Aurora (2010)

Tak on si nejen hlavní herec střihnul roličku,on to rovnou celý udělal.Pravda je,že síla v jeho obrazech je bravůrní.Pohledy,náznaky,nemluvnost jsou doopravdy skvěle vyobrazeny.Bohužel ta síla dlouhých minut byla znát.Je to sice trendy,ale dlouhé pasáže byly někdy i nad moje síly.Troufám si tvrdit,že půlka diváků se nedostala ani k prvnímu výstřelu,protože film si vážně nechává dost na čas.Hledat v tom tíhu života či jakékoliv motivy jsou na každém z nás.Snímek u mě slušně rezonoval,ale ve výsledku mě nedokázal úplně naplnit.70%

Mnoho chlapíkov okolo štyridsiatky a po má výrazný potenciál skončiť ako Viorel. Stačí im dať iba frčku do nosa. Rumunský Falling down sa zaobišlo bez silných rečí a epizodických konfrontácií, Viorel len občas niečo prehodí, často je to buď áno, alebo nie. Dokáže sa ale aj naštvať, pričom hlas zvyšovať nikdy nebude, vystačí si s puškou, tá je hlasná dosť. Čo ho viedlo k onomu dobrovoľnému strmému pádu nadol pochopia asi vážne len chlapi pred či v kríze stredného veku a ich manželky. Dráma plná neveselých a tmavých obrázkov tých špinavších častí Bukurešti ale dokáže vďaka absurdnosti tamojšej spoločnosti aj paradoxne pobaviť. Podobným spôsobom ako pri Smrti pána Lazarescua.

Kdybych si ho nerozdělil na dva večery, tak bych asi po půlce usnul. A hodnotil bych ho nejvýš (!) dvěma hvězdičkami. Dvě třetiny filmu jsou totiž dějově nudné a nepochopitelné, oživené stejně nepochopitelnou vraždou v hotelové garáži, i když už od nákupu české pušky něco tušíme. Ale poslední hodinu se děj skutečně neskutečně rozvine a je skutečným mistrovstvím povědět divákovi pravdu až v posledních minutách, kdy se Viorel přijde na policii udat. To je jedna hvězdička navíc, tu druhou je skutečně neobvykle vedená režie s minimem slov, přičemž se nechává na divákovi, aby hádal, co si ten Viorel v tu kterou chvíli myslím, nad čím dlouhé minuty uvažuje, proč dělá to či ono, kam klopýtá přes ty neupravené exteriéry. A tak jsem taky skončil u čtyř hvězdiček...

nerada používám slova jiných hodnotitelů ale teď nemohu jinak než souhlasit s emma53 ze dne 21.12.2015 .Film opravdu není pro každého.Já jsem měla problém od samého začátku pochopi myšlenkové pochody v hlavě hlavní postavy..Podle mě byl až tak psychicky narušený že každý ,byť bezvýznamný krok směrem k němu ktrerý on vyhodnotil jako útok na něj,byl startér k těm činům.K tomu ještě to bezútěšné prostředí ve kterém byl film situován.Byl to nápor na psychiku diváka.

Když se Indián dá na válečnou stezku, nalíčí si obličej, aby nikdo nebyl na pochybách. Víme pak, co od něj můžeme očekávat a raději mu uhneme z cesty. Takový postoj nás učili považovat za primitivní, divošský, překonaný. Ano, dneska už sotva můžeme tušit, co udělá neznámá osoba, když jí řeknete, aby tu svou petflašku hodila do popelnice (a pokud možno určenou pro plasty). Pravděpodobně to skončí jen nějakou urážkou, maximálně šťouchnutím do ramene. Pokud se s ní dáte do řeči, dávejte pozor, co říká, a také jak se chová. Jen tak můžete odhadnout, zda zrovna tenhle běloch není na válečné stezce. (I když připlést se můžete do lecčeho jako ta advokátova společnice). Při sledování tohoto autorského filmu (Cristi Puiu - scénář, režie, hlavní role / všechny ostatní a všechno ostatní je vedlejší) jsem měl pocit, že se míjím se spoustou důležitých informací a detailů; že tam jsou, ale já je nevidím nebo jim nerozumím. Snad proto má tenhle dvou a půl hodinový film tak intenzivní vnitřní napětí, že by se za něj ani Mr. Hitchcock nemusel stydět. Pozn.: To bylo včera, ale dnes se ptám, zda jsem to vzal za správný konec. Po smrti v rodině, je rozvod druhou nejvíce stresující událostí (finanční a živelné katastrofy, a podobné prkotiny následují). Zajímavá je zde - kromě jakéhosi neúčastného klidu - volba obětí: rozvodový právník a tchýně s tchánem, nikoli (bývalá) manželka, jak tomu u nás zpravidla bývá.