Manon (1949)

Napoprvé jsem spotřeboval všechnu diváckou energii na to, abych se vyrovnal s hlavními postavami a jejich představiteli ("nejméně sympatičtí milenci v dějinách francouzského filmu"?), a tak jsem nedocenil, jak dobře - malebně a zároveň realisticky - je film natočen. Ve svém chladném pohledu na válkou rozleptanou společnost režisér nepochybně navazuje na naturalisty 19. století; přesto v závěru dostaneme nečekanou porci romantické citovosti, naštěstí dalekou nezvalovskému veršování.(17.09.2023)

Clouzot přenáší novelu Abbé Prévosta do současnosti, od hnutí odporu, jímž je Manon zajata pro podezření ze spolupráce s okupanty, pak se do ní její hlídač zamiluje, nato s ní zažívá další tvrdé osudy v osvobozené zemi, až po putování do Palestiny, kdy jsou na cestě přepadeni ozbrojenými Araby...Nicméně film zestárl a přes nesporné kinematografické přínosy působí uměle.(03.09.2022)

Clouzotova Manon výmluvně dokládá, že skutečná totožnost Manon Lescaut vězí ve verších a překladem do prózy svou identitu ztrácí. Vše spočívá v tom zneklidňujícím napětí mezi řádem básně a šílenstvím těla i duše, které se může v kteroukoliv chvíli prolomit. Film pozorně sleduje a zodpovědně zobrazuje, ale nic se v tom hořkém dramatu ani nestačí střetnout, protože od první chvíle vše padá. Až v poslední půlhodině, ano na samém – zprvu nenápadném a konečně nekonečném – dně, kdy se režisér konečně vypořádá s poněkud zbytečnou retrospektivní bilancí románu, se i onen pád začíná prohlubovat a poslední scény strhují a zatmívají vše předešlé. Snad kdyby šlo zapomenout ten čas, který plynul „před“, a ponechat ho jako tajemství, vnucující se vinu a trauma, by se mohl narodit nová Manon, a ta by i bosá mohla vstoupit do té naší letošní zimy a svou naivitou nás rozplakat… Nechal bych tu tmu zabíjení a pochovávání rozehrát do nesnesitelna a na ploše nezaměnitelného utrpení rozmluvit tu sklíčenou a malověrnou duši rytíře bez erbu a tělo věčné dívky, jejíž cudně se odhalující prs, zbůhdarma kojí všechny ty budoucí rozhněvané, narozené z jejího lůna…(03.02.2018)

Tak tot oje pre mna ciro ciry priemer. Tak priemernu tuctovu sivu sedivu nudnu dramu som uz dlho nevidel. Ja to tu nejdem rozpisovat, len boli tam nacisti, okupacia, tvrdy zivot v povojnovej Europe, akasi Palestina a este dokonca aj Arabi. Nuda, sed a priemer 53 %(14.12.2025)

ocenenia :MFF Benátky 1949 -Hlavná cena festivalu (Zlatý Lev)