Médea (1988)

Brehy Severného mora, chlad a dážď. Tieto faktory pomáhajú preniesť ťažobu na sledujúceho, tak ako by sa to nepodarilo na papieri a ani na doskách. Tento film bol spočiatku náročný na ponorenie sa do príbehu a atmosféry, musel som sa odpútať od naučených resp. napozeraných skúseností a prijímať scény a obrazy také aké sú. Na vek filmu sa nedá vyhovoriť, je proste iný. Na obrazovku premietané vnútorné podobenstvá stavu duše a mysle sú vybrúsené aj pomocou zrnitosti obrazu a farebnej škály, úvodné vlny sa mi páčili asi najviac. Trierove filmy nepozerám práve v chronologickom poradí, ale už tu si všímam tú jeho neuveriteľnú schopnosť nasvietiť scénu tak, že vytvára dojem 3D efektu. (Predošlý film, ktorý som od neho videl bola Melanchólia a v nej tak predstavil obrazy/zábery ako úvod pre jednotlivé kapitoly filmu).

Hodně neobvyklá TV inscenace starořecké klasiky rozložena do sugestivních obrazů se vymyká snad všemu, co jsem z tvorby Larse von Triera viděl. Za sebe bych se však nebál přiřaditMédeuk tomu nejlepšímu, co kdy tento kontroverzní dánský režisér natočil. Přestože již zde se začíná plně projevovat von Trierova záliba v ženských hrdinkách zahnaných do absurdně krutých a vyhrocených situací a v závěrečné myšlence zahání do naprostého temna i celé lidstvo, bylo fascinujícím zážitkem sledovat antickou tragedii v ojedinělém zpracování. Zdánlivý minimalismus ve výpravě, který pomáhá zasadit děj do neurčitého prostředí i doby, se kloubí se záběry na celé moře, poušť, pole, odkvětlou louku, cválajícího koně, kráčející poutníky s koněmi... a já byl do toho nelíbivě, přesto poeticky ztvárněného prostředí temných a nekonečných prostorů a působivých symbolů rázem pohlcen a napjatě sledoval staletou tragedii krutosti. Po dlouhé době jsem měl příležitost potvrdit si, jak nadčasová síla z dávných antických děl dýchá nebo dýchat může, pokud režisér dodá takové předloze originální formu, učiní starý příběh poutavým, ale zároveň zachová s ohledem na původ jistou tajemnost, vypjatost i stylizovanost a neznehodnotí původní dílo přehnanou modernizací. Přístup von Triera kMédeeje odlišný, než přístup Jancsóa kElektře, ale v obou případech se za mě neotřelé zpracování povedlo (tedy u Jancsóa: až na ten závěr)...[80%]

Zachmúrená Médea sa plaví na langskipe po špinavom a studenom Baltiku, Glauké si líha na posteľ vo vikingskom dlhom dome a čas sa vlečie... Starý grécky mýtus vytrhnutý zo svojho prirodzeného prostredia ma teda z nudy nevytrhol, naopak privodil takmer endogénnu depresiu. Neviem, či farby tohto filmu boli schválne patinované alebo sa do nich bez servítky zahryzol zub času, ale k sledovaniu chýba už len položiť na vrchol televízora alebo počítača háčkovanú bielu dečku.

Pro mě je Trierův styl těžko stravitelný. I v tomhle případě by možná bylo lepší přečíst si Euripidovu hru Médea a pak se nějak vyjádřit ke zfilmování poměrně obtížného námětu. Nicméně průměr to rozhodně není a hned zkraje se prolíná láska a něha v podobě dotyků prstů na tváře, rty........to.byla úchvatná podívaná. Jistě, že pak následovala žárlivost, která se proměnila přímo ve zrůdnost Médeovy ženy a to takovým způsobem, že to lze jen těžko pochopit. Vše probíhá v atmosféře zlatavé vlnící se trávy, vody a kamene, oparu, či mlhy a to umocňuje celé toto drama na maximum. Krásné, drsné, těžké a drásající......pro mě určitě.

Su 2 Medey : jeden film je z roku 1969 od Pasoliniho a druha je od Von Triera. Anticky Mytus o Medee je zaobaleny tentokrat v stredovekom prevedeni. Ako ja nejsem filmovy ynteleguan a nijako nezapieram, ze som film zase nepochopil. Mne k spokojnosti staci, ze som sa usadil, pustil si tento fascinujuci filmarsky zazitok a nechal som sa proste unasat. Jo, ako nechcem pochopit kazdu jednu scenu ani sa nemienim xmrti ufilozofovat nad kazdou jednou vetou, ktoru tu prednesie kadejaky mental. Mne proste staci vyborna rezia, volne plynuci dej s fascinujucimi obrazmi. Jo a rovnako ako u Tarkovskeho Stalkera som od tohoto filmu nemohol odlepit oci : 85 %