María Candelaria (1944)

Abych řekla pravdu, tak ta Mariina sokyně v lásce mi připadala mnohem hezčí.

Název je docela výstižnej, protože postavy ve filmu neřikaj snad žádnou jinou repliku kromě vyslovování tohohle jména.

María Candelaria má skromný sen – žít šťastně s milovaným mužem. Stigma z minulosti a neschopnost vesničanů povznést se nad pomluvy a předsudky jí však stojí v cestě. Bravurně vyprávěné melodrama sDolores del Riov hlavní roli. Kamera i divák se vyžívají v její kráse...

Kouzelně naivní a zároveň líbezná oslava ženy-trpitelky (za vším hledej Malinche). Od úvodní scény, kdy vidíme nejprve sochu a malbu, je ustanovován mýtický charakter vyprávění. Také malíř převypravuje spíše to, co se traduje, nikoli skutečné události – je zřejmé, že nebyl přítomen zdaleka všem událostem, jež v „jeho“ flashbacku vidíme. Některé herecké výkony (rtuťovitý „musímsidoněčehokopnout“ Don Damian) a motivy vyprávění (selátka nahrazující děťátko) můžou působit komicky, ale jako celek je film překvapivě sevřený, nekomicky lyrický a na vyšší umělecký level než běžné melodrama povýšený vynikající, Ejzenštejnem silně ovlivněnou kamerou Gabriela Figueroay (ohně!). 80%(23.03.2011)

Tento film byl pro mě zajímavý asi jen proto, že je mexický. I s ohledem na dobu vzniku tohoto snímku jsem se nezbavil dojmu, že film působí v mnoha ohledech dost naivně. Největší překvapení pro mě bylo, že příběh není orámován. Na začátku totiž postarší malíř začne vzpomínat na jednu událost, kterou pak po dobu celého filmu sledujeme. Když tento melodramatický příběh skončí, automaticky jsem čekal návrat do současnosti za malířem, který svůj příběh právě dovykládal. Nic takového se ale nestalo a film tak končí zároveň s příběhem, který nám malíř vypráví.(25.09.2008)