Přísahám, že za to nemůžu (2025)

Tak tohle byl po dlouhé době první film, u kterého jsem vydržela sedět od počátku do konce bez toho, abych se koukala do mobilu, řešila cokoliv jiného než Johna a jeho životní příběh. Velice civilní formou vytvořený snímek o člověku, který žije se vzácným neurologickým onemocněním. Myslím, že i pro herce to musela být výzva a "poprali" se s ní se vší vervou. Není to žádné artové dílko, ale za mě si  pět hvězd určitě zaslouží. S nikým takovým jsem se nesetkala. Vy ano?

Jeden z najkrajších filmov, aké som tento rok videl (a jeden z tých, ktoré by bola obrovská chyba pozerať s dabingom) a hoci filmy podľa skutočnej udalosti bohvieako nemusím, tento ma oslovil. Muselo byť drsné vyrastať s Tourettom v dobe, kedy o ňom hádam nikto netušil a musí to byť náročné i dnes. Hoci je táto diagnóza vážna vec a netreba ju zľahčovať, miestami som sa pri tikoch hlavného hrdinu nemohol nesmiať.  Film o tom, ako človek, ktorého spočiatku okolie neprávom považovalo za idiota a attention whore dokázal pomôcť obrovskému množstvu ľudí pochopiť a zmeniť ich životy.

I Swear je pro mě jeden z těch výjimečných filmů, u kterých po skončení jen sedíte a snažíte se vstřebat všechno, co jste právě cítili. Upřímně na něm nedokážu najít jedinou chybu. Všechno zde funguje naprosto dokonale - scénář, atmosféra, dialogy i emoce. Film vás dokáže během několika vteřin emocionálně rozložit a hned nato vás rozesmát tak přirozeně, až tomu sami nevěříte. Několikrát jsem se přistihla, že mám slzy v očích, jen abych o pár sekund později vyprskla smíchy. // Největší pochvalu si ale jednoznačně zaslouží Robert Aramayo. V roli Johna je naprosto neuvěřitelný a jeho výkon mě úplně odzbrojil. Upřímně jsem předtím ani pořádně nevěděla, kdo je, a byla jsem naštvaná, že vyhrál BAFTA Awards místo Timothée Chalameta nebo Ethana Hawka. Po zhlédnutí filmu jsem to ale absolutně pochopila. Robert podává tak přesvědčivý, lidský a emocionálně silný výkon, že si podle mě zaslouží všechny možné ceny. O to víc mě mrzí, že za tuto roli nebyl vůbec nominovaný na Oscara. // Za mě100%

Osvětové životopisné filmy se možná mohou někomu zdát tendenční, ale když jsou správně pojaté, mohou být fajn, poutavé a prospěšné. A vzhledem k tomu, jakou neskutečnou čočku dostal John Davidson od imbecilních woke ignorantů z celého světa za svůj nechtěný tik během letošního předávání cen BAFTA, což jen dokonale zrcadlilo všechno to jeho životní strádání, které zobrazuje tenhle film v celé své délce, je vidět, jak je ta osvěta stále vyloženě potřeba.

Takový ten velmi vzácný případ filmu, který je civilní, místy dost smutný, přitom však celkově pozitivní, a střídají se u něj nejrůznější protikladné emoce, včetně záchvatů smíchu. Neskutečně skutečné herecké výkony - na Tourettovi si svého času tak trochu vylámal zuby dokonce samotnýEdward Norton, zde Aramayo naprosto bezchybný.