událost skončí, druhá začne a tak je to po celé tři hodiny. Ale ano, přiznávám, některé části/děje jsou příliš dlouhé a ne všechny mě bavily, to ale nemění nic na tom, že většina z nich mě zaujala. To umí fakt málokterý režisér, navíc v tak minimalistickém prostředí. Po filmařské stránce je ten film taky dokonalý, kamera působí maximálně realisticky, dialogy taktéž a když se vám povede dostat do atmosféry filmu, kamera bude s divákem spolupracovat (v bytě paneláku se totiž film odehrává nejmíň dvě hodiny, než někdo půjde ven, ale když Lary vyjde ven, člověk pocítí, jako by byl na čerstvém vzduchu a na chvíli si od toho shonu v malém bytě odpočinul - stejně jako Lary). Taky mě zde velmi potěšilo pár humorných scén - a nejmíň u dvou jsem se i zasmál nahlas. Já si ten film fakt neskutečně užil, byl fascinován jeho situacemi a i když jsem určitě ne vše pochopil na poprvé (přece jenom - délka 3 hodiny), rád se k Sieřenevadě někdy vrátím a určitě v ní zase uvidím něco víc. Cristi Puiu mě prostě opět potěšil a já jsem strašně rád, že jsem jeho filmy objevil, protože v dnešní moderní době, kdy takhle promyšlených (a snad bych se ani nebál použít slovo mistrovských) filmů bohužel ubývá, je to velmi příjemné. Je ale třeba si na to udělat čas, jelikož tohle prostě není žádný konzumní film, u kterého jen vypnete a nic neřešíte. Právě naopak. Hodně naopak. Ale nutnou uznat, že tenhle film rozhodně není pro každého, a to rozhodně nemyslím špatně. Dejte tomu tak 20-30 minut a uvidíte sami, jestli vás Sieranevada osloví či nikoli. Na Smrt pana Lazaresca to ale podle mě nemá. Btw, hodně se mi líbilo, že Puiu zůstal věrný typu záběrů z Aurory - zabíraní dějů v jednotlivých místnostech bytu z chodby, přičemž je vidět jen to, co rámuje prostor pro dveře. 5*