Chicagský tribunál (2020)

Skupina lidí, která bojovala pilně za správnou věc i přes svoje osobnostní rozdíly, vzájemné neshody a jak už to tak bývá i přes házení klacků pod nohy ze strany státu. Ačkoliv nejsem zrovna nejvděčnější divák, pokud jde o filmy ze soudního prostředí (čest výjimkám), Chicagský tribunál mě nadchl. Dialogy jsou perfektně napsané, chytré, místy vtipné a každá interakce mezi postavami má váhu. Atmosféra se postupně zostřuje, napětí stoupá a herecké výkony to celé drží pevně pohromadě. Nejsem si jen úplně jistý, co přesně mě dělí od páté hvězdy, možná to, že úvodní scény u soudu pro mě nebyly tolik zajímavé, dokud jsem se víc neponořil do děje. A možná i závěr, který je sice emocionálně silný, ale nejsem si jistý, jak moc věrně odpovídá skutečné historii.

Abbie:„Demokratické instituce jsou podle mně skvělé, jen v nich teď působí pár strašných lidí.“Horko-smiešny príbeh jedného protestu a následného súdneho procesu. Sudca Hoffman je postava tohto príbehu, od ktorého sa možno učia naše súčasné právne procesy. Film nakoniec pôsobí dobre aj preto, lebo ho poháňa výborné herecké obsadenie. Obhajca Kunstler (Mark Rylance), obvinený, že má tiež príliš dlhé vlasy, dáva súdnemu procesu sympaticky uveriteľnú snahu o boj za spravodlivosť. Musím priznať, že som sa bavila na tých „hláškach“ v súdnej sieni a vďaka nim to nebol pre mňa prekecaný čas právnikov. Neviem, či bol niekedy prekonaný rekord v počte obvinení za pohŕdanie súdom.

Představovat scnáristickou hvězdu Aarona Sorkina by bylo nošením sov do Athén. Že je autor scénáře k Fincherově Sociální síti též brilantní režisér, to bylo pro mě obrovské překvapení. Chicagský tribunál není jen lekcí z historie, která se v současné Americe může bohužel opakovat, ale především jedním z nejnapínavějších thrillerů posledních let - a to téměř celou dobu neopustíme soudní síň. Tady to silně jiskří, emoce létají vzduchem, všichni herci předvádějí bravurní výkony... a já mám z této podívané poněkud zvýšený tlak. Sorkin vám nedá vydechnout, dialog střídá dialog a střihová montáž střídá další střihovou montáž. Chicagský tribunál je mistrovské dílo, které se vám zažere pod kůži. A takové filmy mám nejraději.

Je to výborně natočený film o události, které běžný středoevropan rozumí asi stejně, jako běžný Američan invazi vojsk varšavské smlouvy do Československa. Na procedurální film je to natočené moc dobře a atraktivně, ale stejně jako běžný Amík nemá páru o historickém kontextu Dienstbiera, tak já nemám páru o žádné z těch slovutných osobností, které defilují v tomto filmu. Dívat se na tento film pro mě bylo stejné, jako kdyby se Amík díval naVlny. Výborně natočený a zahraný film, jehož klíčové události mi vůbec nic neříkají, takže mě to emočně zcela minulo.

Parádny film. Režisérsky druhý film Aarona Sorkina, druhá nediskutabilná päťka, druhá óda na film. Dnes už vieme s istotou povedať, že Sorkin vie režírovať. Čo ale vedie tento celuloidový skvost do výšin, je to, čomu pán Sorkin rozumie najlepšie, a to je scenár. Scenár a dialógy tu koketujú s dokonalosťou a zaslúžia si absolutórium. Každé slovo dávalo zmysel, 129 minút kecov malo dynamiku a náboj, a keď ku tomu prirátame pánov hercov, z ktorých niektorí rozhodne zahrali nad svoje štandardy, dostaneme jeden z najlepšie natočených príbehov zo súdnych siení. Vyzdvihnúť by sme vedeli viacerých, ale nebolo by to fér, lebo dôležitosť rolí alebo ich čas na obrazovke sa nerovnajú. Obrátim to teda cez samotné postavy, ktoré stvárnili a tu ma najviac bavil Mark Rylance v roli perfektného advokáta, Frank Langella ako mierne dementný prestárlý sudca a čuduj sa svete S.B. Cohen v roli až nečakane inteligentnej a sčítanej mierne anarchistickej fetky. Taký Keaton hral napríklad pár minút, ale aké by to bolo bez neho. Všetkým tlieskam. Oni totižto hrali spolu ako jeden. Teraz k samotnej udalosti. Film je dokonalou ukážkou rokov šesťdesiatych a zároveň príkladom amerického súdneho systému v ktorom sudca disponuje až nečakane veľkou mocou. Ak je používaná správne, jedná sa o dokonalý systém. Ak je zneužívaná, jedná sa o najzraniteľnejšie miesto v spravodlivosti a berie ľuďom základne právo a tým je právo na spravodlivý a nezaujatý proces. Sudca Hoffman (mimochodom nie je rodinou s Abbey Hoffmanom čo je uvedené aj v zápise 😉) bol pánom vo svojej súdnej sieni prakticky až po záverečné titulky. Popravde, je ťažké sa v danej situácii rozhodnúť na čijej ste strane, lebo .... Keby som bol sudcom ja akože nie som, bol by som tým najprísnejším a najtvrdším a keďže uznávam zákon, poriadok a pravidlá, trestal by som drogovo závislých exhibicionistických zmrdov šukajúcich sa navzájom v parku pod zámienkou ochrany mieru len by sa tak prášilo. Na druhej strane, len pre účasť a spôsoby týchto indivíduí, nemôžeme potláčať práva na slobodné, inteligentné a povedzme že slušné prejavy nespokojnosti, najmä ak smerujú proti nezmyselným vojnám v ktorých zomierajú mladí chlapci, ktorí sami netušia ani že prečo bojujú a poslali ich tam politici z primitívnych politických dôvodov ako sú peniaze, moc a meranie si šulínov. Videl som skvelý film. Mám len prosbu pán Sorkin, neprestávajte točiť filmy a najmä, píšte si aj naďalej scenáre. Top.