Mlha v srpnu (2016)

Předpokládám že každý, kdo se aspoň trochu zajímá o historii, nebo aspoň o historii okolo WW2, o téhle neblahé kapitole lidských/německých dějin leccos ví nebo o ní minimálně slyšel. A nepotřebuje tudíž sledovat melodramatické a až urážlivě polopatické filmy podobného typu, jako je tenhle. Ano, jistě, všednost až banalita "zla", bezmyšlenkovité plnění příkazů shora, bezejmenní stateční, blá blá blá, tohle snad už známe všichni dávno dobře, omílá se to v kinematografii i literatuře neustále do zblbnutí už desítky let. Film ale může mít cenu/smysl například pro zvídavé děti, které se s historií a světem teprve pomalu seznamují.

Eutanázie ano, či ne? A co kdybyste museli zabíjet vy sami? Stále budete pro? I to je jedna z ústředních otázek, které otevírá podmanivá Mlha v srpnu. Jejím kouzlem je kaleidoskop střípků excelentní režie, bezchybné produkce a svižného děje, jenž se neztrácí v nekonečných serpentýnách a nerozplývá v „atmosféře“… Ta mlžná rozhodně není. Naopak je až příliš jasno, jen bolí u srdce, že události z filmu jsou tak skutečné... Jak blízko jsme k tomu vše vzít znovu za stejný konec a zabíjet a zabíjet… Výkon, který tu podal Ivo Pietzcker, lze sotva s něčím srovnat. Své kvality obhájili i Sebastian Koch nebo Fritzi Haberlandt. Kdyby Oskar nebyl jen politickou fraškou, byli by právě tito herci Oskarem odměněni. Zóna zájmu je ve srovnání s Mlhou v srpnu amatérský pokuse, po kterém zbyde jen rozpačitý dojem.

Film, co je skvěle napsaný, natočený a zahraný. Přináší smutek a bolest. Nevěřícnost. Ale také zamyšlení, něco takového bylo, a tudíž je, možné. A tento film nabízí odpovědi. Hranice mezi mocí a pomocí může být velmi tenká, v podání pracovníků ústavů jako by to byla jen hra argumentů, podle toho na jaké straně se zrovna nachází. Když místo citů nastupuje chladná mysl, a naopak, když místo rozvážné mysli vítězí primitivní pudy. Film však přináší mnohem víc. Hovoří o osobní odvaze a síle lidského přátelství.

O programu T4 jsem předtím četla jen malou zmínku a nevěděla jsem, jak fungoval v praxi. Tenhle film je chladná a krutá ukázka takového zacházení s lidmi. Pro ně to ale lidi nebyli. Celou tu znepokojivou atmosféru umocňuje fakt, že se to točí hlavně kolem třináctiletého kluka a že tehdy nijak nešetřili ani děti, aby začali už v zárodku. Oproti jiným filmům o zvěrstvech za druhé světové války se tady liší prostředí, psychiatrická léčebna bylo odkladištěm nemocných a postižených a tak se na nich mohlo experimentovat víceméně bez povšimnutí. Herecké výkony jsou rozhodně na dobré úrovni, hlavně u dětí je to vážně obdivuhodné. Tím spíš, když se tu mapuje příběh konkrétních lidí. Rozhodně je to skvěle natočené drama a od němců i jistá ukázka sebereflexe, že se k tomu tématu nestaví zády.

Nechutnost nápadů nacistického smýšlení neznala meze a jediné na čem záleželo byl výkon, co nejvíce ušetřit peníze a zbavit se zbytečných lidí. Scéna při které se důstojníci radují nad tím, že vymysleli jídlo bez kalorické hodnoty, které bude zabíjet je naprosto odporná. Film je dojemný, realistický a pravdivý. Vžil jsme se do jednotlivých postav a společně s chlapcem v pruhovaném pyžamu se řadí do skupiny skvělých filmu o nacismu.