Maria Marten, or The Murder in the Red Barn (1935)

Neviem, ktorý hlupák pridal k žánrom aj horor, lebo o žiadny horor sa vonkoncom nejedná. Teda ak za hororový prvok neberieme zabitie človeka z pištole. Je to taká vidiecka historická dráma o "fešande" s dvoma nápadníkmi, každý však s inými úmyslami. Jednoduchá a naivná záležitosť s neveľkou stopážou, v ktorej zaujme milo slizký a pohotový záporák Tod Slaughter a pár vtipných pasáží. Tie sa síce do takéhoto filmu príliš nehodia, ale mierne to aspoň oživujú. Záporák je pohotový a vždy príčetný, ale prečo pri mierení zbrane, aby ho ostatní nedostali, zrazu túto zbraň odhodí a začne sa prihovárať k mrtvole, som nepochopil. Druhou nechcenou úsmevnosťou je, ako asi dotyčná (panna) Maria otehotnela, keď svojmu milému nechce dovoliť ani len božtek.

Názov filmu prezrádza všetko. Uvidíte Máriu a aj vraždu v červenej stodole. Ono skôr ako film to pôsobí ako divadelná hra, čo je zrejme aj pochopiteľné, keďže je to síce skutočný príbeh, ale vychádzajúci práve z divadelnej hry. Na filme je zaujímavé jediné, teda okrem toho, že sa naozaj nejedná o horor... a to je výkon Toda Slaughtera. Tento pánko stvárňuje elegantného zloducha excelentne a zrejme sa jeho hereckej kariére povenujem viac. Vyzerá to na hereckého velikána, ktorého som doteraz úplne ignoroval.(29.01.2025)

Zrovna se mi potvrdilo, že filmy stárnou podobným způsobem jako lidé. Některé si i ve vysokém věku zachovávají jiskru a jakousi mladickou živost, jiné stárnou důstojně, takže divákovi jejich věk neujde, ale člověk se cítí poctěn, že takový snímek viděl. No, a pak jsou tady záležitosti, na nichž se zub času ošklivě vyřádil. Lidé, kteří jsou na tom podobně, jsou většinou vyhublí (až podvyživení), jejich páteře jsou nenapravitelně ohnuty, vrásčitou kůži pokrývají pigmentové skvrny a jsou na tom často špatně s chůzí i s dechem. A takový pocit jsem měl i z tohoto víceméně divadelního představení, které mi už dnes nemělo co nabídnout z hlediska příběhu ani hereckých výkonů. Ne že by tedy nebyl Tod Slaughter kvalitním hercem, jenže na film se mi zdály být některé jeho obličejové kreace přece jen příliš výrazné. / Poučení: Je zvláštní, co všechno se dá najít na Netflixu v šuplíku "Britské kriminální filmy".(21.09.2024)

Maria Marten, or The Murder in the Red Barn je film natočenej na základě skutečných událostí. Jde o klasickej motiv. Žena. Láska. Dva muži. Jeden boháč, druhej cigán. Rozlobenej pantáta vyhazuje dceru z domu. Špatná volba. Vražda. S hororem to má společnýho snad jen scénu ve stodole, jinak nic. O5 se mi potvrzuje, že Slaughter dobrým hercem byl. Oproti svým kolegům herecky vyčníval. Jen si vybíral nebo byl obsazován do né moc zajímavejch či divácky záživnejch filmů. 2hvězdy(09.02.2024)

O víkendu jsem dokončil průzkum bojem po filmografii jedné z britských předválečných hororových "legendiček" Toda Slaughtera. Viděl jsem tři filmy, dva dostaly dvě hvězdy, tento dokonce tři. Slaughter totiž všechny role hraje stejně (nakonec, tak mu je režiséři přidělují) - ve všech svých filmech vystupuje jako úchylný sadistický psychopat, umně skrytý za maskou ctihodného občana. Stejně jako v tomto filmu, kde sice nedosahuje zlověstnosti Sweeney Todda, ale vyvažuje to nádherně bezcitná titulní vražda. Pohříchu se jí divák dočká až někdy kolem 40. minuty. Poté děj graduje, takže i když je zdejší zařazení mimo (horor to opravdu není), dá se na to se zájmem alespoň jednou podívat. Což o ostatních opusech páně Slaughterova říci nelze.(24.11.2013)