Pravda (1960)

Bardotka sa na role koketných ľahkých dievčat hodila, ale príbeh mal byť o súdnom pojednávaní a to sa nevydarilo. Namiesto kriminálneho činu sa súd zapodieva celý čas iba moralitou, miestami to pôsobí trápne, skoro až ako fraška s prekrikovaním a smiechom a to ma nebavilo. Navyše, s množstvom flešbekov o živote, ktoré síce dotvárajú obraz, ale na súd nepatria. Neraz som sa pristihol, ako sledujem hodiny a snažím sa ich vôľou posúvať dopredu.

„Quand quelqu'un veut mourir, c'est toujours grave.”[=Keď chce človek umrieť, je to vždy vážne.]•V prvej časovej rovine, momentálne prebiehalo akési, teda i obzvlášť zaujímavé, súdne pojednávanie - ohľadom obžalovanej, prelietavej, ústrednej protagonistky menomDominique Marceauová, ktorej súd, resp. obžaloba, kládla za vinu vykonanie trestného činu v podobe vraždy, zatiaľ čo zase v druhej časovej rovine, sa riešil najmä jej ["intímny"] spôsob života, keď tvorila pár s mimoriadne žiarlivou, egoistickou postavou v podaníGilberta Telliera- čiže tým pádom sa toto, miestami predsa i príliššablónovitýmspôsobom vedené, francúzske dielo, odohrávalo v dvoch časových rovinách, kedy ma vskutku asi úplne najviac zaujímalo, či sa vôbec naostatok aspoň naplní „skutková podstata” z pohľadu tohtoSexuálnehoobjektu túžby, alebo poprípade sa bude ešte obhajoba snažiť si nakloniť misku váh vo svoj prospech, a to konkrétne na základe nejakých poľahčujúcich okolností(?); dokonca jestvuje aj tretia možnosť, ktorá nemá absolútne nič spoločné s predchádzajúcimi možnosťami?•Nech mi práve teraz ani nikto zvlášť zasa nehovorí, žeBardotová, nemá určité charakteristické rysy s Normou Jeane Mortensonovou, alias Marilyn Monroeovou, keďže táto neobyčajne vyzývavá Francúzska - v tomto prípade znovu využívala svoje „ženské zbrane”, asi až na úplné maximum, že aj vo väzení stále pôsobila pomerne dosťs e x y- možnože aj na samotnom súdnom pojednávaní, tiež; skrátka, jej nevídanéhosexappealu, bolo asi až na celkové rozdávanie, čo vlastne predstavovalo viacej škody, než úžitku?•Okrem toho sa mi rovnako taktiež [za]zdalo, že tento francúzsky režisér/scenáristaH-G Clouzot, sa priam neustále vyžíval v zobrazovaníladných kriviekjeho centrálnej predstaviteľky - povedzme namiesto celistvejšieho rozvíjania príbehu v retrospektívnej časti, a zároveň si k tomu niekedy vypomáhal aj využívaním „skokového strihu”, ako dynamického nástroja príslušného rozprávania, čo odvádzalo moju pozornosť smerom od jadra problému; nehovoriac o vtlačení popkultúrnych odkazov, ktoré ma takisto veľmi rušili; napriek tomu som akosi očividne nemohol odtrhnúť zrak od obrazovky, tak ma daná záležitosť čertovsky fest fascinovala, čomu v podstate priamo zodpovedá i výsledné hodnotenie; povedal by som, že "Bardotka", kompletne zamotala hlavu vtedajšiemu publiku svojim ojedinelým zjavom, vrátane i hereckého prejavu, ktorý zrejme mala vyvinutý na vyššej úrovni, ako hore menovaná osobnosť s iniciálami MM, pričom sa jej to ustavične darí aj naprieč aktuálne prebiehajúcim 21. storočím - to radšej ani nehovorím, čo sa muselo diať počas tých päťdesiatych/šesťdesiatych rokoch minulého storočia...To je neuveriteľná sila!

