Jackie (2016)

Film až na drobná odbočení shrnuje velmi krátké období života první dámy a to od událostí těsně před atentátem až těsně po něm. Jackie Kennedy ukazuje především jako milou a laskavou mladou dámu, která chtěla White House rozsvítit a přiblížit širokému americkému lidu a být oporou energickému mladému prezidentovi, který chtěl svými vizemi stejně jako ona zásadně změnit americkou politiku i lid a jeho myšlení. A takový pohled asi většina Američanů na Jackie Kennedy chce mít do dnes, byť to bezesporu není její jediná tvář. Za mě je to film energeticky dost neutrální a až dokumentárně působící, chybí mu větší šmrnc i kennedyovská elegance a už po pár dnech bohužel nedokážu říct, co z něj ve mně zanechalo nějakou stopu. Asi možná jen ta cílená křečovitost ve výrazu Natalie Portman.

Tak jsem si dal na Silvestra Larraínovu životopisnou trilogii -Mariav kině a potom pro doplnění Jackie aSpenceruž doma. Pro všechny tři filmy platí, že mě překvapilo, jak krátký úsek života si režisér vždy vybral, na druhou stranu se mi u všech líbilo, že nechával (nejen) hlavní představitelky opravdu hrát - nebál se mít několik minut záběru na tváři herečky bez jediného slova, ať emoce mluví sama. Celý tento film se točí pouze kolem atentátu na JFK (samozřejmě z pohledu Jackie Kennedyové), takže se nese v poměrně depresivním duchu vyrovnávání se se ztrátou manžela a otce dětí. Zatímco Maria dokázala Angelinu Jolie etablovat do mých top 10 hereček, Natalii Portmanovou už tam od dobLeonamám hodně dlouho, takže jsem očekával kvalitu a nezklamala.

'One woman show' v podání skvělé Natalie Portman...té se nedá nic vytknout, roli zahrála skvěle...stejně tak filmařsky to je 'asi' dobrá práce... Co mi vadilo je fakt, že to bylo nijaké...mdlé...bez jiskry... K tomu to střídání časových os v kterých jsem se lehce ztrácel a ve finále ten strojový robotický přednes...jestli takhle Jackie mluvila v reálu, tak potěš...Natalie vypadala jak po obrně v oblasti úst... Celkově nebavilo...

Ano, není to všelidově zábavné a bulvárně senzační aby se to obecně zapsalo jako super film (co si budem, 90% lidí na to koukne v očekávání devadesátiminutového, detailního zkoumání cucků z lebky JFK).. Ale, na druhou stranu, je to soustředěná, vrstevnatá a odvážně subtilní psychologická studie ženy která na pětníku musí řešit osobní krizi, která je vše jen ne soukromá a která je mnohonásobně větší než co dokáže sama obejmout a zvládnout. Je z toho cítit metronomická přesnost a důslednost. Jak v režii, tak v herectví. A to nemyslím jen pozoruhodný výkon Portmanové. Všichni do jednoho, od hlavní role po poslední štěk, to berou maximálně poctivě. Čekal jsem šablonoidní klišé a překvapivě jsem dostal film u kterého přesně vnímám o co tvůrcům šlo a který se mě nějak dotknul, přestože nebyl prvoplánově zábavný.

Notoricky známé události a jejich dopad na jediného člověka je velmi těžké ztvárnit. Právě proto, že je to tak známé a ještě k tomu se to týká bolesti a truchlení. Toto pojetí je nenápadné, neotřelé, brilantní. Elegance a noblesa zůstává decentní, jako šaty, které halí bytost a její city. Film Jackie je dobře provedenou hrou perspektiv, retrospektiv a hledání. Film, který vzdává hold, nestrhává pozornost a přináší závan naděje.