Miedo a salir de noche (1980)

S téměř čistou komedií (byť nepřekvapivě dost černohumurnou a prodchnutou i politickou satirou) se od Eloye de la Iglesii setkávám poprvé a výsledek dopadl lépe, než jsem čekal a doufal. José Sacristán v hlavní roli se vyloženě našel v poloze civilně komické, s projevem až lehce groteskním, jeho zábavně naštvaný výraz ovšem ani zdaleka nezůstává permanentní. A stejně tak samotný děj během toho, kdy hlavní hrdina čelí sérii smolařských příhod a bizarních událostí, dokáže vyjet z původně očekávané šablony typu jedné pohromy za druhou a během tří dnů jménem blbec přinést taky pozitivní okamžiky... což se mi vidí vždycky fajn, když to tvůrce nezačne moc pesimisticky přehánět. Na to, jak zde v pozadí silně cítit tehdejší pohnutou politickou atmosférou plnou všudypřítomné paranoie, strachu z přechodu studené války do třetí světové a na západě i hrozby terorismu, se mnohé náznaky podobně možných vyústění dočkávají leckdy těch nejvtipnějších gagů a point (a to včetně pravidelně všude přítomné čtyřky „teroristů“). Vtipné situace se střídají i s nejednou vážnější příhodou, ať už rozehranou nebo vyprávěnou, kdy přítomnost různých prožitků z válek, životních tragedií nebo i prostých trampot dospívání dospěje k nadhledu i hlubší reflexi vybraných lidských zkušeností – a některé dialogy mezi vší srandou dokážou i uzemnit. Šíleně hořká příhoda s holčičkou je nezapomenutelná, některé další postavy typu svérázného společníka Dona Cosmeho (Antonio Ferrandis) nebo jen zdánlivě pomátlé babičky, co se nikdy nebude stěhovat ze svého bytu, taktéž. I navzdory jedné nechutně naturalistické scéně se jedná o nejvtipnější režisérův film, co jsem zatím viděl, díky závěru dá se říct ažsilvestrovský.[80%](07.09.2025)

Bankovní úředník, vyděšený vlnou zločinu v Madridu během demokratizačních změn, musí čelit množství špatných zpráv. Poměrně zábavné. (50%)(18.05.2022)

Vsetko to co som vypisal u Navajeros 1980 plati aj tuna. Malokedy sa vidi tak spinavy drsny film plny uz spominanych atributov   : 87 %(28.08.2021)