Hamnet (2025)

Vďačný oskarový materiál - pomaly plynúci a intímny snímok o vyrovnávaní sa so stratou, vyžadúci od diváka aby pristúpil na jeho minimalistickú réžiu a napojil sa na postavy na pocitovej úrovni. S tým som mal trochu problém, lebo film to nie je prvoplánovo vtieravý a jeho strohosť ma popravde trochu nudila. Mnohé však zachraňuje fantastická Jessie Buckley, ktorá tú sošku dostala úplne právom. Zaujalo ma, že celý dej je rozpovedaný z jej perspektívy a Shakespeare je len jej večne neprítomný manžel, čo má “nejakú robotu v Londýne”. Záver (s notoricky známym hudobným podkresom) emotívny, hoci v tom deklamovaní na pódiu som sa trochu strácal. 7/10

Jako, diváci to asi chtějí, co? I s tím Nature of Daylight. Ta ústřední tragédie je ale tak brutálně středem všeho v tom filmu, i středem všeho pro ty postavy, takže z těch postav už nezbyde nic dalšího. Nejsou budovány tak úplně se vším všudy, spíš je tvořeno podhoubí pro to, co se stane později. A jestliže se chce snímek tak hrozně zakousnout do té bolesti, proč tradičně scény nepokračujou když by měly a je tam časový skok rok od onoho stěžejního momentu? Raději bych byl, kdyby se hledal smutek v detailech (viz jedna postel místo dvou), ale film moc odškrtává z toho co by "měl" ukázat. Ukazuje věci doslovně a předramatizovaně. Jessie Buckley je výborná, ale jak jsem četl jeden komentář: kamera ji miluje. Prostě film na ní visí, a ukazuje ji snad ve všech možných lidských emocích. Nejsilnější výkon je jednoznačně od Jacobiho Jupeho. Filmový produkt alá Dostaneš za číms přišel.

První polovina filmu působí poměrně zdlouhavě a místy až nudně, děj se rozvíjí velmi pomalu a dlouhé záběry mohou diváka snadno unavit. I když je patrná snaha o atmosféru a hloubku, ne vždy se daří udržet pozornost. Druhá polovina filmu je však znatelně lepší. Příběh konečně nabírá na intenzitě a emoce jsou silnější. Díky tomu film působí vyváženěji a závěr dokáže částečně napravit dojem z pomalejšího začátku.70%

Ten film mohl být tak dobrý, kdyby přísahám každá scéna netrvala o dvě minuty déle než je třeba. Přestaly by mě štvát ty nesympaticky zabejčený či slabošský postavy, nevadilo by mi tolik, že protagonistka po několik dekád nosí ty samé červené šaty, aby s nimi vyčnívala ve středověké šedavosti, neuvědomoval bych si tolik, že to má dvě prakticky nesouvisející dějové linie, z nichž vyústí jen jedna. A to ve scéně, která by byla tak strašně silná... kdyby jsme v ní nebyli koupáni tak zbytečně dlouho.

Hodnocení:9,8/10Naturalisticky pojaté historické dramaHamnetod režisérkyChloé Zhaoje jedním z vydařených snímků roku 2025. U tohoto snímku si režisérka zcela jasně napravila svou reputaci po vlažném přijetí filmuEternals. Naturalistický přístup a snaha zaujmout diváka emočně nabitými scénami režisérce svědčí a díky tomu snímek získává své kouzlo.  Příběh na základě předlohy od Maggie O'Farrell vypráví o Williamu Shakespearovi (Paul Mescal) a jeho životní lásce Agnes (Jessie Buckley). Již od počátku panují mezi protagonisty silné emoce, které se následně transformují do divoké a na svou dobu šokující lásky. Výrazné herecké výkony hlavních herců a hudba nebo její absence v přírodních scénách a tragických momentech v druhé části snímku pomáhají dokreslit intimitu a realismus v nabitém ději. Rodinný život tohoto páru a pokus o vykreslení počáteční kariéry Shakespeara děj posouvají dál a dávají divákovi možnost sžít se s novými postavami. Tragický zvrat v druhé části filmu otevírá trochu jiný způsob depresivnějšího vyprávění a přivádí diváka ke katarznímu závěru, který uchvátil mnoho diváků po celém světě.
Ohlas tohoto snímku má hned několik příčin. Dle mého názoru film úspěšně vyobrazuje venkovské prostředí alžbětinské Anglie, zejména lidovou magii, která má výsadní postavení v rámci příběhu. Dále již zmíněné herecké výkony hlavních i vedlejších postav vytvářejí v divákovi silné emoce, které se nesou celým snímkem. Ne nadarmo herečka Jessie Buckley, jejíž velmi surový a dechberoucí výkon filmu dodal své kouzlo, za svou roli získala mnohá ocenění, a hlavně Cenu Akademie za Nejlepší výkon herečky v hlavní roli.  V neposlední řadě je nutné vyzdvihnout hudbu, a také scény, kde je záměrně nepřítomna a kamerové záběry, které dodávají tomuto naturalistickému snímku intimní divácký prožitek.