Maria (2024)

Vissi d’arte, vissi d’amore“ tedy „žila jsem pro umění, žila jsem pro lásku“ jsou úvodní slova slavné árie tragické Pucciniho Toscy. A podobná slova vystihují i titulní hrdinku Larraínova nového životopisného snímku o Marii Callas. Ale co když najednou slavík zpívá špatně? Píše se rok 1977 a od posledního Mariina vystoupení uplynula už čtyři léta a její hlas, ač stále znělý, ztratil to, co ho činilo robustním a zároveň lyrickým, naprosto unikátním. Jde o portrét velkého soužení a velké tužby. Callas teskní po dobách, kdy její vibrato lomcovalo divadelními ochozy. V něčem je Maria jako opera sama, teskná, chvílemi bombastická, prodlévající, s nezbytným melodramatickým umíráním, které zabírá dlouhou část stopáže. Celý film je poslední akt života Callas a její dlouhá labutí píseň.  Maria je přes působivou kameru a oddaný výkon Angeliny Jolie hlasem, v němž zaznívá jen málo nového. Více vrecenzina MZ.

Maria Callasjednoznačne patrí medzi elitu, čo sa týka operných speváčok. Mňa zaujali krásne kostýmy, divadlá a obdobie 70tých rokov. A samozrejme nadpriemerný výkonAngeliny. Asi 3. najlepši poVýmeneaNarušenie. Celkovo je to príbeh o žene, ktorá stále chcela byť obdivovaná a spievať, zároveň to už hlasivky nedokázali a kašľala na svoje zdravie. Páčilo sa mi, že bola ukázaná ako zlomená/podvedená žena, na druhú stranu bola egoistická a drzá. Problémy s psychikou a liekmi boli plusom. 75%

No, Angelina dělá, co umí, ale její postava působí neživě, staticky... Jestli to byl záměr tvůrců, aby podtrhli životní nastavení Marie Callas, která prožívá tvůrčí krizi a bojuje s nedostatkem energie, potažmo se závislostí na lécích, nevím. Film je dlouhý a nesděluje prakticky nic. Patlá se v rozporuplném chování ženy, jíž protekl život mezi prsty a nezbylo jí nic, za co by byla ochotna zabojovat. Jestli se mě něco emočně dotklo, tak výkony Favina a Rohrwacherové. V rolích sloužících ztělesňují hřejivou lidskou oddanost, a tak jsou znatelnou protiváhou k postavě Marie, která si i ve vlastním domě hraje na božskou, ale je jen stínem svého hlasu. Oni ji přesto oddaně slouží, vědí, že pro ni znamenají rodinu, i když se vstřícného slova nedočkají. Ti tři patří k sobě a sobě. Všechny ostatní vztahy jsou faleš sama. Krásná hudba, ale bylo jí i na mě příliš. Líbily se mi prostřihy na dobové filmy se skutečnou MC.

Nejsem znalec opery ani podrobného životopisu Marie Callas, takže z téhle stránky film hodnotit nemůžu. To ostatní - o děj tu zas tolik nejde, spíš o emoce a bilancování na konci života. Angelina Jolie dává do role hodně. Pro její pochopení si určitě našla oporu v tom, že je známá úspěšná herečka s věkem vlastně už blízko svojí postavě. Nesedí mi tu její výrazné rty, zbytek asi odpovídá záměru režiséra ukázat bývalou hvězdu, která odešla ze scény a přes závislost na lécích se ještě snaží najít sama sebe. Třeba scéna s odmítnutým fanouškem v kavárně - takhle jedná člověk, který už ztrácí zábrany a řekne to, co by si normálně jen myslel. Jestli to odpovídalo skutečnosti? Jinak pro silnější dojem bych film zkrátila aspoň o třetinu.

Upoutávky v kině lákaly na strhující, dechberoucí drama o člověku, kterému život vzal, co ho na něm nejvíce naplňovalo. Asi jsem čekala něco víc na styl Million Dollar Baby, akorát s předem prozrazeným zvratem, než nekonečný monolog osamělé ženy. Jsem ráda, že mě kino nakonec minulo, HBO mi nabídlo jen nezáživné rozjímání povrchní snobské egoistky, která se ráda poslouchá. Jestliže taková Maria Callas skutečně byla, pak ji Angelina ztvárnila skvěle. Pro mě by asi byla někým, kdo by šel povahově a myšlenkově mimo mě, stejně jako opera. Jediné, co mě na filmu zaujalo, byla neutuchající psí oddanost služebnictva.