*La Vérité* (*Pravda*), francouzský film režiséra Henriho-Georgese Clouzota z roku 1960, nabízí divákům fascinující pohled na psychologické drama, ve kterém hlavní roli ztvárnila Brigitte Bardot. Film, často považovaný za jeden z vrcholů její kariéry, dokázal výrazně změnit vnímání této slavné herečky v očích veřejnosti.
Příběh *La Vérité* se odehrává ve francouzské soudní síni, kde je Dominika Marceau (Bardot) souzena za vraždu svého milence Gilberta Telliera. Film, který kombinuje prvky soudního dramatu s psychologickým thrillerem, postupně odhaluje spletité události, které vedly k tragédii, a zároveň ukazuje hluboké emocionální otřesy hlavní hrdinky. Divák je provázen retrospektivami a vnímá, jak se Dominika, plná volnosti a naivity, stává obětí milostného vztahu, manipulace a předsudků společnosti.
Clouzot, který je známý svým důrazem na psychologii postav a temné stránky lidské povahy, zde předvádí brilantní režii. Pečlivě vystavěné scény a dynamické výpovědi svědků vytvářejí napětí, které trvá od začátku až do samotného konce. Clouzot také zkoumá témata, jako je morálka, spravedlnost a konformita, a klade důraz na společenské normy, které často neodpouštějí individuální odchylky.
Brigitte Bardot podává v *La Vérité* svůj životní výkon. V roli Dominiky ukazuje nejen svou krásu, ale i výraznou hereckou hloubku. Její postava, která osciluje mezi milující a křehkou ženou až po zoufalou obžalovanou, je přesvědčivá a plná emocí. Bardot v tomto filmu zpochybňuje svou dřívější image „blonďaté sexbomby“ a dokazuje, že je více než jen objekt krásy – je skutečnou herečkou schopnou zvládnout složité psychologické postavy.
Další velkou předností filmu je Clouzotova práce s kamerou. Snímek je často plný intenzivních záběrů na obličej Bardot, čímž Clouzot zdůrazňuje její emoce a vnitřní rozervanost. Důležitou roli hraje také hudba Georgese Aurica, která dokonale doplňuje atmosféru napětí a tragédie.
*La Vérité* je filmem, který nutí diváky k zamyšlení nad pravdou a lží, nad morálními rozhodnutími a nad tíhou společenských očekávání. Je to nejen příběh o milostné tragédii, ale také hluboká reflexe soudobé francouzské společnosti. Bardot a Clouzot zde společně vytvořili fascinující dílo, které dodnes patří k vrcholům francouzské kinematografie.

Výborná ľúbostná dráma o nevyváženom vzťahu krásnej ľahkovážnej Dominique a ambiciózneho dirigenta Gilberta. Na pozadí súdneho procesu s Dominique režisér rozpráva príbeh mladej ženy, ktorá zabila z vášne muža ktorého milovala. Súdny proces zároveň predstavuje divadlo tvorené žalobcom a obhajcom, ktorí pred sudcom a porotou predstavujú rôzne tváre pravdy. Dominique je čierna ovca absolútne neprispôsobivá, ktorá je opakom svojej sestry a je treťou stranou ľúbostného trojuholníka. Jedinou slabinou je zlomenie/zaľúbenie samotnej Dominique, ktorá najprv Gilberta odmieta a zrazu po milovaní zmení názor. Podobne "odfláknuté" je zaľúbenie samotného Gilberta.

„Copak spravedlnost musí čekat na správný čas?“Říkám si, jestli Clouzot stihl vidět WeissovuTakovou láskua kapánek se inspirovat, protože ta myšlenka marného hledání spravedlnosti, včetně různých probíraných pocitů a pohledů na závažné chování mladé dívky, jež zasáhla do života několik mužů, je tu hodně podobná. Dokonce i Brigitte Bardot mi před soudem nejednou připomněla Marii Tomášovou, jen tady v prostředí reálného soudu se soubojem dvou advokátů chybí onen ústřední surrealistický prvek a také vyústění je značně drsnější. Tempo ne vždycky působí svižné, ale vynahradila to velmi slušně propracovaná psychologie problematické dívky, často ztracené uprostřed svých vlastních pocitů, v každém vztahu nekonečně váhající a přelétající mezi opravdovou láskou, náhodnou známostí pro krátké potěšení a lhostejnosti ke všemu, včetně morálky i vlastního života. Snad pokaždé, když už se zdálo, že se mi tak dlouhý film začne táhnout, záhy mě s dalším zvratem a střihem přikoval ještě víc. Brigitte Bardot v tomto filmu naplno ukázala, že v ní dříma daleko víc, než se u populární módní ikony a sexsymbolu své doby může na první pohled zdát a výtečně sehrála svou postavu v několika různých polohách.Pravdana velkém prostoru za mě nabízí v opravdu skvělém společném balení výborné soudní drama i výrazné sociální a psychologické drama o problémech a pocitech dospívající mládeže.[90%]