Malý Joe (2019)

Oceňujem vyobrazenie vedeckého prostredia, je to aj moja práca a môžem potvrdiť že často sácame kolegyne zo schodov. Film trochu zdĺhavý, pomalý, čo je bohužiaľ typickou vlastnosťou "umeleckých" filmov. Hlavná postava je sprostá, film sa síce snaží vykresľovať mozog-ovplyvňujúcu rastlinu v neutrálnom svetle (naozaj sú ľudia infikovaní alebo ide len o lakomosť a snahu zbohatnúť na novom produkte?) ale veľmi mu to nejde.

O hviezdičku viac by som dal, keby tam nepotrebovali natlačiť tú príšernú „contemporary“/experimentálnu hudbu, ktorá znela ako industriálne zvuky, ktoré sa na pláne potom neukázali. // Predovšetkým na začiatku filmu bola krásna paralela medzi tým na plátne a tým, čo sa stalo rok od premiéry filmu – dnes už stará známa pandémia. Najprv o nič nešlo, neškodná chrípôčka, a nerobilo sa nič tak dlho, až to prerástlo v celosvetový problém. Samotná vedkyňa si racionalizovala, prečo všetky tie argumenty nie sú správne, aj keď všetky dôkazy mala čoraz viac k dispozícii. Ale zostala pasívnou až príliš dlho. // Na druhej strane, neboli by sme ako ľudia šťastnejší, keby sme sa vykašľali na iné a iba by sme pestovali rastliny? Harari to predsa povedal o pšenici (a Pollan o kukurici), ja sám v izbe už nemám na nič miesto, lebo som obstavaný rastlinami.

"Adéla ještě nevečeřela, Hausnerka kéž by nenatáčela." Včera faux pas. V květinářství fronta jak kdysi na banány, jdu domů s prázdnou. Co jen dám své ženě k MDŽ? Vášnivý polibek, samozřejmě, ale co ještě? Už vím. Kytičku štěstí a co jednu, rovnou celý skleník! Žena bude ráda. No, nebyla. Chybělo málo a omlátila mi Malého Joea o hlavu i s květináčem. Prý pořád čekala, co z toho vyleze a ono nic. Nechápu. Co mělo jako vylézt, snad žížala? Přitom takový hezký botanický art se "strojově odlidštěným chováním postav" (čti prkenným hereckým projevem), navíc s úžasně sympatickou vědkyní Alicí, očividně taky někde vypěstovanou. Teplota filmu pro vysemenění vhodná, vlhkost dostačující a výzkumu šéfuje zrzavý debil, čili úspěch zaručen. Skleníky prostorné, myšlenky hluboké, kytičky jedovatě barevné a jejich čuchací virus, vonící po covidu a marihuaně, bude distribuován do všech škol! Velmi vizionářské. Podbarveno tak epickou hudbou, že i Enrico Morricone by záviděl. A ani to moc nestálo. Místo velkého orchestru postačily dudy, bubínek s paličkami, mírně přiškrcený kohout a pes se skřipcem na koulích, to vše hozeno do barelu, kutáleno dolů z kamenitého kopce a honěno zvukařem, který co chvíli zakopnul, zakurvoval a jebnul sebou a mikrofonem na tyči do barelu, až to zadunělo. No jo, ale co s kytičkami? Posílám dva barely... herbicidu Travex.

Tohle bylo opravdu velké překvapení, zábavný a poměrně absurdní slow-burn horor. Celé je to o týmu vědců co vytváří nový druh rostliny, která má lidem přivést štěstí, jenže logicky, nic není zadarmo a krom toho že musíte kytku uchovávat ve vyšších teplotách a mluvit k ní aby jí bylo dobře, tak při přičichnutí, už nemusíte možná tak úplně být takový jaký jste. Hodně mě to bavilo, nejen kvůli pastelovým barvám v prostředích, kameře která si místy žije svým vlastním životem či celkové absurditě v čele i s hereckými výkony, které jí výborně umocňují. Je to zvláštní snímek, který opravdu nemusí sednout každému a to už i kvůli například podivnému soundtracku, který si ale skvěle hraje s atmosférou a hodně scén díky tomu vyzní lépe než kdyby do toho hrála melodická hudba. Jo, tohle byla pecka!

Od filmu Parfém příběh vraha sleduji kde se Ben Whishaw objeví a povětšinou je to sázka na jistotu. Malý Joe je po vizuální stránce dokonalý, pokud milujete zrzky a mentolovou barvu. Příběh samotný je slabší, víc než scifi je to psychodrama pro alergiky. Slabší 3*
P.S. Létající Čestmír vs. Little Joe 1:0