Hamnet (2025)

V jednom dni se mi sešly dva filmy, které vykreslují vyrovnávání se s rodinnou tragédií... takže to byl dost náročný den :)Otecve hvězdičkách trochu vede... ale srovnávat se to opravdu nedá, jde o velmi rozdílné žánry i pojetí...Hamnetje pomalé, smutné ale zároveň velmi krásné poetické drama plné bolestivých emocí, které úžasně zahráli Jessie Buckley, Paul Mescal a Emily Watson. Zároveň ale musím říct, že už dlouho jsem neviděla tak šikovné dětské herce jako právě tady... ti svým zkušeným dospělým kolegům více než zdařile sekundují. Většina děje se odehrává na venkově, a člověk skoro zapomíná, že kouká na příběh mladého Williama Shakespeara, proto jsem moc ráda za ten konec, který vás vtáhne do divadelního prostředí a trochu mu tak tím vzdává hold. Je to velmi zajímavě a uvěřitelně podané zákulisí vzniku proslulého Hamleta. Jen jsem k tomu měla mít české titulky... S angličtinou normálně nemívám problém, ale Shakespearovská angličtina je teda tvrdý oříšek... takže jsem se na některé repliky asi nenapojila tolik, a možná jsem se tím zbytečně ochudila o další emoce. Ale i tak jich bylo dost a stačilo to k silnému zážitku.

Hamnet je ten typ filmu, kdy nevím, jestli mám dát Odpad! nebo pět hvězd, takže to vyřeším tím nejjednodušším způsobem, a to vychcanými třemi hvězdami, nicméně dojmy z této podívané mám prostě vážně smíšené. Ono bych tedy popravdě asi hodnotil určitě výše, nebýt ovšem závěrečné divadelního vystoupení, které mělo nabídnout jak publiku, tak postavám, jakousi katarzi, která mě ovšem naprosto minula a zrovna toto vyústění mi zkrátka vůbec nesedlo, a to i z důvodu už až  příliš artového zpracování. Jinak ale mohu spíš chválit, i když se celkově jedná o ne příliš divácky vstřícný, či líbivý snímek, je to prostě takový ten náročnější styl, co oslový spíš intelektuální publikum, než to popcornové. Zápletka se každopádně odehrává ve velmi pozvolném tempu, se značnými výkyvy, kdy film buď totálně nudí a nebo naopak působí opravdu zatraceně silně, a to v podobě dramaticky a emočně velmi vypjatých scén a momentů. Obsahově to pak nabízí minimum děje, s nic moc zásadním příběhovým vývojem, o to větší důraz je pak ale kladen na výrazné postavy, jejich charaktery a vzájemné vztahy, podpořené navíc velmi přesvědčivými a výraznými hereckými výkony přítomných umělců, kdy hlavně Buckley skutečně dramaticky zazářila. Opomenout jinak nelze samozřejmě ani vizuální podobu filmu, která též snese ty nejpřísnější možná měřítka, což sebou přináší i poutavou atmosféru a mnohé udělá i celková syrovost filmu, která častokrát nechá asi jen málokoho chladným. Ve výsledku se tak jedná o skutečně výraznou podívanou, které dominují hlavně herecké výkony a vizuální podoba filmu, co tomu ale naopak nohy podkopává, tak to je v podstatě celá zápletka a na mě osobně až zbytečně moc artové pojetí.

Ponurý historický příběh lemující krásy a pády životního období Agnes a Williama Shakespearových. Snímek dokáže diváka zaháčkovat a budovat atmosféru, která se na konci přetaví v emocionální bombu, jenž diváka roztrhá na kusy. Celá morová část a závěrečná půlhodina v divadle je opravdu silná. Paul Mescal a Jessie Buckley jsou tu výborní. Snímku vzdávám hold, jelikož mě donutil poté vyhledávat informace o moru a časem se podívat na Hamleta samotného. Za mě silné 4*

Syrové a hutné dobové artové drama, které dokáže diváka pohltit především svou atmosférou. Musím ale přiznat, že první polovina filmu na mě působila poněkud rozporuplně. Je vyloženě poetická, pomalá a staví především na náladě a postupném budování postav. To samo o sobě není problém, jenže místy jsem měl pocit, že filmu chybí výraznější tah na branku a dějově působí až příliš zdrženlivě. Během první poloviny jsem si tak říkal, že jde sice o kvalitní a řemeslně velmi dobře zvládnutý film, ale rozhodně ne o tak výjimečný zážitek, jak se o něm často mluví. Jenže pak přijde druhá polovina a ta mi doslova vytřela zrak. Atmosféra ještě více zhoustne a film získá neuvěřitelnou emocionální sílu. Z lehce nadprůměrného dojmu se během krátké chvíle stane něco mnohem výjimečnějšího. A samotné finále? Naprostý herecký a režijní koncert. Především závěrečné uvedení divadelní hry Hamlet je strhující. Herecky, emocionálně i významově funguje naprosto dokonale a představuje vrchol celého filmu. Právě v těchto momentech film ukazuje svou skutečnou sílu a zanechá velmi silný dojem. Obrovskou pochvalu si zaslouží takéJessie Buckley, která podává naprosto špičkový výkon. Její herectví je přesné, intenzivní a v závěrečných scénách doslova strhující. O to větší škoda, že první polovina nedokáže držet krok s tou druhou. Film kvůli tomu působí lehce nevyváženě a chybí mu několik výraznějších momentů už v úvodu. Kdyby se podařilo udržet intenzitu závěrečné části po celou stopáž, bez váhání bych uvažoval o plném hodnocení. Takhle se ale stále jedná o mimořádně kvalitní a silný film, který v druhé polovině přechází až do kategorie filmových majstrštyků a nabízí závěr, na který se jen tak nezapomíná.80%

Výrazný tlak na nadprodukci slz; formou však moderní a obsahem plný snímek; herecký výkonJessie Buckleyzasluhuje uznání. Díky její přirozenosti uvěřitelnost filmu nijak zvlášť netrpí, i když fakta o skutečném životěWSraději nechme stranou. Jde spíše o interpretace, individuální výklady a domněnky než o souhrn, podléhající serióznímu historickému zjišťování. Svazek s Annou, či Agnes: prvotní vášeň, pozdější odloučení, nebo snad tichá tolerance? Zdědili jsme velkolepé dílo, ač o skutečném autorství se taky mnohdy spekuluje, anebo minimálně diskutuje. Do „problematiky“ se vloží s vlastními argumenty další, ještě moudřejší hlava, aby vše vyvrátila. Čím víc toho takzvaně víme, tím víc se zamotáváme a výsledek je podobný vjemu z paprsků vystřelujících do všech stran. // I teď a tady musím ukázat na sebe: ruší mně dnešní popkulturní způsob zpracování jakékoliv historické látky, současná filmová prezentace daleké minulosti. Od odlišného jazykového projevu, po nastínění řešení vztahových kolizí a životních traumat. Třeba„být či nebýt“proneseno v poloze terapeuta na skupinovém sezení. Přidávám * (alibisticky a pravděpodobně) kvůli potlačení výčitek z osobní podjatosti.