The Tragedy of Macbeth (2021)

První a zatím poslední film, který Joel Coen natočil bez pomoci svého bratra a parťáka Ethana. Impozantní adaptace Shakespearovy klasiky Macbeth sází na přesvědčivé herectví a naprostou řemeslnou vyspělost. Snímek natočený celý v ateliéru vypadá až nelidsky. Surrealistické obrazy, černobílá paleta, divadelní kulisy - toto není obyčejný snímek, toto je filmová divadelní hra. Je to složité, i díky doslovné citaci, možná to chvilkami nudí, ale za zhlédnutí to stojí. Impozantní!

„...Nič v živote mu neslušalo viac než umieranie. Smrť si azda naštudoval.”•Ďalšie "macbethovské" krvavé spracovanie podľa ústrednej mysle "spisovateľského vizionára" v podaníW. Shakespeara, a to teda konkrétne tentoraz i pod samostatnou taktovkouJoela Coena, na môj osobný vkus sršalo prílišným artovým cítením, ďalej impresionistickým naladením, vrátane nie príliš vhodného hereckého obsadenia, do ktorého sa podľa mňa prílišne extra nehodila ani titulná postavaMacbetha[WASHINGTON], ktorá i napriek tomu podávala svoj zvyčajne nastavený, to jest [nad]štandardne prevedený, herecký prejav; skrátka, povedzme, že táto tak trochu predsa i akosi poddimenzovaná verzia ani vskutku práve nedosahovala nastavenej úrovne vôbec najlepšieho spracovania na danú tému v podobeKRVAVÉHO TRÓNU→ naďalej neprekonaného Velikána ← spracovaného na japonský spôsobAK.•Už konečne viem, prečo sa vlastne režisér Scott, následne rozhodol obsadiťDenzela Washingtonado sequeluGladiátora, pretože mu išlo zabíjanie na jednotku s hviezdičkou, ak mám byť napokon čo najviac úprimným; tento čiernobiely titul bol tak mimoriadne depresívne štylizovaným v zmysle neustále prítomnej krvi a násilia, že autor scenára, produkcie a réžie -Joel Coen, chcel túto holú skutočnosť stále vyťažovať až kamsi na úplné maximum, čo sa postupne míňalo pôvodnému účinku.•Možnože by som dokonca ešte podotkol i to, že sa v danom prípade jednalo o jedno z najslabších vizuálnych spracovaní, aké sa naprieč dejinami kinematografie ponúka, kde figurujeMacbethWS.

Přesně takhle má vypadat adaptace dramatické klasiky. Ne vzít původní text jako scénář a natočit podle něj film.Mrk. Ne původní text zprznit a zbavit veškerých jeho kvalit.Mrk, mrk. Ale vzít text, proškrtat nudné nepotřebné pasáže, sem tam něco zpřeházet, rozhodně nic nepřepisovat a neměnit, uvědomit si, že zaprvé, líp než Shakespeare to nenapíšete, a zadruhé, divadlo není film.
Joel si obě věci dobře uvědomuje. Film se nestydí za svůj dramatický původ, ale naopak s ním pracuje, povyšuje ho na další úroveň. Divák ví, že sleduje divadlo, a užívá si každou scénu z toho nejlepšího místa, které se někdy nachází v první řadě, někdy v osmé, někdy je na jevišti, někdy levituje kdesi nad ním.

By the pricking of my thumbs, something wicked this way comes!Jo, tak z tohohle mě svrběly palce tak moc, až mi skoro slejzaly nehty. Přesně kvůli podobným filmům vzniklo označení „artová honipéřina“. A aby opravdu všichni pochopili, že jde o umění, tak to musí být denzelobílé, extra stylizované a s Vildovým textem v brutálně oldscholové angličtině převedeným snad jedna ku jedné.Kurzelse alespoň místy pokoušel o velkolepý a strhující spektákl, ale Coenova verze vypadá jako divadelní hra, jen přesazená z jeviště do designově vypulírovaných, ale strohých studiových kulis s občasným použitím nějakých těch filmařských fíglů. Důchodcovští Denzel s Frances v rolích intrikánského páru nemají ten správný drajv a celá zápletka kvůli tomu najednou působí vyumělkovaně až běda. Zaujal mě snad jen Alex Hassell jako mladší a démoničtější verze Jude Lawa.60 %

Zajímavý filmařský styl, naprosto odlišný od čehokoliv, co Coeni natočili, a možná proto to Joel tady zkusim sám, po svém. Výsledek je tak na půli cesty. Na jedné straně precizní práce se scénou jako takovou, na druhé straně ne až tak povedená adaptace scénáře, který v téhle utahané podobě nefunguje tak jak má. Chybí tomu nějaký moment, který by vás zaháčkoval. Závěrečné souboje jsou sice natočeny naprosto bezchybně, s výbornou práci kamery a scénografie, ale na celý film to nestačí.